Po Charliem...
Už více než měsíc uplynul od útoku na redakci satirického magazínu Charlie Hebdo a během té doby se z téměř neznámého časopisu stal "světový pojem" a takřka synonymum "svobody slova". Masivní mediální kampaň v podobě hesla "Jsem Charlie", horlivě sdíleného na sociálních sítích i v ulicích, měla vyjádřit podporu obětem a zároveň se naskytla jako dobrá příležitost k vylepšování profilu jak francouzských tak i zahraničních politiků. Když jsem viděla v televizi záběry z demonstrace v Paříži, kde se čelní představitelé padesáti zemí v čele průvodu drželi za ruce a symbolizovali tak jednotu, málem mi vstoupily do očí slzy dojetí. To by si ale člověk nesměl uvědomit, že většina z těch hrdých ochránců lidských práv má v tomto ohledu máslo na hlavě a slogany o svobodě slova jsou pro ně jen prázdné pojmy. A dále by nesměl vědět, že žádné čelo kordonu demonstrantů neexistovalo, nýbrž že politici jen zapózovali v přísně střežené ulici kamerám a fotografům.
V Paříži zemřelo kvůli karikaturám Mohameda dvanáct lidí a jakkoliv nechci snižovat tuto tragédii, stále mi na mysl vstupují jiná čísla. Nebo tedy spíš číslo - 2000 zabitých lidí v nigerijském městě Baga, kde řádili stoupenci sekty Boko Haram. Shodou okolností byl útok v Paříži i v Nigérii veden téměř souběžně a zatímco o Charlie Hebdo se mluvilo takřka nepřetržitě, masakru v Baze bylo věnováno jen několik krátkých poznámek. O čem to svědčí? Mají snad životy občanů Bagy menší hodnotu, než životy pařížských novinářů? Nebo je problém v tom, že Baga není ve středu zájmů jak Západu (není tam ropa), tak i nigerijské křesťanské vlády (žijí tam muslimové)? Je to proto, že si umíme lépe představit dvanáct obětí, zatímco masové útoky se nás už příliš nedotýkají?
Charlie Hebdo se stal slavným - z původních asi deseti tisíc ho nyní odebírá dvacetinásobek předplatitelů. Pařížské ulice jsou pod kontrolou bezpečnostních složek a vláda Francie na boj s terorismem vyčlenila 400 miliónů euro. Zároveň však posílá zbraně do Libanonu, několik miliard za ně zaplatí Saúdská Arábie. Zvláštní paradox - je totiž dost dobře možné, že tyto zbraně se octnou v rukou přívrženců Islámského státu a budou jimi zabiti další nevinní lidé. Začarovaný kruh se uzavírá.
U nás se "po Charlie Hebdo" vzedmula vlna odporu proti islámu jako takovému. "Islám v Čechách nechceme!", hlásají někteří politici a přihřívají si svou vychladlou polívčičku před volbami. Je zajímavé, že i v tak ateistické zemi jako je Česká republika, se najednou spousta lidí ohání křesťanskými tradicemi a nenávistí k náboženství, o němž má jen zkreslené informace. Navíc mi přijde přinejmenším zvláštní, že je možno zaštiťovat se tímto heslem, když u nás máme deklarovanou svobodu vyznání. V diskusích (nejen) na internetu se lze přitom dočíst o tom, jak bychom měli ty zlé muslimy vyhladit, případně alespoň vyhnat tam, odkud přišli.
Francie a další bývalé koloniální mocnosti to mají složitější - nemohou vystěhovat své vlastní občany, kteří zde žijí už po několik generací. Otázkou je jak - v sociálně vyloučených lokalitách s vysokou nezaměstnaností a nyní i ve strachu z odvetných útoků, jejichž počet "po Charliem" vzrostl. Údajně během uplynulého měsíce dosáhly incidenty proti muslimům ve Francii vyššího čísla, než kolik jich bylo v celém uplynulém roce. Co z této situace může plynout, si každý člověk asi domyslí - frustrace a strach plodí násilí.
Na světě žije více než miliarda a půl muslimů - budeme po nich chtít omluvu za zločiny spáchané teroristy? Navíc je známo, že útoky islámských radikálů postihují především samotné muslimy, kteří tvoří největší procento obětí. Jak to vysvětlit? Odlišnou vírou? Problém bude asi někde jinde - a nejspíš v tom hrají velkou roli peníze. Ty totiž živí každou válku.
Komentáře
Okomentovat