Hudební abeceda - K
Vítejte u dalšího dílu Hudební abecedy, milí přátelé. Víte o tom, že už jsme se propracovali k sedmnáctému týdnu jejího fungování? To je docela slušné číslo a já doufám, že to spolu vydržíme až do konce (a možná i k nějakému dalšímu pokračování). Než se zaposloucháte do dnešního výběru skladeb, připomínám jednu drobnou organizační změnu, jíž si budete moci všimnout v zadání. K příštímu dílu jsem posunula hodinu, která určuje lhůtu pro posílání vašich příspěvků, z 12:00 na 16:00. Vím, že mnozí z vás bojujete s časem kvůli škole, tak jsem vám chtěla alespoň trochu vyjít vstříc - a navíc se ke konečné přípravě článků dostávám stejně až ve středu večer. Jen bych prosila, abyste se snažili tento termín dodržovat a neposílali mi příspěvky později - pak už bych nemohla zaručit jejich zařazení.
Zároveň se ještě podíváme na rekapitulaci z minula, kdy jste hlasovali pro sedmnáct skladeb k písmenu J. Došlo celkem 26 hlasů (22:18, 22. 4. 2015) a vítěznou se stala skladba Aqualung od Jethro Tull. Vítěznou ale spíš v uvozovkách, protože jste jí poslali pouze čtyři hlasy. Druzí s třemi hlasy jsou Joy Division (Unknown Pleasures), Brand New (Jesus Christ) a Janis Joplin (Turtle Blues). Tak to by bylo na začátek asi vše, užijte si hudbu!
Zajímavostí je, že v půlce 70. let se dva členové skupiny Ralf Hütter a Florian Schneider velmi spřátelili se zpěvákem Davidem Bowiem, kterému ve své skladbě Trans-Europe Express věnovali třetí sloku ("From station to station back to Düsseldorf City / Meet Iggy Pop and David Bowie" - Station to Station je název jednoho z Bowieho alb). Bowie na oplátku na svém albu Heroes pojmenoval jednu ze skladeb V-2 Schneider jako poctu Florianovi.
Sunrise Avenue jsou jednou z mých oblíbených skupin již pěknou řádku let. Vždycky když mi v přehrávači naskočí SA, tak mi to tak trochu zlepší náladu. Když jsem přemýšlela nad písničkou na K, tak nějak mě hned napadla právě Kiss Goodbye. Možná to bylo tím, že se mi právě včera ozvala ve sluchátkách.
yellow - nemá blog
Karel Kryl mi učaroval v pubertě, za totalismu. Naši ze mě šíleli, když jsem si broukala svého milovaného Anděla nebo Bratříčka. Kamarádčin brácha měl tohoto úžasného písničkáře nahraného na kotoučáku. Po revoluci jsme si s manželem koupili LP Bratříčku, zavírej vrátka. Dnes už nemám na čem tuhle desku přehrát. Jsou na ní také Krylovy skvosty jako Salome, Veličenstvo kat, Morituri te Salutant nebo Důchodce. Vybrala jsem Bratříčku, zavírej vrátka. Táta mi nejednou ukazoval budovu prostějovské spořitelny, v jejíž omítce byly hodně dlouho vidět otvory po kulkách "našich spojenců"....
Chudobka1970 - chudobka1970.blog.cz
K písmenu K posílám svou srdcovou píseň od KSE, kterou mám strašně ráda a pokaždé mě dojme.
dashenecka89 - dashenecka89.blog.cz
Mark Knopfler nikdy nehrál oslnivá sóla jako Hendrix, Clapton, Page nebo Gilmour, ale kytarista je vynikající. Hraje bez trsátka a jeho ornamentální styl se spoustou kudrlinek je v rocku velmi nezvyklý. Připomíná komentář panovníka k mladému Mozartovi: "Příliš mnoho not." Asi nikdo nebude chtít poslouchat 16-minutovou skladbu, těch posledních 6 minut (nebo alespoň 4) by se ale snad dalo vydržet :)
Miloš - mish-mash.blog.cz
Má to prostě náboj!
Ell-e - me-naive.blog.cz
Většina interpretů, které poslouchám (a tedy i zasílám do FM) jsou pohlaví mužského. Rozhodla jsem se proto si vzpomenout i na těch pár žen, které mám ráda. Pro toto kolo jsem vybrala německou zpěvačku Sarah Connor, která mě svými "cajdáky" zaujala už někdy v šesté třídě na základní škole. Tehdy mi Ježíšek dokonce přinesl několik jejích originálních CD.
Rozhod jsem se dát teď trochu pokoj s rapem a poslat něco konvenčnějšího a pravděpodobně i známějšího. Rage Against the Machine jsou jednou z mála rockovejch kapel, který poslouchám pravidelněji, a asi to bude daný i faktem, že je často můžeme najít i pod hlavičkou subžánru rap rock. A byť by se možná našli lepší kandidáti, RATM se do míchání žánrů nenutěj, Zack nešel cestou emulace ostatních rapperů a hudba nemá žádná snadno prohlédnutelná hip hopová schémata, takže to naštěstí nezní celé, jako když se kapela snaží natáhnout co nejvíc lidí z množin obou žánrů, spíš hraje hlavně pro jejich průnik.
Killing in the Name je jedním z klasických tracků téhle již bohužel poněkud hibernující kapely. (A)politická, hudebně v určitém směru inovativní, s textem záměrně minimalistickým a repetitivním, takže svým až skoro vymývacím efektem slouží jako zrcadlová odpověď propagandě. "Fuck you, I won't do what you tell me," křičí si člověk, když si pořádně zesílí zvuk, a přemýšlí přitom, co je na tom pravdy.
Killing in the Name je jedním z klasických tracků téhle již bohužel poněkud hibernující kapely. (A)politická, hudebně v určitém směru inovativní, s textem záměrně minimalistickým a repetitivním, takže svým až skoro vymývacím efektem slouží jako zrcadlová odpověď propagandě. "Fuck you, I won't do what you tell me," křičí si člověk, když si pořádně zesílí zvuk, a přemýšlí přitom, co je na tom pravdy.
Weiler - naobojku.blog.cz
Tuhle písničku znám vlastně díky seriálu Supernatural, kde jsem ji slyšela poprvé. Je to jedna z těch písniček, kdy jsem už na první poslech věděla, že si ji budu pouštět ještě hodněkrát. Dokonce jsem ji jednu chvíli měla jako vyzváněcí tón na telefonu (a to už u mě něco znamená).
Fantaghira - fantaghira.blog.cz
Stromboli - Košilela (hudba Michal Pavlíček, zpěv Bára Basiková)
Posílám skladbu z dvojalba Stromboli, které je pro mne osobně opravdu zásadní a v mnoha ohledech formující. Skladba Košilela není zajímavá jen hravým textem Christiana Morgensterna ve výborném překladu Josefa Hiršala, ale je výborná především hudebně: Má v sobě virtuozitu, která je ale uměřená a neokázalá. Obsahuje na malém prostoru tajemství, srdce, vášeň i temné tóny. Příběh s tisícerým možným výkladem, ale hlavně nezaměnitelná interpretace a melodika Michala Pavlíčka v jeho vrcholném tvůrčím období druhé poloviny osmdesátých let. Mimochodem, snažil jsem se vyhnout oficiálnímu hranému videoklipu, který podle mého soukromého názoru není příliš povedený a zbytečně odvádí pozornost od hudby. Tak uvidíme, třeba se vám "osiřelá košilela" bude líbit tak, jako se už skoro třicet let líbí mně.
Čerf - pvapenik.blog.cz
Klus a Kfjetina? Jasná volba. Super písnička se super textem od super zpěváka, kterého jsem zase po dlouhé době začala hodně poslouchat. Ten se mi snad i přes krátké pauzy neoposlouchá. :) Mimochodem u těchto starších písniček má v pozadí občas nějaké komentáře a Kfjetina není výjímkou. Zkuste poslouchat :)
Kikabu - kikabu.blog.cz
Nerada se opakuju s interpretem, zvlášť tak brzo po sobě, ale bohužel nemám moc písniček na K a většina z těch, které mám, jsou stejně od Haloo Helsinki, takže nic moc na výběr není. Kiitos ei ole kirosana (v češtině to znamená Děkuji není sprosté slovo) je navíc jedna z mých nejoblíbenějších písniček od nich a myslím, že by byla škoda, kdybych ji neposlala.
Melanie - pribehy-ode-mne.blog.cz
MGMT jsou americkou pop rockovou formací s psychedelickými prvky. Založili ji v roce 2004 dva hudebníci: Andrew VanWyngarden a Ben Goldwasser. První album vzniklo až v roce 2007 a zároveň se stalo jejich komerčně nejúspěšnějším počinem. Jmenuje se Oracular Spectacular a z něj pochází i má dnešní skladba do výběru: Kids. Mezi další hity na albu se řadí třeba Time to pretend a Electric feel. Klip ke Kids je dost kontroverzní a ne každému se musí líbit.
Melodie MGMT jsou podmanivé a lehce uvíznou v hlavě :-) Hudebně jsou tak trochu do retra a místy připomínají staré kapely jako třeba The Beatles. Loni jsme je viděli na Colours of Ostrava a i když vystoupení bylo poněkud vlažnější, přesto jsme si ho užili.
Tento příspěvek pro vás připravil Jirka :-)
Americké rockové duo, známé pod názvem The Black Keys, jsem zaregistrovala někdy před pěti lety. Tehdy jim vyšlo album Brothers a mě zaujal jedinečný zvuk a syrovost prozrazující bluesové cítění obou muzikantů. Při pátrání po jejich dřívější tvorbě jsem pak narazila i na Rubber Factory z roku 2004, z něhož pochází dnešní skladba do výběru.
Na tomto pozoruhodném albu se snoubí dřevní blues s rockem a při poslechu můžete nabýt pocitu, že jde o velmi letitou nahrávku. Album vznikalo v opuštěné továrně v rodném městě obou hudebníků (Akron ve státě Ohio) a jeho vydání znamenalo průlom v jejich tvorbě a krok k širšímu publiku. Skladba Keep Me si v roce 2007 zahrála ve filmu The Go-Getter.
Dan Auerbach a Patrick Carney se náklonností k bluesové muzice nikdy netajili - na jejich debutu The Big Come Up z roku 2002, nahraném na primitivním zařízení v Carneyho sklepě, najdeme coververze velikánů jako byli Muddy Waters či R. L. Burnside, ale i verzi She Said, She Said od The Beatles. K těmto vzorům se nakonec hlásili i na pozdějších nahrávkách. Poslední album Black Keys vyšlo loni a jmenuje se Turn Blue. Toužebně si přeji, aby se někdy v blízké budoucnosti povedlo dotáhnout je do Čech - třeba právě na Colours. Naživo jsou totiž vynikající.
Robka
Zde si přehrajete celý díl
Zadání na příště:
Ležérní "elko" bude námětem příštího dílu - posílejte proto své tipy s tímto písmenem.
Pravidla rubriky:
- Rubrika je otevřena všem.
- V každém kole se můžete zúčastnit pouze s jedním příspěvkem.
- Příspěvky došlé po termínu nemusí být zveřejněny.
- Příspěvky, které nebudou respektovat pravidla a zadání, nebudou zveřejněny.
- Jakékoliv připomínky, nápady, rady i výtky pište na emailovou adresu
Komentáře
Okomentovat