Jak se z rady stane zrada
Všimněte si, jak odporně působí tohle slůvko už jen napsané - zrada. Stačilo by ale, kdybychom odebrali počáteční písmeno a ze zrady je rada. Pokud chceme radit, většinou se zdá, že to myslíme s tím druhým dobře. Jakmile se ale vedle rady objeví ostrý klikyhák, ta známá zatáčka, už je zle. Rádce se mění ve zrádce se zlovolným záměrem zničit naše iluze o dobré radě i o přátelství. Protože zrádce je ten, od koho záštiplné jednání čekáme nejméně. Proč? Z jednoduchého důvodu - se zrádcem totiž většinou až do jeho zrady míváme přátelské vztahy. Těžko by nás mohl podvést někdo, od koho nečekáme nic dobrého. Pokud nám takový člověk ublíží, je to pro nás jen potvrzení našeho mínění o něm.
Z úvodu je jasné, že zrádce se z rádce stává udělením zlé rady. Známe to z pohádek, kde v roli rádců vystupují pleticháři a podvodníci, mající za úkol člověka (většinou to bývá král) zmást a poškodit. Bývají také označováni jako proradní. Z tohoto slůvka se šikovně ztratilo Z a v tom právě spočívá zákeřnost proradného počínání. Říká se mu také úkladné, přičemž písmeno ú ruší klady a mění je na zápory. Můžeme ho nazvat i věrolomným, což naznačuje, že víra byla nalomena či přímo zlomena. A co výše zmíněný podvod? To je záměrně chybná informace, která člověka oklikou přivede nejen o iluze, ale většinou i o peníze.
Se zradou je to tak : slovní základ tohoto slova - rad - je vlastní i slovům s veskrze pozitivním významem. Radost, radovat, mít rád... ano, to jsou některá z nich. Je tedy jasné, že zrada se ráda maskuje do šatu dobra, aby pak mohla ze zálohy zaútočit. Vezměme si na paškál kupříkladu takové slůvko prozradit. Nepřipadá vám asi moc nebezpečné, že? Často říkáme třeba: "Prozradím ti něco, co tě bude zajímat," nebo rovnou: "Prozradím ti tajemství." Jenže když se na něj podíváte pořádně a řeknete si ho pěkně nahlas, už to cítíte. Pro zradit. Je to tedy výraz, který se otevírá zradě a je pro ni všemi deseti. Většinou to tak bývá - prozrazení tajemství, které nám někdo svěřil, je počátkem zrady. Neměli jsme ho nikomu říkat, ale když držet jazyk za zuby je tak těžké.
Prozrazení je tedy předstupněm zrady a jejím pokračováním bývá podraz. Je to jako když někomu schválně podrazíme nohy - přichází znenadání a nečekaně a o to víc takový pád bolí. Při zrádném podrazu padáme, což je nakonec slyšet i v onom "zrádnu". Zrádno je totiž dno zrady a podle něj ji můžeme identifikovat nejspolehlivěji. Zkuste najít dno v dobrotě nebo štěstí. Není tam, že? Prázdno, stydno či bědno ho naopak mají pěkně hluboké. Není divu, že právě tyto pocity po zradě zažíváme nejčastěji.
Komentáře
Okomentovat