Slovo jako kámen
Slovo má velkou moc. Dokáže utěšit, povzbudit, zvednout sebevědomí, ale daleko častěji trestat, soudit a ponižovat. Slovo v tomto případě slouží jako kámen vymrštěný z anonymního davu internetových diskusí a zacílený na člověka, který nemá sílu a možnost se bránit. Kameny ale padají i z úst konkrétních lidí a v jednom z případů i z úst toho, kdo má v našem státě postavení nejvyšší - prezidenta.
Kroutím hlavou nad diskusemi pod články, zabývající se návratem dvou unesených Češek Hany a Antonie, a divím se reakcím pisatelů. Čekala jsem, že lidé projeví v prvé řadě obyčejnou radost nad jejich návratem a nad tím, že se nepotvrdily nejhorší obavy. Tato událost ale vyvolala řadu žlučovitých výlevů na adresu děvčat a mnoho lidí bez špetky empatie psalo, že si za vše můžou samy a že by si za svou nerozvážnost nejspíš zasloužily ještě něco daleko horšího. Navíc se někteří neustále pohoršovali nad tím, že holky byly na jediné fotografii poskytnuté médiím foceny v muslimském šátku, jako by to byla věc důležitější než to, že jsou živé a (relativně) zdravé.
V prvé řadě nechápu, proč by Hanka s Tončou měly být trestány. Vytrpěly si evidentně dost, nikdo z nás si to nedovede představit. Pokud to měl být trest za jejich údajnou nerozvážnost, byla jeho míra naplněna vrchovatě. Navíc těžko můžeme soudit to, jak moc dívky riskovaly. Určitě se snažily minimalizovat rizika, jenže měly smůlu. Někdy se můžeme snažit být sebevíc opatrní a přesto se stane neštěstí. Výčitky v tomto případě celou situaci jen zhoršují a nikomu nepomůžou.
Veřejné ostouzení slovy jako "naivní kravky, nány, blbky, hloupé husy" si ta děvčata nezaslouží. Nikdo z těch, kteří je vyslovili, nebyl v jejich kůži a neví, co prožívaly. Je ale patrné, že lidé se rádi rochní v cizím neštěstí a bývají velice chytří hlavně tehdy, kdy se věc netýká jich samých. Po bitvě je každý generál. Ale nechme stranou převážně anonymní diskutéry na internetu, jejichž hlavní náplní je zabití času (nikdy mě nenapadlo, jak trefná je to formulace). Jde teď o to, co veřejně prohlásila o dívkách hlava státu, tedy člověk, jehož slova mají váhu. Ovšem jak jsme se mohli přesvědčit, je to opět jen váha kamenů.
"Udělaly hloupost," prohlásil Zeman s tím, že být jejich rodičem, nejprve by je objal, pak políbil a nakonec ohnul přes koleno a nasekal jim na zadek. Dalo by se tolerovat, pokud by tato slova vyřkl nějaký strejc po pátém pivu v hospodě Na Růžku, ale z úst nejvyššího představitele zní nepatřičně. Navíc bych ráda věděla, jaký postup by pan prezident navrhoval v případě, že unesenými občany by byli muži. Taky nasekat na holou?
V naší společnosti stále panuje názor, že dívky by samy neměly nikam jezdit. Tento případ dvou turistek z Pákistánu pak může podobným názorům nahrávat. Navíc není výjimkou přesvědčení o tom, že oběť násilného činu nese vždy odpovědnost. Buď se chovala nepatřičně, nebo tam prostě "neměla lézt" a bohužel tato slova potvrzuje národu i Miloš Zeman. Jeho angažmá je v tomto případě víc než trapné - možná si někdo vzpomene na rádoby vtipný Zemanův bonmot, kdy na otázku německé reportérky na osud děvčat odpověděl "Alláhu Akbar". Paradoxně se v tomto případě může jevit, že nakonec se o osvobození nejvíc zasadila turecká nevládní organizace IHH, která je převážně muslimská.
Vypouštění slov někdy může vypadat jako zábavná hra, což si možná samolibě myslí i prezident. V jeho případě ale dost nebezpečná, protože svým nevhodným chováním mohl dívky ohrozit. Teď, když se vrátily na domácí půdu, jim na uvítanou udělil kromě rad i virtuální výprask. Co na to lze říct?
Komentáře
Okomentovat