Barevné léto - Fenomén Festival
Hudební abeceda pokračuje novým a pohodovým projektem, který by vám mohl pomoci příjemně vyplnit volné dny. Pro pilotní díl tohoto letního speciálu jsem si připravila článek o festivalech, k němuž se můžete v diskuzi vyjádřit a přidat své postřehy. V článku také najdete upoutávku na první díl, jenž se ponese ve znamení Barevného léta a bude mít prodloužený interval posílání příspěvků na dva týdny. Odměnou za účast pak bude ikonka na blog. Doufám, že se vám tento nápad bude líbit a že se zapojíte!
Fenomén Festival
Větších, menších i lokálních festivalů a festiválků se u nás vyrojilo v posledních letech jako hub po dešti. Otázkou je, co mohou nabídnout a jestli v tomto případě občas kvantita nevítězí nad kvalitou. Na některých z nich se totiž každoročně setkáváme buď se stále stejnými jmény nebo se na místech headlinerů objevují umělci, jejichž tvorba je už poněkud za zenitem. Je jasné, že pořadatelé cílí na co nejvyšší návštěvnost, takže je třeba skládat program tak, aby byl zájem návštěvníků uspokojen. A v neposlední řadě se řeší i peníze - a to na obou stranách.
Festivaly jsou významným zdrojem financí pro hudební průmysl. V době masově stahované hudby jsou pro mnoho umělců hlavním zdrojem příjmů a pro některé nejdůležitější koncertní sezónou. Na své si přijdou i sponzoři, kteří pomáhají financovat především velké akce. Ty v sobě skrývají obrovskou kupní sílu, kterou je potřeba využít - proto se setkáváme na festivalech s více či méně otevřenou propagací nejrůznějších značek. Takže kromě hudby je zde poměrně masivní reklama a člověk, oslněný atmosférou, je jí mnohem přístupnější. Zisky firem pak znamenají více peněz na provoz akcí, ale zase se přizpůsobují vkusu většinového posluchače. Pro alternativní projekty pak zbývá méně prostoru - a ve výsledku je o ně i logicky menší zájem.
V současnosti se u nás pořádají stovky festivalů. Jen několik ale přivítá zahraniční kapely, většina se omezuje na přehlídku české scény. Když si projedete jména zahraničních hlavních hvězd našich největších festivalů, najdete mezi nimi osmdesátkové Alphaville (Sázava Fest), Smokie (Pekelný ostrov), nebo Nightwish (Masters of Rock). Domácí interprety zase můžete vidět v mírně obměněné sestavě na téměř všech akcích. Samozřejmě nabídka je daleko širší a nedá se říct, že by nebylo z čeho vybírat. Ale...
Je otázka, kolik lidí na festivaly jde skutečně za tím, že pozná novou hudbu a pro kolik z nich je to "společenská" událost, při níž je spokojenost poměřovaná hlavně plynulým přísunem alkoholu. Festivaly by přitom měly sloužit nejen jako místo setkávání s přáteli, ale především jako možnost k poznávání a rozšiřování obzorů. Kolik z nich ale tuto funkci splňuje? Není na některých hudba tak trochu opomíjenou Popelkou? A je vůbec nutné v současnosti pořádat tolik akcí, které v podstatě nenabízí nic nového?
***
Zadání na příště:
Zadání je prosté - můžete posílat jak písničky s jakoukoliv barvou v názvu, tak i kapely a interprety, v jejichž jménech se nějaká barva vyskytuje. Těším se na vaše tipy!
Pravidla rubriky:
- Rubrika je otevřena všem.
- V každém kole se můžete zúčastnit pouze s jedním příspěvkem.
- Příspěvky došlé po termínu nemusí být zveřejněny.
- Příspěvky, které nebudou respektovat pravidla a zadání, nebudou zveřejněny.
- Jakékoliv připomínky, nápady, rady i výtky pište na emailovou adresu
Komentáře
Okomentovat