Jak se spolehlivě znemožnit
Aneb pořiďte si dítě a uvidíte. Ano, i když téma nemožných dívek, které to přehnaly s líčením nebo fotí mobilem rozmazané selfie a hážou je na facebook, je možná vzhledem k průměrnému věku blogujících aktuálnější, přece nejspolehlivější cesta k znemožnění vede skrz vlastní potomky. Začíná to celkem nenápadně a dalo by se říct sebemrskačsky - brzy poté, co se stanete matkou, začnete mít pocit nedostatečnosti. Najednou máte strach, že si vás to úžasné a dokonalé dítě prostě nezaslouží - a když se rozpláče, berete to jako osobní selhání. Matka by měla být hvězda za každé situace, i když vyměňuje pokaděné plíny a míchá v lahvičce umělou výživu. Umělou? Není to taky důkaz její nemožnosti? A jaké plíny jsou vlastně dneska in?
Jo, být matkou je složité, ale nebojte, po prvotním tápání se jakžtakž naučíte fungovat. Zvládnete vstát v noci i bez budíku díky potomkovu hladovému kvílení, přes den vám nebude připadat nemožné usnout kdykoliv, kdy to jen trochu jde. Díky pozvolně se zvyšující zátěži drobečka zjistíte, že peníze za posilovnu lze využít i jinak (třeba nákupem leporel a pískacích hraček, které vás spolehlivě přivedou do blázince) a nebudete se trápit dietou při pojídání nemastných neslaných zbytků, které broučínek nespapal a vám je jaksi líto je vyhodit.
Pozvolna se tak začínáte cítit silná v kramflecích - už víte, co znamená "agrrr" a "bléé", což je důkazem, že tak nemožná nemůžete být. Jenže to je právě chyba lávky a potomek vám to vysvětlí. Jeho vývoj je totiž o jednu míli napřed a ten, kdo říká, že být matkou znamená duševně zakrnět, musel být pěkně omezený. Naopak - neustále musíte sledovat nové trendy, být ve střehu a pořád se něco učíte. Třeba stavět věže z deseti kostek tak, aby nespadly. Nebo vyprat skvrny od mrkve z nového trička i bez Perwolu. Vaše schopnosti se stále zvyšují a najednou zjistíte, že nastalo období, kdy se z vás na krátký čas stala kouzelnice. Vaše dítko přichází do let, kdy k mamince vzhlíží jako k modle a doufá, že je vševědoucí a všemocná. Zatím ještě není schopno zjistit, že to není tak docela pravda. Dětství ale ubíhá rychle a čím je dítě díky vám chytřejší, tím blbější a nemožnější si budete časem připadat.
Pravý čas pro nemožné matky přichází v pubertě dítka. Jako mávnutím kouzelného proutku se z nich stávají naprosto nepoužitelné bytosti s předpotopními názory a nulovým pochopením pro křehkou duši teenagera. Zvlášť citlivě se tohle téma dotýká matek a dcer, jejichž vztahy jsou v tomto období nesmírně těžké a poznamenané oboustrannou neschopností normální komunikace. Hádky, křik a slzy bývají častým průvodním jevem a obě strany jsou zaskočeny tou náhlou změnou. Matky ( i otcové) se diví, co se to děje s jejich do té doby spořádaným dítětem a děti mají pocit, že jim rodiče někdo vyměnil a že je najednou nemá nikdo rád.
Je to období rodinné nemožnosti, kdy se naopak divíme, co všechno je možné. Po relativním předpubertálním klidu přichází opět bezesné noci a čekání na nezdárného potomka, až se uráčí vrátit domů. Místo rozházených kostek v pokojíku můžeme narazit na něco daleko horšího a taky s jídlem to u dětiček už není tak jednoduché. Už nikdy totiž nebudete schopni nakoupit tak, aby byl potomek spokojen. Vlastně cokoliv uděláte, bude komentováno v lepším případě obracením očí v sloup a vzdycháním, v horším balením kufříku a třísknutím dveří, což velmi rády praktikují zejména naštvané dcerky.
Na této situaci je pozitivní jeden fakt - všechno, co se děje, je pro naše oboustranné dobro. Rodič se sice přechodně znemožní a nějaký čas se bude cítit hrozně, ale pomůže mu to odpoutat se od svého milovaného ( i když nemožného) dítěte. Dítě se naučí být nezávislé na rodičích, najde svou vlastní cestu a po čase ji najde i ke svým rodičům. Obě strany pak většinou zjistí, že to s jejich nemožností není tak hrozné - ale jen do té doby, než se dítě stane rodičem a celý koloběh se opakuje...
Komentáře
Okomentovat