Hudební abeceda - P
Zdravím příznivce Hudební abecedy a zároveň se omlouvám za svou dočasnou neaktivitu. Hodně práce, málo času - to asi znáte. Na náš společný projekt si ale vždycky čas vyšetřím a dnes to bude obzvlášť výživné.:-) A ještě bych vám chtěla prozradit, že příště si dáme zase jeden speciální díl, tudíž v článku nenajdete tentokrát zadání. Navíc vám můžu slíbit, že speciál bude doplněn další rekapitulací vaší účasti.
Jak velí tradice, podíváme se na výsledky z minula - díl k O čítal třináct příspěvků (dnes je jich patnáct) a celkem jste jim poslali jedenatřicet hlasů. Nejoblíbenější skladbou se stala klasika kapely Offspring Kids Aren't Alright s šesti hlasy, o jeden méně má Mike Oldfield a jeho Main in the Rain. A kdo se vám zalíbí dnes?
S písmenem P si spojím svoji nejoblíbenější kapelu Paramore. Hrají spolu už přes 10 let a ačkoliv se sestava trochu obměnila, stále hrají úžasnou hudbu, která stojí za povšimnutí. Oceňuju především jejich originalitu, která mi u spousty interpretů chybí. Jedou si svoje a nenechají si do toho kecat. Misery Business je asi jejich neznámější písnička z alba Riot, které vyšlo už před 8 lety. Líbí se mi ta energie, kterou z ní můžete cítit.
Heaven - piece-of-my-heaven.blog.cz
Na albu Dialog s vesmírem se nachází celkem osm skladeb. Prvních šest tvoří souvislou úvodní část projektu (první je zcela instrumentální), zbylé dvě se původně nacházely ve druhé polovině rockové opery. Některé texty byly pro tehdejší režim problematické (ačkoliv texty na koncertech byly bez jakýchkoliv úprav): ve skladbě "Planeta Hieronyma Bosche II" se původně zpívalo o heroinu (Nám vládne král, má jméno Heroin) a i když text před touto drogou spíše varoval, musela být studiová verze upravena - kapela z textu proto vypustila souhlásky, takže je tvořen jenom samohláskami a jedná se tak o nesrozumitelné mumlání.
TlusŤjoch - tlustjoch.blog.cz
K písmenu P posílám tuto skladbu od skupiny, kterou v poslední době poslouchám velmi často. Líbí se mi jak hudebně, tak i její klip.
dashenecka89 - dashenecka89.blog.cz
Sting už dlouho vystupuje sólově a má 3 mm dlouhý účes, ale v mladých letech měl vlasy dlouhé, vystupoval se skupinou The Police a v kombinaci se zpěvem hrál velmi netradičně na kontrabas, což si přinesl z dřívějšího působení v jazzové kapele, a až později kontrabas zaměnil za basovou kytaru. Z tohoto období pochází skladba Every Breath You Take a v celé jeho kariéře patří k největším hitům a při příležitostných vystoupeních s The Police i po mnoha letech nikdy v programu nechybí.
Miloš - mish-mash.blog.cz
Můj výběr možná někoho překvapí, celkově poslouchám spíše klidnější hudbu a podle toho vypadají i příspěvky, které pravidelně zasílám. Když se ve mně ale nahromadí emoce - a je jedno, jestli negativní, nebo pozitivní, většinou na "zklidnění" volím Slipknoty. Fungují zaručeně a jejich písničky mě fakt baví.
Chtěl jsem do týhle rubriky za každou cenu narvat Resta, protože dokáže dost dobře demonstrovat takovou tu odlehčenou stránku rapu, s textama přijatelnejma pro lidi mimo žánr, beatama našlapanejma jak dlažební kostky (což je zásluha Fatta), a protože navíc rapuje česky, což je pro takovou demonstraci tady docela výhoda, že jo. Jenže jsem zjistil, že všechny jeho nejvíc feel-good tracky pro prdel začínaj na písmeno, který už jsem vystřílel: Balkónovka, Blíž k mýmu pivu, Blázen… Tudíž jsem vyhrabal tuhle pecku, poněvadž její text by snad měl bejt snadno stravitelnej i pro lidi, kteří automaticky zvedaj oči v sloup, když slyšej umělce na hudebním podkresu dělat něco jinýho, než zpívat. Což odhaduju nejmíň na půlku místního posluchačstva. Nebojte, příští díl nebude rap...
Weiler - naobojku.blog.cz
Tahle písnička mě napadla jako úplně první. Prostě naskočila a bylo to. Není to moje srdcovka a nepatří ani mezi hodně oblíbené. Ale má ji rád můj muž.
Chudobka1970 - chudobka1970.blog.cz
Tak nám pomalu a jistě začínají krásné letní chvilky a song Summer Paradise je k tomu přímo stvořený. Mám Simple Plan hodně ráda, i když neposlouchám všechny jejich písničky, ale Summer je jedna z těch, které si třeba při cestě někam ráda pustím, má v sobě letní romantické kouzlo představ, po jejichž naplnění toužíme.
Tea - teubujackova.blog.cz
O tom, co pošlu do tohoto dílu, bylo rozhodnuto už dááávno a fakt, že jsem minule poslala Manic Street Preachers, ještě podtrhl. Chtěla jsem totiž poslat song Oceans od Pearl Jam, ale nakonec jsem si PJ schovala až na dnešek. Dnes od nich posílám Mind Your Manners, protože jsem se rozhodla dát přednost něčemu novějšímu. Jde o song z jejich posledního alba, které mě překvapilo a ačkoliv mi to přijde dost jiný než jejich tvorba z devadesátek (jejich první album je prostě to nejlepší), fakt mě to celý baví.
Ell-e - me-naive.blog.cz
Proud je titulní píseň ze stejnojmenného debutového alba zpěvačky skupiny M People Heather Small. Vyšla v roce 2000 a ještě v témže roce se její tanečnější verze objevila na soundtracku ke Queer As Folk. V roce 2005 se stala oficiální písní kandidatury Londýna na letní olympijské hry v roce 2012 a pokud se nepletu, tak zazněla i na zahajovacím ceremoniálu. Nebo při nějaké takové podobné příležitosti.
yellow - bez blogu
Paloma Faith je velmi talentovaná zpěvačka, o čemž svědčí i fakt, že nedávno proměnila svoji nominaci na Brit Awards. Její nejslavnější písní je Only Love Can Hurt Like This, ale já mám nejraději Picking Up the Pieces.
Melanie - pribehy-ode-mne.blog.cz
P pro mě bylo velikým oříškem, vždyť kterou z písní poslat, když se jich do mailu dere aspoň 15? Moji oblíbenou Pink nebo punkovou Paramore? Přesto posílám něco úplně jiného, s věnováním Weilerovi a vzkazem pro Miloše, že to má i refrén. Asi to nebude mít velký úspěch, ale chtěla jsem ukázat, že rap někdy může vypadat i takhle. Jako poděkování rodičům a nejen jim. Garand patří i se skupinou ATMO k tomu nejlepšímu, co se aktuálně v tomhle žánru v Česku urodilo. Takže pozdrav z Ještědu!
Opica - christiiinka.blog.cz
Společně s kamarádem jsme se na konci loňského léta rozhodli založit kapelu. Jako nahrávací studio nám posloužil můj pokoj o rozloze 12m2 a veškeré konečné úpravy vznikaly na dnes už nefunkčním počítači u nás v obýváku. Skupina se skládá ze zpívajícího basáka (já), kytary (Tomáš) a bubeníka (pc program) :D Sousedi byli velice šťastní, když slyšeli Paradise asi stokrát za sebou. Chtělo by to garáž, jak podotkla Robka... Máme rozpracovaných více písniček, takže časem zase něco na bandzone přidáme.
Tento příspěvek pro vás připravil Jirka :-)
Můžete namítat, že už jsem Roberta Planta do abecedy dávala dvakrát - stejně vám to nic platné nebude.:-) Je to už hodně let, co jsem poprvé slyšela jeho hlas - pravděpodobně někdy na sklonku léta roku 1986, kdy mi bylo krásných sedmnáct a poprvé jsem se zamilovala. Vlastně jsem se zamilovala hned dvakrát. Můj chlapec mě totiž seznámil s Led Zeppelin a pustil mi na páscích celou jejich diskografii.
Skupina v té době už šest let prakticky neexistovala - rozpadla se na podzim roku 1980 kvůli tragickému úmrtí bubeníka Johna Bonhama - ale ostatní členové zůstali nadále aktivními muzikanty. Tehdy ovšem nebylo tak jednoduché se k nahrávkám dostat, takže na sólového Roberta Planta jsem si musela ještě pár let počkat.
Na kontě má čtrnáct alb, z nichž poslední vyšlo loni v září, a spolupracoval s takovým množstvím hudebníků, že na jejich výčet bychom potřebovali samostatný článek. Také hudba byla rozmanitá - Plant jako muzikant sice vycházel především z blues a rocku, ale na tuto kostru nabaloval během let spoustu dalších vlivů - od folku, bluegrassu, přes country rock až k world music. Zajímavá jsou zejména jeho alba vydaná po roce 2000, která nahrával za asistence ansámblu, jenž v průběhu let změnil jméno ze Strange Sensation na Sensational Space Shifters. Robert Plant získal pověst novátora, který se nebojí experimentovat a do hardrockových skladeb umně roubuje elektroniku i exotické pouštní blues či arabskou hudbu. V mezidobí pak poklidně meditoval s americkou hvězdou bluegrassu Alison Krauss na šesti cenami Grammy oceněném albu Raising Sand a stihl ještě vydat folkrockovou kolekci Band of Joy s plejádou vynikajících amerických muzikantů.
Abych se ale vrátila k tématu dnešního výběru - skladba, kterou vám předkládám k ochutnávce, je z novinky nazvané Lullaby and... the Ceaseless Roar a podíleli se na ní právě hudebníci z už zmiňovaných Sensational Space Shifters. Nejvýraznějšími osobnostmi této kapely jsou Justin Adams, kytarista, producent a znalec západoafrické hudby a Juldeh Camara, gambijský zpěvák a hráč na jednostrunné housle ritti, které jste s Plantem mohli vidět loni na festivalu Colours of Ostrava. Kdo koncert nestihl, bude mít možnost to napravit letos v červenci v Brně. Asi nemusím psát, že budeme s Jirkou u toho.
Album zahrnuje jedenáct skladeb s kořeny v blues amerického Jihu a zároveň se také vrací k tradicím anglického písničkářství. Představuje hudebně široký záběr, jakousi pomyslnou křižovatku, na níž se potkávají Plantovy hudební lásky - a celek je velmi zajímavý a odvážný. Píseň Embrace Another Fall (s velšskou vokalistkou Julií Murphy) je dle mého mínění jednou z nejlepších ukázek, jak to může fungovat. Ať se líbí!
Robka
Miloš se ve svém emailu s příspěvkem zmínil o tom, že v dílu k písmenu P budou zřejmě silně zastoupeni Pink Floyd - a bohužel se tak nestalo. Napravuji tento "floydovský" deficit skladbou z prvního alba The Piper at the Gates of Dawn z roku 1967. Deska je "dítětem" Syda Barretta a název tohoto psychedelického díla byl odvozen od jeho oblíbené dětské knihy. Arnold Lane se pak stal prvním singlem skupiny.
Robka
Playlist celého dílu zde
Pravidla rubriky:
- Rubrika je otevřena všem.
- V každém kole se můžete zúčastnit pouze s jedním příspěvkem.
- Příspěvky došlé po termínu nemusí být zveřejněny.
- Příspěvky, které nebudou respektovat pravidla a zadání, nebudou zveřejněny
- Jakékoliv připomínky, nápady, rady i výtky pište na emailovou adresu
Komentáře
Okomentovat