Hudební abeceda - J
Ahoj, hlásím se s dalším abecedním dílem, do něhož jste mohli přispět svými tipy. Jak název napovídá, zaměřili jsme se na skladby a interprety s písmenem J na počátku názvu. Tentokrát jsem se rozhodla rozšířit nabídku skladeb a místo obligátní jedné, kterou vždy mimo soutěž přispívám do výběru, jsem představila rovnou tři. A ještě mi to nedá a zmíním další nejmenované - například Judas Priest, Jefferson Airplane, Bert Jansch, Jagga Jazzist, Emmanuel Jal... Pokud budete chtít některou z nich slyšet, stačí jen kliknout na odkaz.
Tolik na úvod a teď se ještě vrátíme na chvilku k předešlému "íčkovému" dílu a mrkneme na anketu. Vypadá to, že vás minulý výběr moc nezaujal, celkem se sešlo pouhých 23 hlasů (15. 4. 2015, 22:00). Nejvíce se jich povedlo ulovit skladbě If skupiny Pink Floyd a International you Day od No use for a Name - ovšem i tak jsou to toliko čtyři ke každé z nich. Doufám tedy, že dnešní nabídka bude mít větší úspěch a že se bude líbit. Hezký poslech a dobrý zvuk!
Těžko hledat něco temnějšího a skličujícnějšího než jsou Joy Division. Jejich album Unknown Pleasures s notoricky známou grafikou bílých vlnovek pulsaru na černém pozadí je dnes již kultovní nahrávkou. Pro spoustu lidí je toto album pro svou jedinečnou depresivní atmosféru a bezmocnou výpověď něco jako životní kodex. Také okolnosti, které kapelu Joy Division provázely, přidávají jejich dílu na intenzitě - Ian Curtis, hlavní osobnost kapely se ve věku 24 let zabil oběšením na prádelní šňůře. Jeho sebevražda vyvolala velký rozruch a to i přesto, že jeho skladby o smrti pojednávají velmi často a celkově by se o Unknown Pleasures dalo říct, že je to čistá deprese. Přes svou negativitu a depresivnost má ale album velmi zvláštní poetiku a hlavně potenciál zasáhnout, ač malou skupinu lidí, velmi hluboce a až existencionálně. Z alba vybírám skladbu Day Of The Lords.
Rory - bez blogu
Jasná Páka byla jasná volba. Problém nastal při výběru písničky. Nejdřív jsem chtěla dát svoji nejoblíbenější Majolenku. Pustila jsem si jejich písničky a najednou mi to došlo. Skladbu Špinavý záda má náš nejstarší spojenou s oslavou narozenin u svého strejdy. Teplá srpnová noc, slaví se narozeniny a on nemusí jít spát. Za domem dohoříval oheň a syn maloval rozžhaveným koncem klacíku do tmy kroužky. Z kazeťáku hrála Jasná Páka Špinavý záda a jeho strýc s kamarádem se pokoušeli přeskočit oheň. Připálil si přitom tenisky. Písničku jsme tehdy pouštěli snad stokrát dokola. Syn si dodnes pamatuje, že je to ta, při které strejda nepřeskočil oheň :-) Později ji nazpívala i skupina Argema. A já ji slyšela loni v Olomouci na festivalu od Hudby Praha. Tuhle skupinu prostě mám ráda.
Chudobka1970 - chudobka1970.blog.cz/
Abych se přiznala, tvorbu Jasný Páky zmapovanou nikterak nemám, znám jen pár kousků, jako jsou Špinavý záda, No sex, no drugs nebo třeba Blondýna. A možná proto mě tak překvapilo, když jsem v rádiích, hlavně tedy na Beatu, začala slýchat tuto pomalou záležitost, strašně příjemnou na poslech a s hlasem Davida Kollera. Konec nočních toulek stojí rozhodně za poslech a ve sluchátkách je to též velmi příjemná záležitost.
Ell-e - me-naive.blog.cz
Život rakouského zpěváka Falca připomínal jízdu na horské dráze, úspěchy, a to i v Anglii a v USA, střídaly propady, deprese a problémy s alkoholem. Nakonec se odstěhoval do Dominikánské republiky, kde chtěl začít nový život, chystal novou desku, všechny plány však zhatilo smrtelné zranění při automobilové nehodě.
Píseň Jeanny z r. 1986 také vzbudila velký rozruch, protože vychází ze skutečného případu znásilnění mladé dívky a Falco ji zpívá, jako kdyby sám byl pachatelem. Byl nařčen z propagace násilí a rádia odmítla píseň hrát. I tak se však stala hitem.
Píseň Jeanny z r. 1986 také vzbudila velký rozruch, protože vychází ze skutečného případu znásilnění mladé dívky a Falco ji zpívá, jako kdyby sám byl pachatelem. Byl nařčen z propagace násilí a rádia odmítla píseň hrát. I tak se však stala hitem.
Miloš - mish-mash.blog.cz
Estate znamená italsky léto a přesně to pro mě představuje celá tahle písnička. Kousek léta. Úplně v ní slyším šumění moře, nekonečné válení se na pláži, zmrzlinu, pizzu, modré nebe a ten slabý větřík od vody. Nekonečně dlouhé večery a všudypřítomné horko...
Christiiinka - christiiinka.blog.cz
Když píšu pro tuhle rubriku, snažim se většinou vybírat songy, který miluju, ale u kterejch zároveň doufám, že si je lidi aspoň trochu užijou a třeba si rozšíří obzory, nebo zjistí něco víc o svým hudebnim vkuse. I kdyby to bylo třeba jen "Jo, rap mi vážně nic neřiká," nebo "Od Weilera si nenech nikdy doporučit nic!" Právě proto jsem chtěl rozhodně na seznam přidat Beach Chair - protože vim, že spousta lidí prostě miluje Coldplay. Instro k tomuhle tracku dělal Chris Martin a stejně tak tam zpívá na refrénu. Je to děsně atmosférická písnička a jedna z mála, u kterých si vždy všímám hlavně hudby a až druhotně textu. Pokud jste si dosud mysleli, že by tvorba tak specifická pro Coldplay s něčim jako s rapem nefungovala, pak by vás měl tenhle track přesvědčit o opaku.
P.S.: Bohužel jsem musel poslat tohle video věnovaný Michaelu Jordanovi, jelikož je jediný, u kterýho není audiostopa zakázaná kvůli autorskejm právům. Trhalo mi to srdce, když autor ustřihnul konec písničky, ale co člověk nadělá…
P.S.: Bohužel jsem musel poslat tohle video věnovaný Michaelu Jordanovi, jelikož je jediný, u kterýho není audiostopa zakázaná kvůli autorskejm právům. Trhalo mi to srdce, když autor ustřihnul konec písničky, ale co člověk nadělá…
Weiler - naobojku.blog.cz
Vybrala jsem písničku, která asi nepotřebuje žádné velké představování. Muzikály mám ráda už od mala a Jsi můj pán v podání Lucie Bílé patří určitě mezi nejpovedenější české muzikálové skladby vůbec.
Tahle písnička je sice dost stará a rozhodně není dnes v módě, ale mě se prostě líbí. Vlastně ji znám z mého oblíbeného seriálu That '70 Show, kde byla herci přezpívaná (tady je odkaz ). Text je vtipný a muzika sice starší, ale chytlavá.
Kikabu - kikabu.blog.cz
Originál nazpíval známý rapper Nelly, ale pak jsem náhodou narazila na tuto cover verzi a zamilovala se do ní.
Sam Tsui společně s Christinou mají nádherný hlas a ta melodie piána..boží! Krom coveru Just a dream doporučuji shlédnout i cover Live the way you lie.
Sam Tsui společně s Christinou mají nádherný hlas a ta melodie piána..boží! Krom coveru Just a dream doporučuji shlédnout i cover Live the way you lie.
Tea - teubujackova.blog.cz
Původně jsem chtěla poslat Jak zmírnit děs od Sto zvířat, kteří byli ještě před dvěma týdny jediným známým prvkem průniku hudebního vkusu mě a mého milého, žel nenašla jsem na YouTube žádnou dostatečně dobrou nahrávku. Tak posílám "náhradníka" v podobě Jedenásteho prikazania od Elánů. Co pozoruju na svém okolí, takhle písnička od nich není zas tak známá, ale třeba by mohla někoho zaujmout.
Karryanna - www.karryanna.cz
Tuhle písničku od "Šarlatánů" jsem slyšela jako jednu z prvních. Když jsem zkoušela přemluvit kamarádku, jestli by se mnou nechtěla na koncert (nechtěla), tak jsem jí poslala zrovna tuhle písničku. Přišla mi odpověď, že když chci někoho přemluvit, aby se mnou šel na koncert nějaký pochybný kapely, tak si mám alespoň vybrat nějakou normální písničku, že tahle je hrozná. Ale mně se prostě líbí.
yellow - bez blogu
yellow - bez blogu
Journey je jedna z těch klasických rockových kapel, které si vždycky ráda poslechnu. Původně jsem měla v plánu poslat svou oblíbenou Don't Stop Believin', ale z nějakého důvodu mi dneska celý den v hlavě zněla Wheel in the Sky, takže posílám tu.
Fantaghira - fantaghira.blog.cz
Brand New jsou rockovou, post-hardcorovou americkou kapelou z New Yorku. Vznikli v roce 2000 a jejich nejznámější album je The Devils and Gods are ragigng inside me(2006). Objevil jsem je v roce 2012 a hned jsem si je oblíbil na první poslech. Písnička Jesus, kterou jsem pro dnešek vybral, je jednou z těch klidnějších. Může pro někoho působit trochu lineárněji, ale právě to je na ní to nejlepší...Snad se vám bude taky líbit. Přeji příjemný poslech...
Tento příspěvek pro vás připravil Jirka :-)
Výbušný a inovativní kytarista, hráč na exotické nástroje (bendir, tehardant) a jedinečný producent Justin Adams své dětství strávil v Jordánsku, Libanonu a Egyptě. Vyrůstal v rodině diplomata, a tak měl už jako dítě možnost seznámit se s jinou kulturou. Stal se průzkumníkem saharské hudby - a při té příležitosti objevil na prvním ročníku festivalu, jež se každoročně koná v Timbuktu, tuaréžskou skupinu Tinariwen. Pracoval pak jako jejich producent; pomáhal točit v pouštním městečku Kidal (Mali) první album této dnes už i díky němu světově proslulé kapely. Mimoto si připočtěme jeho spolupráci s Brianem Enem, Nataschou Atlas, Sinead O'Connor a Afro Celt Soundsystemem a spoustou dalších muzikantů.
V roce 2001 se připojil k Robertu Plantovi, s nímž nahrál do konce prvního desetiletí dvě alba. V letech 2007 - 2011 působil coby člen tria Les Triaboliques společně s Lu Edmondsem (Public Image Ltd) a Benem Mandelsonem, a také spolupracoval s gambijským hráčem na jednostrunné housle ritti Juldehem Camarou. Často vystupoval společně s Plantem a v roce 2011 se k němu opět vrátil a vzal svého gambijského kolegu sebou.
Dnes jsem se chtěla zmínit o projektu JuJu (název složen z počátečních písmen jmen obou protagonistů), z nějž vzešla tři alba. Poslední z nich se jmenuje In Trance, obsahuje sedm skladeb a vydáno bylo 13. 6. 2011 na značce Real World. Spojuje hypnotické a naříkavé zvuky houslí Juldeha Camary a hutné rockové riffy Justinovy kytary, které v tomto zvláštním partnerství dokazují společné kořeny afrického a amerického blues. Hranice mezi tradicí a psychedelií je smazána, transovní hudba vás vtáhne dovnitř a nepustí. Na koncertě v pražské Akropoli, kde Justin s Juldehem vystupovali v listopadu 2011, jsem si jejich spojení užívala s nadšením i lehkým údivem nad jedinečnými improvizacemi a neskutečném kouzlení s atmosférou.
Robka
Ikonický představitel deltského blues, Robert Johnson, se narodil 8. května 1911 v Hazelhurstu ve státě Mississippi. Jeho dětství bylo bouřlivé - do sedmi let měl tři různé otce, několikrát se stěhovali a neustále se mu měnilo jméno. V pubertě mu jeho matka prozradila jméno jeho skutečného zploditele a tehdy o sobě začal mluvit jako o Robertu Johnsonovi.
Mladík se začal zajímat o hudbu a podobně jako Muddy Waters postupoval od hraní na brumli přes foukací harmoniku až ke kytaře. Prstoklady a doprovod se učil u Williema Browna a Charley Patton, který občas zašel k Brownovi na návštěvu, ho brával na vystoupení do venkovských hospod, kde okoukával jejich sólovou hru a dobře zvládnutou souhru.
V osmnácti letech se Johnson oženil, ale bohužel mu žena i dítě zemřely při porodu, což pro něj po rozháraném dětství a krizi identity, kterou prošel v období dospívání, znamenalo zdrcující ránu. Za krátký čas po této tragické události se Johnson sešel v Robinsonville se svým vzorem a nejoblíbenějším muzikantem Sonem Housem, jenž ho uchvátil pro svou přesnou a čistou techniku hry na slideovou kytaru a až děsivou sílu hudby, kterou produkoval. Jenže jako začátečník mu sotva mohl konkurovat, navíc se občas stával terčem posměchu zkušenějších muzikantů. Odešel, aby se o rok později vrátil s brilantní technikou hry a skoro nadpřirozenou energií, kterou oslňoval na svých prvních nahrávkách v roce 1936.
Tehdy se zřejmě zrodil mýtus o ďáblu, který Johnsonovi naladil na opuštěné deltské křižovatce kytaru a řekl mu, že bude žít a hrát přesně osm dalších let - Johnsonovi v té době bylo devatenáct. Jeho píseň Me and the Devil Blues přesvědčovala posluchače o tom, že na této legendě musí být alespoň zrnko pravdy - zpívá se v ní s jakýmsi ponurým uspokojením o ďáblu, jež je mu v patách: "Ahoj Satane, myslím, že je čas jít..."
Než v sedmadvaceti letech Johnson za záhadných okolností zemřel (pravděpodobně otráven žárlivým manželem jedné ze svých četných obdivovatelek), stačil obohatit hudební pokladnici o soubor asi třiceti zásadních nahrávek, které ovšem opravdového docenění došly až v šedesátých a sedmdesátých letech prostřednictvím muzikantů jako Eric Clapton, Led Zeppelin či Bob Dylan.
Robka
Rok 1970 byl pro hnutí hippies tragický - odešly dvě hlavní osobnosti její scény. Jimi Hendrix a Janis Joplin, která svého kolegu následovala jen o pár týdnů. Oba muzikanty spojovala touha prožít naplno každičký okamžik, divošsky a nespoutaně, i za cenu vlastní smrti. Janis si spojujeme nejspíš s jejím nezaměnitelným sexy chraplákem, nevyumělkovanou, ale přesto svým způsobem krásnou ženskou, která dokázala rozdávat radost a štěstí plnými hrstmi. Možná až moc - chtěla si užívat bezbřehé svobody a všeobjímající lásky. Za její krátký život se v jejím náručí vystřídala hezká řádka mužů - z těch slavných to byl kupříkladu Jim Morrison, Country Joe a i Jimi Hendrix.
Jimiho prý opravdu milovala, spojoval je společný osud. Oba byli divocí a zároveň zranitelní, geniální i blázniví a oba zemřeli v sedmadvaceti letech. A oba ve své smrti byli sami.
Z rozhovorů, které Janis po Henrixově smrti poskytla, je zřejmé, že ji připravil o prvenství : "Jsem zvědavá, jestli kolem mý smrti bude taky takový povyk. Nemohu umřít ve stejný rok, jako on, protože on byl větší hvězda. To snižuje moje šance. Dvě rockový hvězdy nemůžou umřít v jeden rok."
Bohužel mohou. Letos tomu bude pětačtyřicet let, co byla ve svém apartmá číslo 105 losangeleského hotelu Landmark nalezena mrtvá Janis Joplin. Křehká duše, ukrývající se pod drsnou slupkou, jak ostatně zpívá i ve své písni Turtle Blues.
Jimiho prý opravdu milovala, spojoval je společný osud. Oba byli divocí a zároveň zranitelní, geniální i blázniví a oba zemřeli v sedmadvaceti letech. A oba ve své smrti byli sami.
Z rozhovorů, které Janis po Henrixově smrti poskytla, je zřejmé, že ji připravil o prvenství : "Jsem zvědavá, jestli kolem mý smrti bude taky takový povyk. Nemohu umřít ve stejný rok, jako on, protože on byl větší hvězda. To snižuje moje šance. Dvě rockový hvězdy nemůžou umřít v jeden rok."
Bohužel mohou. Letos tomu bude pětačtyřicet let, co byla ve svém apartmá číslo 105 losangeleského hotelu Landmark nalezena mrtvá Janis Joplin. Křehká duše, ukrývající se pod drsnou slupkou, jak ostatně zpívá i ve své písni Turtle Blues.
Robka
přehrát celý playlist dílu
Zadání na příště:
Příště si dáme další abecední zadání - čeká na vás trochu schizofrenní písmeno K, jak vidíte na obrázku. Ale nelekejte se ho a klidně posílejte své příspěvky, budu se na ně těšit!
Pravidla rubriky:
- Rubrika je otevřena všem.
- V každém kole se můžete zúčastnit pouze s jedním příspěvkem.
- Příspěvky došlé po termínu nemusí být zveřejněny.
- Příspěvky, které nebudou respektovat pravidla a zadání, nebudou zveřejněny.
- Jakékoliv připomínky, nápady, rady i výtky pište na emailovou adresu
Komentáře
Okomentovat