John Paul Jones má dnes narozeniny

Vynikající všestranný muzikant, bývalý člen Led Zeppelin a studiový multiinstrumentalista, sólový umělec a producent John Paul Jones dnes slaví své devětašedesáté narozeniny. Narodil se jako jediné dítě do rodiny Baldwinových v Sidcupu a muzicírovat začal už v šesti letech. Od mala se pohyboval v hudebním prostředí - otec Joe byl profesionálním koncertním pianistou a aranžérem Ambroseova orchestru, mimoto oba rodiče jezdili po štacích coby komediální duo a předváděli aktuální hity tehdejších interpretů. Tento kočovný život se příliš nehodil pro malého chlapce, tak byl John poslán do internátní školy Christ' College v Blackheathu v Londýně, aby si doplnil hudební vzdělání.

Ve školní kapli se John naučil hrát na varhany a aby potěšil otce, přibral si i saxofon, ale brzy ho znechuceně odložil. Liboval si v poslechu klavírních koncertů Rachmaninova, zalíbení ale také nacházel v černém blues amerických velikánů Big Billa Broonzyho, Fatse Wallera a mnoha dalších. Od blues byl krůček k jazzu, především volným improvizacím ve stylu Charlese Minguse. Mladý John tedy i přes svou lásku ke klasické hudbě podléhal víc a víc současným žánrům.

Výjimečné nadání ho vyneslo ve čtrnácti letech až na post sbormistra a varhaníka v místním kostele. V témže roce přemluvil rodiče, aby mu dovolili pořídit si první basovou kytaru. Otec mu nakonec ručil při koupi elektrického nástroje značky Dallas na splátky a John celý šťastný vybavil basu předrátovaným zesilovačem ze staré televize a mohl tak doprovázet své oblíbence, jejichž hudbu si pouštěl coby doprovod k tomu, co vysílali v rádiu.

První Johnovou kapelou byla parta mladíků, s nimiž se setkával po pobožnosti v místním církevním klubu. Jmenovali se Deltas a jelikož postrádali bubeníka, vymyslel si John nezvyklý perkusivní styl hry na dolních pražcích, což se mu výborně osvědčilo. Chlapci hrávali na svatbách i večírcích a brzy byli tak dobří, že je pozvali na několik amerických základen, mimo jiné do Dartfordu. Zde působil jako učitel tělocviku také mladý Michael Jagger a podobně jako on i John podlehl kouzlu amerických desek z obřích hracích skříní. Když poprvé slyšel mohutný soung basové kytary z produkce Tamla Motown, přesvědčilo ho to o tom, že basa je alfou a omegou dobré muziky.

Zájem o klasickou hudbu v té době vystřídala touha prosadit se s basou v pop music. Angažmá u Jetta Harrise a Tony Meehana z The Shadows přišlo jako na zavolanou a John s nimi vydržel osmnáct měsíců. To už měl baskytaru značky Fender, změnil si jméno z Johna Baldwina na Johna Paula Jonese, stihl se oženit, a také se stal studiovým profesionálem. Během let 1964 - 1968 hrál ve stovkách nahrávek nejrůznějších umělců - uslyšíme ho například v She's a Rainbow skupiny Rolling Stones, hrál s Herman's Hermits, Donovanem, Jeffem Beckem, Rodem Stewartem, Davem Berrym, Marcem Bolanem a ani to není samozřejmě úplný výčet. Peníze za to byly slušné, ale život studiového hudebníka se mu zajídal čím dál víc. I když samozřejmě nežil nijak asketicky a po hraní se chodíval povyrazit s přáteli do klubů. S Davidem Bowiem (tehdy ještě Davem Jonesem) a Petem Meadonem prožíval v těch letech bujaré večírky se spoustou povzbuzovadel, které byly tehdy součástí pop music.

Johnu Paulovi bylo dvaadvacet, když ho dostihl telegram od Jimmyho Page, který hledal pro svou skupinu basáka. Bylo to něco jiného, než dřepět v zatuchlých studiích a vylepšovat aranžmá jiných kapel. Jednalo se o šanci dělat vlastní muziku, být plnohodnotnou součástí kapely a hrát na koncertech... John se jí chopil všemi deseti, Jimmyho navíc dobře znal, neboť se dříve mnohokrát setkali na společném nahrávání. Od roku 1968 následovala dvanáctiletá kariéra v kapele jménem Led Zeppelin, v níž se John nejvíc proslavil. Díky všestrannému hudebnímu zaměření byl mimořádně vhodným hráčem - dokázal plynule přecházet mezi nejrůznějšími nástroji a navíc přinášel do kapely cenné nápady. Měl navíc spoustu zkušeností, dokázal rychle reagovat na potřeby kapely a mezi jeho velké přednosti patřila důkladnost. V rozhovoru pro Guitar Player v červenci 1977 prohlásil: " Mně se nelíbí, když někdo hraje na basovou kytaru samé bopity bopity bop. Je třeba zůstat při zemi a zajišťovat tenhle konec skupiny. Hodně těsně spolupracuji s bubeníkem, je to moc důležité."*

Z těchto slov je jasné, že Jonesy vždy věděl, co je jeho povinností a dlužno dodat, že byl co se týkalo hudby vždy disciplinovaný. Věděl, že coby basák bude vždy v pozadí a navíc mu tato pozice vyhovovala - už od přírody měl spíš introvertní sklony. Stačilo mu, že je součástí skvělé kapely a může se aktivně podílet na tvorbě zajímavé muziky, což dělal až do posledního alba Led Zeppelin In Through The Out Door, které spolu se zpěvákem Plantem bylo téměř výhradně v jeho režii.

Po rozpadu skupiny v roce 1980 se John Paul stáhl do svého domácího studia, pracoval jako producent a skládal filmovou hudbu. Kromě toho vydal dvě sólové desky - Zooma (1999) a The Thunderthief (2001) a mimoto spolupracoval s řadou skupin a muzikantů. Hrál s Diamodou Gallas, Mutual Admiration Society, Seasickem Stevem, Benem Harperem, Foo Fighters, s norskou avantgardní improvizační kapelou Supersilent vystupoval v letech 2010 a 2012, má za sebou i spolupráci s hudebníky z oblasti world music a také členství v superskupině Them Crooked Vultures, s níž v roce 2009 vydal vysoce ceněné stejnojmenné album (a snad se brzy dočkáme druhého). V minulém roce spolu s norským ambientním umělcem, který si říká Deathprod (člen Supersilent) spolupracoval na albu Cloud to Grounds.

John Paul Jones patří mezi špičkové hráče, kteří jsou světově uznávaní a patří mu vrcholné umístění v žebříčku nejlepších baskytaristů všech dob. Taky tedy všechno nejlepší a na závěr pár ukázek jeho nejnovější spolupráce.

Informace pocházejí z knihy Když po zemi kráčeli obři (Mick Wall, 2008)

* citát je převzat z knihy Příběh skupiny a její hudby ( Keith Shadwick, 2005), strana 47.

Zdroj obrázku

Související články:

hej-mistre-basu-4-cast

john-paul-jones-slavi-sestasedesat