V cizí kůži
"Necítím se ve své kůži...", to je obvyklý výrok člověka, o kterého se pokouší nějaká choroba. Tudíž je jasné, že výměna vlastní kůže za nějakou cizí není vůbec žádoucí. Může vás leckde tlačit tak, až budete mít pocit, že z ní vylítnete; případně ji nebudete chtít nosit ani do krámu. A to ani nemluvím o tom, že byste ji vzali třeba na trh. Ale to si každý na svou vlastní kůži musí vyzkoušet.
Je proto zajímavé, kolik lidí touží po životě v cizí kůži - a to i přesto, že je s tím spojeno jisté nepohodlí. Možná, že tuto touhu si sebou neseme z dětství a z dob, kdy jsme sledovali pohádky. V nich se téma převtělení probírá celkem často a postižený po přeměně zpět většinou bývá krásnější, moudřejší a šťastnější. Je to jasné - pokud byl dotyčný medvědem, oslem, husou nebo hadem, velice rád se vrátil zpátky ke své původní podobě. V tomto případě je zakletí do cizí kůže jakási terapie, která má za úkol zbavit pohádkového hrdinu (hrdinku) nežádoucích vlastností a nechat ho dojít k poznání, že je třeba vážit si toho, co máme.
Existují ale i pohádky, v nichž se naopak využívá kůží k maskování a to zcela dobrovolně. Bývají to vesměs princezny mající nějaký problém (většinou prchají před zlým a ošklivým ženichem). Pak stačí smýt z tváře tunu líčidel, přehodit přes sebe opelichaný myší kožíšek a už je z princezny chudá děvečka, která se v královské kuchyni hodí tak leda k umývání nádobí. Z této situace si můžeme vzít ponaučení i dnes - pokud se půjdete ucházet o práci, nikdy si neberte na sebe takové hadry. Princezně sice mytí nádobí nevadí, ale celý život by to asi taky dělat nechtěla.
V dětství se často uchylujeme k převlekům a sníme o životě v kůži princezen, chrabrých hrdinů a kouzelníků. V dospělosti zase často sledujeme cizí životy víc než ty své a rádi kritizujeme a hodnotíme počínání druhých. Je to obranná reakce člověka, který si se sebou neví rady a proto má potřebu se zabývat okolním světem. Své problémy odsouvá na vedlejší kolej a vlastně je hledá všude jinde jen ne u sebe. Nahrává mu v tom televize, internet i bulvární tisk, jenž se příběhy "těch druhých" jen hemží. A existuje dost lidí vžívajících se do nich natolik, že jimi pak žijí. Žijí vlastně cizí životy bez toho, aniž by museli měnit tělo. Jaký je to rozdíl oproti pohádkovým hrdinům, kteří si všechno museli vyzkoušet na vlastní kůži!
Člověk nemůže být spokojený, pokud se bude neustále s někým porovnávat - ať už je to seriálový hrdina, princezna, nebo sousedka odvedle. Naopak tohle porovnávání sebou nese jen závist a pomluvy. Nenechte se ovlivňovat názory druhých v tom, co je pro vás dobré a nedělejte to ani vy. Je jen jeden život, který můžete ovlivnit - a to je váš vlastní. Cizí kůži na sebe stejně doopravdy navléknout nemůžete.
Komentáře
Okomentovat