Otevřeni strachu
Strach uvnitř nás - to je takové hezké téma, z něhož se dá vydedukovat, čeho se bojíme a jak do sebe strach vstřebáváme. Je z něj totiž jasné, že musí existovat cesta, kterou strach dovnitř lidského těla vešel. No a pokud budeme vědět, jak pronikání strachu do těla zabránit, budeme vůči vnitřnímu strachu víceméně imunní.
Je to jasné - před chřipkou se chráníme tím, že si dáváme před ústa kapesník, umýváme si ruce po jízdě v dopravních prostředcích, ládujeme do sebe vitamíny. Pokud tohle dělat nebudeme, může se stát, že se zákeřný bacil vloudí do naší přízně, usadí se na sliznicích a vyřadí nás na čas z provozu. A teď zásadní věc: všimli jste si, kudy vede cesta toho nehodného bacilu do našich slabých těl? No přece hlavně ústy a nosem, tedy tělesnými otvory, které jsou první na ráně.
Teď si možná říkáte, že jsem spadla z višně, protože strach na rozdíl od chřipky není nakažlivé onemocnění. Chyba lávky, strachem se můžeme lehce nakazit. K nakažení dochází podobně - stojíme či sedíme poblíž člověka, trpícího nějakým silným strachem. Tento člověk kupříkladu nepřiměřeně křičí při pohledu na pavouka na zdi a my instinktivně otevíráme ústa údivem. Zalapáme po dechu a společně se vzduchem do nás vklouzne bakterie strachu. Jsme nakaženi a řveme taky, aniž vlastně víme proč.
Z tohoto příkladu tedy vyplývá, že ústa jsou první vstupní branou strachu. Tou druhou jsou oči - říká se, že při spatření něčeho hrozivého člověk instinktivně otevírá oči dokořán, rozšiřují se mu panenky a zůstane konsternovaně zírat. Správný postup by samozřejmě byl takový, že si oči zakryjeme rukou, zavřeme i pusu a pokud možno se od strašidelného výjevu odvracíme pryč. Můžete si to nacvičit třeba při sledování hororu, ale počítejte s tím, že vám hazardéři budou vyčítat, že takhle se nemá cenu na film dívat a budou vás nutit ruku z očí sundat. Někteří obzvlášť urputní jedinci můžou dokonce násilím s vaší rukou manipulovat a snažit se o proniknutí strachového bacilu do vašeho těla, vy se ale nedejte. Klidně jim odpovězte, že konáte pouze preventivní opatření v zájmu zachování zdraví a nenechte se zviklat ani prohlášením, že jste strašpytel.
Strach může do našich těl vlézt i ušima, což je právě u sledování hororových filmů trochu problém - máme jen dvě ruce a když si jednou zakryjeme oči, druhou ústa, už nemáme další ruce na zakrytí sluchu. Slyšíme tedy hrozivou hudbu (oblíbené jsou smyčce), výkřiky, zvuky motorové pily, cákání krve, bouřku, vytí vlků a podobně. Pokud vám můžu radit, je dobré se vyzbrojit na tuto situaci buď kvalitními špunty do uší, nebo si nasaďte sluchátka s relaxační hudbou.
Ovšem tohle je příklad trochu zjednodušený a dá se aplikovat opravdu jen u sledování filmů. Co ale s mediálními zprávami? Pamatujete si jistě dobu, kdy nám v médiích vyhrožovali koncem světa - co to udělá s člověkem, který se preventivně brání strachu? Tady bych měla další radu - neposlouchejte zprávy.
Probrali jsme si pronikání strachu dovnitř těla všemi hlavními tělesnými otvory a podíváme se ještě na další způsob - a to vnikání pomocí pórů pokožky. Pokud se moc bojíme, póry se rozšíří a začneme se potit, to zná každý. Je ale důležité udržet strach na povrchu těla a nepustit ho dovnitř. Když se zamyslíme nad funkcí oblečení v případě strachu, možná se nám vybaví obrázky rytířů v brnění, s drátěnými košilemi, chrániči a helmami. Proč myslíte, že se takto nepohodlně oblečeni vydávali do boje s nepřítelem? Jistě, mohli bychom to vysvětlit jako ochranu proti poranění, ale také je to významný protistrachový prvek. Pokud měl rytíř na sobě brnění, bál se méně. Kdyby šel do boje jen v plátěné haleně, pravděpodobně i ten nejstatečnější uteče. My brnění asi neseženeme, ale můžeme to vyřešit vhodným funkčním prádlem, které odvádí pot.
Dnešní doba sebou přináší nejrůznější nové druhy strachových bacilů a nikdy nemůžeme vědět, který z nich bude zrovna řádit. Spolehlivá vakcína zatím neexistuje, ale myslím, že není daleko doba, kdy nás lékaři budou v ordinaci lákat na očkování proti nomofobii (strachu ze ztráty mobilního signálu), učitelé budou vyžadovat vakcínu proti ephebifobii (strach z teenagerů), žáci zase absolvují povinné očkování proti bibliofobii (strach z knih) a politici se možná nechají očkovat proti hypegiafobii (strach ze zodpovědnosti). K mání bude určitě i kombinovaná dávka, která ochrání postiženého hned před několika takovými děsy. Každý lékař vám však řekne, že prevence je i tak důležitá a že ani očkování nemusí být stoprocentně spolehlivé.
Teď je čas na poučení, co dělat v případě, že strach i přes všechna opatření pronikne dovnitř těla. Je to jednoduché - jak do těla vejde, tak taky odejde. Nejčastěji si to uvědomujeme sedíc na míse. Strach nás ale může překvapit nepřipravené a ve chvíli, kdy mísa nebude v dohledu. Tyto situace zřejmě daly vzniknout pojmenování "posera", "podělal se strachy", a tak dále. Nebojsové mají pro strach uděláno - otázkou ale je co? To zřejmě nikdy neprozradí. A co vy, jak jste na tom se strachem?
Komentáře
Okomentovat