Nesmíš!
Tak si někdy myslím, že lidi vymysleli zákazy, aby nás mohli buzerovat. Úplně si v tom libují a ještě se chlubí tím, jak brzy se naučíme porozumět výrazu "Ne!", který se line z jejich úst tak často, že bychom museli být úplní ignoranti, kdybychom nepochopili. Milý člověče, nejsme žádní hlupáci, to dá rozum. Ale zase na druhou stranu, co by to bylo za zábavu, kdybychom zákazy občas neporušili, že?
Tak třeba moje panička si v chytrých knihách přečetla, že pokud budu provádět činnost nelibou a lidmi zapovězenou, je třeba nejen důrazného slovního napomenutí, ale také neverbálního doprovodného jednání. Tedy srozumitelně řečeno, pokud budu podle ní vyvádět, má na mě křiknout a plácnout po zadku nejlépe složenými novinami. Proč zrovna jimi, tomu moc nerozumím, ale chápu to tak, že v nich je naškrábáno něco moc divného, zřejmě jakási zaklínací formule. Vždycky, když je panička otevře, tváří se tak nějak zvláštně a znechuceně. Někdy se i mračí a občas tiše mumlá taková divná slovíčka, po kterých většinou hned zase noviny složí. To je signál pro mě, abych jí zabránil v dalším kouzelnickém vzdělávání a hned složené noviny obsadím. Já totiž dbám na její zdraví a nechci, aby se zbytečně rozčilovala! Pokud je příliš tvrdohlavá, nasadím svůj největší kalibr a znehodnotím ten divný tisk tak, aby už ho nikdo nechtěl vzít do ruky. Zároveň tak paničku ale zbavím jednoho z jejích výchovných prostředků a to si pak nepřejte slyšet, jak zuří. Já těm lidem prostě někdy nerozumím.
Abych tedy přešel k věci. Zákazy se to pro nás zvířata v lidské domácnosti jen hemží. Chceš skočit na stůl? Zakázáno. Ležet na vypraném prádle? Zakázáno. Čurat vedle záchodu? Zakázáno. Kypřit a hnojit půdu v květináči? Zakázáno. Doplňovat si vitamíny ožíráním kytek? Zakázáno. Dalo by se říct, že všude, kam se vrtnu, je cedule s tímto nápisem.
Dnes už mám svůj věk a vím, že zákazy platí jen v době, kdy je panička doma, ale coby malé kotě jsem to nechápal. Nerozuměl jsem tomu, proč si nemůžu nabrousit drápky na sedačce v obýváku a proč záclona není vhodná jako houpací síť. Tehdy jsem pokaždé slyšel jen důrazné paniččino "Nesmíš!" a "Nech toho!". No, abych vám řekl pravdu, ona kolikrát řvala jako divá, až jsem se bál o její zdraví. Nevím, proč lidé tolik lpí na věcech, je to přece tak přízemní! Chápu to tak, že my kočky a domácí zvěř vůbec máme za úkol lidi zušlechťovat a vštěpovat jim správné pořadí životních hodnot. Věci jsou přece od toho, aby se užívaly, ne? Nějaká záclona nemůže být přednější, než já - to dá rozum.
Člověk je ale tvor prapodivný a chtěl by mít všechno najednou. Chtěl by poslušné zvíře, které bude dbát všech jeho zákazů a příkazů, a zároveň i úpravnou domácnost. Takový exemplář zpočátku nechce pochopit, že zvíře a načančaný byt se vzájemně vylučují a prochází několika stádii.
1. Popírání
V počátcích soužití se někdy stává, že člověk po příchodu domů nevěří, že vstoupil do svého bytu. V této fázi se úporně snaží přehlížet, že vysypaný květináč, ožužlané kytky a rozbité skleničky jsou realitou. Většinou si nejprve v duchu a posléze i nahlas opakuje: "To není pravda, to není pravda..."
2. Agrese
Prvotní zděšení opadá a člověk si uvědomuje, že je bohužel doma. Jeho myšlení zachvátí hněv, který se obrací k původci neštěstí. Vůbec ho nezajímá, že by měl být rád, že mazlíček přežil bez úhony. Mazlíček vycítí dusné ovzduší a dekuje se pod postel. V této fázi člověk běduje, rve si vlasy a následně bere do ruky cokoliv, co by mazlíčka zpod postele dostalo.
3. Smlouvání
Mazlíček chytře zalézá do nejzažšího koutku a běsnící člověk se chytá záchranného stébla - začíná smlouvat. I když v něm adrenalin dosahuje bodu varu, nasazuje silou vůle milý tón a snaží se zvíře vylákat. Slibuje mu hory doly, je schopen vytáhnout z ledničky kus šunky a vnucovat jej zvířeti až pod nos. To je ovšem většinou tak chytré, že vycítí faleš a nabízenou lahůdku nepřijme.
4. Deprese
Přichází fáze, v níž si člověk uvědomuje, že potrestání zvířete se bude muset odložit, ale úklid nikoliv. V této části procesu se může stát, že se slabší povahy nad spouští rozpláčou a někteří jedinci by dokonce raději umřeli.
5. Smíření
"Nedá se nic dělat," povzdechne člověk a s pocitem, že by mohlo být i hůř, si vyhrne rukávy a pustí se do práce. V této fázi klesá hladina adrenalinu přímo úměrně s odstraňovaným nepořádkem, tudíž zvíře může opatrně opustit úkryt a nasadit výraz : Já už to nikdy neudělám!" Je to nejvhodnější doba na to, aby mu bylo uvěřeno a odpuštěno.
Většině lidí stačí projít si touto škálou pocitů několikrát a jsou vyléčeni. Takový zkušený člověčí jedinec pak přeskakuje první čtyři fáze, což je pro jeho zdraví velmi prospěšné a navíc časem pochopí, že zákazy jsou zbytečné. Soužití to jenom prospěje a v domácnosti zavládne klid, mír a přiměřený chaos. Věřte mi, mám to vyzkoušeno!
Komentáře
Okomentovat