Robert Plant a Sensational Space Shifters vystoupí v červenci v Brně

Dnes v devět hodin dopoledne se začaly prodávat vstupenky na koncert Roberta Planta a jeho skupiny Sensational Space Shifters, jenž se uskuteční třiadvacátého července v brněnské hale Rondo. Majitel jednoho z největších hlasů rockové historie, jehož jméno je stále tvrdošíjně mnoha fanoušky skloňováno v souvislosti s možností reunionu Led Zeppelin, přijede k nám do České republiky sólově už popáté - poprvé se zdejšímu publiku představil 26. května 1993 u příležitosti vydání alba Fate of Nations. Loni v září vyšlo jeho zatím poslední album Lullaby and... Ceaseless Roar, nahrané s formací Sensational Space Shifters a ceněné kritiky jako jedno z jeho nejlepších děl. Představuje citlivý mix, který ctí zpěvákovy bluesové kořeny, zároveň je však okořeněn africkou muzikou i decentní elektronikou a ukázky z něj jste mohli slyšet naživo na vynikajícím vystoupení na Colours of Ostrava.


Zatímco u většiny hudebníků jeho generace (v srpnu 2014 oslavil 66 let) s věkem přichází autorská krize a omílání prověřených témat, Plantova alba mají spíše vzestupnou tendenci. Svou zásluhu na tom mají i jeho spoluhráči - a současná sestava patří k těm nejlepším. Skupina se zformovala z předchozích Strange Sensation, s nimiž nahrál v uplynulém desetiletí dvě alba (Dreamland, Mighty Rearranger) a momentálně ve svých řadách čítá hudebníky různých žánrů. Bezesporu nejzajímavějším z nich je Juldeh Camara z Gambie, hrající na jednostrunné housle ritti s virtuozitou mistrů, a nejvytrvalejším parťákem zůstává kytarista Justin Adams, s nímž Plant sdílí zálibu v blues ze Sahary a v jehož doprovodu také v roce 2003 navštívil slavný festival poblíž města Timbuktu v Mali. Dále v kapele uvidíte a uslyšíte klávesáka Johna Baggota, známého z trip hopové kapely Massive Attack, baskytaristu Billyho Fullera, Liama "Skina" Tysona, který hraje kromě kytary na banjo a bubeníka Davea Smithe.

Věřím tomu, že mnoho lidí v případě Planta čeká na to, až kývne na reunion a postaví se na pódium vedle Jimmyho Page a Johna Paula Jonese. I když médii probíhaly "zaručené" zprávy, že "teď už to klapne", že se dají Zeppelini dohromady, nestalo se tak a já jsem ráda. V dnešní době jsou reuniony výdělečnými podniky, které obchodují s nostalgií - a Robert Plant nemá takové obchody zapotřebí. Pokud chcete slyšet staré Led Zep, pusťte si elpíčko - nově remasterovaná reedice Zeppelinů právě pokračuje vydáním slavného dvojalba Physical Graffiti. A jestli toužíte slyšet je živě a v netradičním pojetí, zajděte v červenci do haly Rondo. Mám lístek doma a už se nemůžu dočkat - bude to už pátý koncert a doufám, že ne poslední!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Obrázek
Dnešní hudební pohlednice přišla z Francie - tedy až na jednu výjimku, která potvrzuje pravidlo - a snad se bude líbit, i když na ní není podepsán nikdo ze známých a profláklých (Zaz, Edith Piaf). Než se pustíme do poslechu, přichází na řadu ještě odhalení vítěze ankety z minulého týdne. Byl věnován elektronické hudbě a i přes těsné výsledky si zlato odnáší Alan Walker ( Sing Me To Sleep ) a Jean Michel Jarre ( Oxygène ) . Obě písně mají po třech hlasech, celkový počet hlasujících bylo dvacet. Desireless - Voyage, Voyage Dneska to bylo jednoduché, chvíli jsem zvažoval 'Bongo Bong' od Manu Chao, než mě napadla hitovka zpěvačky Desireless jménem 'Voyage, Voyage'. V šesté třídě na škole v přírodě si jí kamarád pouštěl z kazeťáku asi 30x denně a dokonce se kvůli ní začal učit francouzsky (stihl několik lekcí z učebnice pro samouky, než jsem mu prozradil, že většina slov se ve fr. jinak vyslovuje než píše). Text písničky je taková reklama na cestovní kancelář, enjoy. Kvnh...
Další informace

Až naprší a uschne, pitomci

Aby bylo hned na začátku jasno, titulek nemá vyjadřovat mé city ke čtenářstvu - pouze cituje hlášku z naší nejoblíbenější pohádky. Vyřkla ji Popelka ve chvíli, kdy princ se svými přáteli vymýšleli, jak tu prostořekou "cácorku" potrestat (vyválet v trní, naplácat na zadek). Samozřejmě na žádné tresty nedošlo, Popelka totiž hochy převezla a její "až naprší a uschne" tak dostálo svému významu. I když by podle všech psychologických prognóz měla být zakomplexovanou chudinkou - přece jen si vezměte, jak ji macecha s nevlastní sestrou šikanovaly, to by dnes kdejakou jinou slečnu spolehlivě přivedlo k požívání antidepresiv - přesto si dokázala udržet sebevědomí a místy až jakousi frackovitou vzdorovitost. Když se nad tím člověk zamyslí, byla Popelka vlastně předchůdkyní dnešních feministek. No řekněte sami, je normální, aby se dívka v té době převlékala za chlapa, jezdila na koni, střílela z kuše a k tomu si ještě dovolila nazvat pitomcem jeho královskou Výsost? A navíc mu ...
Další informace

Arthur Lee: Vindicator

Obrázek
Taky jste se mnohokrát pozastavovali nad tím, že některá (stará) alba jsou dodnes známá a hraná a některá, podle vašeho názoru stejně dobrá (či snad lepší), leží v archivech a skoro nikdo si na ně nevzpomene? Taky si říkáte, proč to tak je? Proč třeba na otázku: Jmenujte slavnou kalifornskou kapelu šedesátých let (bez otazníku) většina lidí (u nás) odpoví The Doors? Není to třeba jen genialitou hudby a textů, která je nezpochybnitelná, ale též bouřlivým životem jejich frontmana Jima Morrisona? Ale bouřlivý život, plný drog, alkoholu a úletů, měli i jiní muzikanti a přesto jim to nepomohlo ke slávě. Není to vytvořením mýtu, kultu, a taky tím, že geniální Morrison byl rovněž Adonisem a sexsymbolem své doby? Tady už bych váhala s odpovědí. Možná, že lidi si spíš zapamatují kapelu, která měla v čele někoho výrazného a nejlépe někoho, kdo přispěl k její legendě. Pokud byl krásný, rozporuplný, inteligentní a zemřel za záhadných okolností, je tu velký předpoklad, že se o této kapele bude mluv...
Další informace