Aleister Crowley a Jimmy Page
Jimmy Page, kytarista skupiny Led Zeppelin, se od šedesátých let intenzivně zabýval životem a dílem Aleistera Crowleyho - vlastnil sbírku jeho rukopisů a artefakt nejcennější získal v roce 1970, když zakoupil rezidenci na břehu skotského jezera Loch Ness Boleskine House. Honosný dům byl před padesáti lety v Crowleyově vlastnictví a Page se do něj přestěhoval z loděnice v Pangbourne.
Aleister Crowley byl ve své době jedním z nejznámějších okultistů a napsal několik knih. Jeho Magick In Theory And Practise (Magie v teorii a praxi) z roku 1928 poprvé upozornila Jimmyho Page na možnost využití okultních symbolů v hudbě. Písmeno "k" nepřidal Crowley za slovo magic z žádných malicherných důvodů; bylo to proto, že šest písmen tohoto slova a běžná pětipísmenná varianta jsou navzájem ve stejném poměru jako hexagram a pentagram (6 + 5 = 11, "hlavní magické číslo, symbol měnící se energie", což je citát z Crowleyho knihy 777 z roku 1909).
Myšlenky na to, že rocková hudba má co do činění s okultními praktikami a temnými silami, je jedním z přetrvávajících mýtů. Led Zeppelin tento mýtus provázel celou jejich kariéru a dodnes se najdou lidé, kteří věří tomu, že tři z členů kapely podepsali smlouvu s ďáblem a zaprodali mu své duše odměnou za úspěch. Tato historka je spíše dílem představivosti a má možná i své opodstatnění v bizarních báchorkách o ďáblu, který ladil kytaru černošským bluesmanům na opuštěné křižovatce v mississippské deltě. Tyto příběhy vznikly snad i díky pochmurným bluesovým textům, které ve své rané podobě pojednávaly o životě v osamění a věčném zatracení - naprosto vzdálené kořenům této hudby, vycházejícím z chrámového vzývání Páně.Ale zpět k Aleisteru Crowleymu. Edward Alexander Crowley se narodil v dobře zajištěné středostavovské rodině v Anglii roku 1875. Už jako dítě byl neobyčejně bystrý - ve čtyřech letech uměl číst a v deseti se učil latinsky a řecky. V jedenácti letech mu zemřel otec, jehož nadevše miloval a v rysech chlapce se začínalo projevovat rebelství, které ho v pozdějším věku ničilo a zároveň činilo výjimečným. Dospěl v charismatického, vzrůstem vysokého mladíka, který už za studií uveřejňoval své básně a platil za jednoho z nejnadanějších horolezců. Pyšnil se šlechtickými tituly, žil pod smyšlenými jmény (Frater Perdurabo, To Mega Therion (také Velká Bestie), rytíř MacGregor, hrabě Vladimir Svaroff), což mělo svůj význam, který vysvětloval v knize The Confessions Of Aleister Crowley: An Autohagiography.": Chtěl jsem si rozšířit znalosti o člověku. Věděl jsem, jak se lidé chovali k mladému muži z Cambridge... Nyní jsem chtěl zjistit, jak by jednali s ruským šlechticem. Musím přiznat, že jsem tuto metodu několikrát vyzkoušel v přestrojení - ohromně mi pomohla, díky ní jsem mohl druhé pozorovat z více úhlů pohledu. A i ti nejosvícenější jsou v tomto ohledu nutně omezení. Mohou sledovat, jak se k nim chovají různé sorty lidí, ale jak se titíž lidé chovají k ostatním, znají jen z doslechu."
Pseudonym Aleister přijal Crowley v roce 1895 za doby svých studií v Cambridge. Obor, který studoval, byla etika - jak absurdně to vypadá ve světle neukojitelných choutek po všem amorálním a zakázaném. V jeho případě se jednalo především o nezákonný pohlavní styk s chlapci, a také první zkušenosti s alkoholem a drogami. Crowley školu nedokončil a odstěhoval se do Londýna, kde si pronajal byt jménem hraběte Svaroffa. Právě zde začal experimentovat s okultními vědami, začal pronikat do tajů jako je vyvolávání andělů a démonů, umění stát se neviditelným a cestování v čase. Coby člen tajného společenstva Zlatý úsvit přijal pseudonym Frater Perdubabo, což znamená Bratr "Vydržím až do konce" (později se přejmenoval na Frater Ou Mh - Bratr "Ještě ne").
Zlatý úsvit má původ tak tajemný, že ho nedokázal rozluštit ani samotný Crowley. Jeho podstata tkví v jistých starověkých ideích, jež se dají vystopovat až do desátého století před Kristem, k obřadům krále Šalamouna, autora slavného Šalamounova klíče. Ten se zakládá na Knize Henochově a vypráví příběh andělů, kteří se nechali svrhnout z nebe, aby mohli obcovat s dcerami Země, čímž se zrodilo Kouzlo. Odtud henochiánská magie, provázející řadu okultních rituálů, které přetrvávají až do dnešních dnů - po staletí předávaná v různých formách (text se přepisoval ručně, aby nepozbyl svého účinku).
Crowley čerpal při psaní svých prací (tiskem jich vyšlo více než sto) právě z těchto ideí, k nimž přidal idee templářské, zednářské i své zkušenosti z experimentů s hašišem, opiem, kokainem a heroinem. Byl třikrát ženatý a všechny jeho manželky se nakonec zbláznily. Skandály a výstřelky ho mnohokrát přivedly na titulní stránky bulvárních magazínů, procestoval Severní Afriku, účastnil se úspěšných horolezeckých expedic do Himalájí (do roku 1901 získal se svým společníkem Oscarem Eckensteinem téměř všechna světová prvenství), v Mexiku se snažil zbavit vlastního odrazu v zrcadle, v Americe prožil první světovou válku a u Sochy Svobody pronesl svůj nechvalně proslulý proněmecký projev. Domníval se, že skutečná magie tkví v lidské vůli a lze ji ovládnout vědomým procesem a jeho dopisy začínaly větou : "Dělej, co chceš, ať je cele Zákon."
Byl to nepopsatelný blázen, jak o něm řekl W. B. Yeats, ale skutečnost je taková, že Crowley byl rovněž vynikající řečník, malíř portrétů a fresek, nimrod, expert na šachovou hru a inspiroval už za svého života a obzvlášt po smrti celou řadu různorodých osobností. Učitelem byl portugalskému básníkovi Fernandu Pessoovi, inspiroval Somerseta Maughama ke knize Kouzelník (1902) a Malcoma Lowryho k románu Pod sopkou, jenž je napůl fikce a vyšel v roce Crowleyho smrti (1947). Ian Fleming, autor příběhů s Jamesem Bondem, podle předlohy Velké Bestie vytvořil postavu svého nejslavnějšího "záporáka" Blofelda a po válce byl jeho nejoddanějším následníkem mladý Kaliforňan Jack Parsons, který napsal čtvrtou kapitolu Knihy zákona a časem se stal jedním z hlavních iniciátorů amerického vesmírného programu. Po jeho smrti (zemřel při výbuchu v laboratoři v roce 1952) byl po něm pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce. Dalšími z těch, které Crowley inspiroval, byli psychedeličtí guruové jako Timothy Leary, ovlivnil i postbeatnickou alternativní kulturu a hippies z konce šedesátých let. V té době stoupal zájem o jeho život a dílo, které se odráželo téměř ve všech uměleckých odvětvích - filmu i hudbě.
Fascinace touto zvláštní osobností vrcholila právě v rockové hudbě, neboť angličtí hudebníci měli dost peněz i odvahy,
aby následovali Crowleyho životní styl. Jedněmi z těch, kteří si pohrávali s magií, podpořenou závislostí na drogách, byli Rolling Stones, kteří v roce 1967 vydali psychedelické album Their Satanic Majesties Request. O dva roky později v Altamontu učinila jejich flirtování s temnou stránkou přítrž krvavá vražda Mereditha Huntera, která se odehrála zrovna v době, kdy na pódiu hráli skladbu Sympathy For The Devil (Beggars Banquet 1968). To Stouny přesvědčilo o tom, že s některými věcmi není radno si zahrávat a přenechali odkazy k okultismu a magii dalším, méně přesvědčivým, ale o to víc bombastičtějším představitelům rockové scény. Většina z nich nevěděla nic o Crowleyově učení a znalosti hledala spíš v hororových filmech a povídkách, což přiznal i basák skupiny Black Sabbath Terry "Geezer" Butler. "Jen mě to přitahovalo, byl jsem zkrátka morbidní," řekl. Ovšem jeho zájem o okultní praktiky uťala příhoda, která ho vyděsila a přesvědčila o tom, že s temnými silami se nežertuje. V jednom rozhovoru vyprávěl, jak ho v jeho černě vymalovaném bytě, vyzdobeném obrácenými kříži a satanistickými symboly, jednou v noci navštívil Ďábel - seděl prý na pelesti jeho postele. Butlera to vyděsilo natolik, že nechal celý byt přemalovat na oranžovo a místo obrácených křížů na zdi zavěsil krucifixy.
aby následovali Crowleyho životní styl. Jedněmi z těch, kteří si pohrávali s magií, podpořenou závislostí na drogách, byli Rolling Stones, kteří v roce 1967 vydali psychedelické album Their Satanic Majesties Request. O dva roky později v Altamontu učinila jejich flirtování s temnou stránkou přítrž krvavá vražda Mereditha Huntera, která se odehrála zrovna v době, kdy na pódiu hráli skladbu Sympathy For The Devil (Beggars Banquet 1968). To Stouny přesvědčilo o tom, že s některými věcmi není radno si zahrávat a přenechali odkazy k okultismu a magii dalším, méně přesvědčivým, ale o to víc bombastičtějším představitelům rockové scény. Většina z nich nevěděla nic o Crowleyově učení a znalosti hledala spíš v hororových filmech a povídkách, což přiznal i basák skupiny Black Sabbath Terry "Geezer" Butler. "Jen mě to přitahovalo, byl jsem zkrátka morbidní," řekl. Ovšem jeho zájem o okultní praktiky uťala příhoda, která ho vyděsila a přesvědčila o tom, že s temnými silami se nežertuje. V jednom rozhovoru vyprávěl, jak ho v jeho černě vymalovaném bytě, vyzdobeném obrácenými kříži a satanistickými symboly, jednou v noci navštívil Ďábel - seděl prý na pelesti jeho postele. Butlera to vyděsilo natolik, že nechal celý byt přemalovat na oranžovo a místo obrácených křížů na zdi zavěsil krucifixy.Co se týče Led Zeppelin, hrál Jimmyho zájem o okultismus v počátcích jejich kariéry opravdu velkou roli. Sídlo Boleskine House, které zakoupil, provázela pověst o do základů vyhořelém kostele, jenž byl v tu chvíli plný lidí. Crowley v domě údajně vyvolal za svého pobytu přes sto démonů a pustil se i do Abramelinova rituálu, který však zůstal nedokončen. Od té doby tam docházelo k podivným úkazům, což by se krátce dalo popsat tak, že tam strašilo. Údajně se v něm objevovala hrozivá noční zjevení, nevysvětlitelný hluk a předměty, které se samovolně pohybovaly. Za podivný rachot, který se z haly domu ozýval už od dob bitvy u Cullodenu (1746), údajně mohla kutálející se hlava Lorda Lovata, popraveného v londýnském Toweru. I kdyby to nebyla pravda, každopádně to bylo moc divné místo se zneklidňující energií i tajemnou atmosférou. Jimmy Page si v legendách, které jeho sídlo obestíraly, nepokrytě liboval. Snažil se ze všech sil, aby získalo podobu, jakou mělo za Crowleyho éry a nakupoval v aukcích předměty, mající se slavným mágem spojitost. Už od patnácti let se zajímal o Crowleyho dílo a v době, kdy se stal slavným hudebníkem a měl peníze, si mohl dovolit rozšiřovat svou stále se rozrůstající sbírku jeho spisů. V hudbě skupiny se to promítlo možná i známým střídáním světla a stínu (tedy přeneseně řečeno dobra a zla) a až telepatickým propojením muzikantů, jejichž energie proudila mezi nimi a posluchači s nebývalou silou. Jak Page v jednom rozhovoru prohlásil, hudba byla tvořena čtyřmi členy skupiny, ale při její tvorbě vznikal pátý element.
Magická stránka hudby dávala světu najevo, že Led Zeppelin nejsou jen divoké riffy a falické symboly (Led Zeppelin I), ale že jde především o hudební organismus. Jde o bytost, stvořenou člověkem, jehož šíře zájmů a sečtělost daleko přesahuje meze tupých metalových kapel, k nimž dodnes někteří kritikové Led Zeppelin přirovnávají. V oblasti hard rocku a heavy metalu se s pojmy "uctívání ďábla" a černou magií cíleně pracovalo od počátku osmdesátých let, kdy se z hudby stalo zboží a skupiny typu Iron Maiden, nemající o Crowleyově díle ani potuchy, chrlily hity typu 666 Number Of The Beast. Podobného rázu byla i nahrávka Mr. Crowley, která měla šokovat stejně jako Ozzyho "kontroverzní" image. Ironií je, že právě díky této stránce je v obecném povědomí zakořeněna představa, podle níž mají Zeppelini mnohem víc společného s Black Sabbath a Alice Cooperem, než kupříkladu s Rolling Stones a Bobem Dylanem. Magie je důležitá, ale jen potud, dokud ji lidé porozumí a umí ji využít správným směrem. Všichni se pídíme po pravdě - a hledání ještě neskončilo.
P.S. Jimmy Page 9. ledna oslavil své jedenasedmdesáté narozeniny a tudíž se tento článek dá brát jako velmi opožděné přání.
Použitá literatura:
Příběh Led Zeppelin Když po zemi kráčeli obři (Nick Wall)
Kladivo Bohů (Stephen Davis)
Komentáře
Okomentovat