The Reverend Peyton's Big Damn Band v Paláci Akropolis
Na počátku této spontánní akce stál článek z jedné z posledních stránek dubnového čísla časopisu Rock & Pop. Přečetla jsem si zajímavé povídání o triu The Reverend Peyton's Big Damn Band, které čerpá z dřevního country blues a žije nefalšovaným venkovským životem uprostřed lesů někde v Indianě. Zaujalo mě natolik, že jsem si hned začerstva poslechla jejich nejnovější album So Delicious (2/2015) a zapátrala i v archivu starších nahrávek. No a pak jsem si řekla, že by nebylo špatné vidět a slyšet je naživo. Koupila jsem dva lístky (pro sebe i dceru), která byla postavena před hotovou věc. "Ještě to nevíš, ale jdeš se mnou na koncert," oznámila jsem jí suše a ona kupodivu neprotestovala a s důvěrou se podvolila mému hudebnímu vkusu.:-) Litovat určitě nemusela - byl to frenetický zážitek, který měl jen jedinou vadu: mohl být dvakrát tak dlouhý.
Trojice muzikantů sestává z frontmana, kytaristy a zpěváka Joshe "Reverenda" Peytona, jeho manželky Breezy, která to báječně umí s valchou a zpívá doprovodné vokály, a bubeníka Bena "Big Dog" Bussela za bicími, jimž vévodí plastový kyblík. Díky tradičně opožděnému začátku vystoupení jsme ze svých míst v první řadě uprostřed mohly obdivovat vyrovnanou řádku Peytonových nástrojů - vévodila mezi nimi stařičká rezofonická kytara National z třicátých let, dále "Cigar box guitar", což je kytara z krabice od doutníků (na podobnou hraje i Seasick Steve) a akustická Gibsonka, replika původního nástroje z roku 1929.
Josh Peyton je sympatický a svalnatý chlapík v lacláčích, působící dojmem správného vesnického chasníka. Na kytaru hraje od dvanácti let a výčet jeho "hudebních idolů" zahrnuje jak klasiky žánru blues Roberta Johnsona, Muddy Waterse, Charleyho Pattona, tak i bluesrockového kytarového hrdinu Johnyho Wintera. Hravě zvládne nahradit basáka použitím takzvaného "fingerpickingu", kdy palcem drží basovou linku, zatímco ostatní prsty hrají melodii (taky válí slide, až lítají jiskry), a k tomu pěje trochu neotesaným, ale o to upřímnějším hlasem. Ani jeho žena Breezy není žádná křehotinka. S valchou se tahle sympatická černovláska "mazlí" ve speciálně upravených golfových rukavicích s našitými náprstky a přitom koulí očima tak sugestivně, že byste se jí asi neradi dostali do rány. Nezmění se to ani když vymění valchu za tamburínu - a s tou jsem se dostala do přímého fyzického kontaktu, když mě s ní Breezy (naštěstí) něžně polechtala na hlavě. Jo, holt první řada je hned na ráně.:-) Spolu s bubeníkem, který skromnou sestavu bicích rozhodně nešetřil, odehráli The Reverend Peyton's Big Damn Band vystoupení, jež podle ohlasů všechny přítomné nadchlo a rozproudilo.
Koncert odstartoval bez velkých cavyků gospelovou klasikou I Shall Not Be Moved z desky The Gospel Album z roku 2007. Poté následovala nadupaná Something For Nothing, a pak už Peyton uvedl první novinku ze So Delicious, z něhož nakonec na koncertě zaznělo šest skladeb (což byla dobrá polovina repertoáru). Nechyběl ani hit Clap Your Hands z alba The Wages (2010) a publikum explodovalo při Dixonovské klasice You Cat Judge a Book By The Cover, kterou nahrál Bo Diddley v roce 1962. Bohužel v Akropoli poté následovala další akce, takže přídavek byl pouze jeden a to trochu strašidelná Devils Look Like Angels z předposledního studiového počinu Between the Ditches (2012). Báječná a autentická hudební smršť, na kterou budeme dlouho vzpomínat!
Pot Roast and Kisses (So Delicious)
***
***
***
Komentáře
Okomentovat