Sobota s Blue Effect

září 28, 2014

Svatováclavské slavnosti na zámečku v Ostravě - Zábřehu jsou zasvěceny především prezentaci pivního moku - představují se zde nejrůznější speciály malých pivovarů. Program však doplňuje i hudební produkce a letos jsem mezi jmény jako Tanja a revival Lucie našla své oblíbence - legendární kapelu Radima Hladíka Blue Effect. Měla jsem tedy jasno v tom, jaký bude sobotní podvečerní program a zbývalo jen přemluvit Jirku, aby se odlepil od počítače a šel se podívat se mnou.

Blue Effect jsem naživo viděla jen dvakrát - jednou s Jirkou na samostatném vystoupení a jednou na dvojkoncertě s kapelou E.T.C. Vladimíra Mišíka, když společně hráli v ostravském klubu Fabrik. A právě na koncertě s Jirkou jsem tehdy získala po vystoupení podpisy všech členů, což ovšem má děravá hlava za tu dobu kdesi vytrousila. Když teď Jirka bezelstně prohlásil: "Kdepak máš ty podpisy?", vrhla jsem se do své skříňky, kde je tlustá složka s mými poklady - schraňuji si v ní staré vstupenky, různé výstřižky, mám tam například taky sešit s texty Zeppelinů - a jala se hrabat. Během hrabání se mi překvapivě podařilo najít složenku s nezaplaceným doplatkem za plyn, kterou jsem předtím marně hledala úplně jinde, ale podpisy nikde. Dost mě to zarmoutilo, ale zase jsem si říkala, že mě Blue Effect pravděpodobně zachránili před návštěvou exekutora.

Blue Effect s modrým efektem

Jirka se nakonec nechal přemluvit a rychle nalákal ještě svého kamaráda, s nímž mají v plánu založit kapelu s názvem Plevel. Kapela sice oficiálně ještě neexistuje a Jirka coby basák ještě nemá ani baskytaru, zato vizi mají hoši zářivou. Chtějí udělat díru do zatuchlé tuzemské scény. Takže až jednou o Plevelu uslyšíte, můžete směle prohlásit, že jste o nich věděli ještě dřív, než se stačili zformovat. Jeho budoucí členové pojali koncert jako příležitost k inspiraci a nakonec byli nadšeni, že mi dělají doprovod.

Po příchodu na místo - tedy na zámeček - bylo jasné, že tu bude husto. Všude mraky lidí, sotva se dalo projít mezi stánky. Ovšem u pódia, kde už pilně zkoušela kapela, bylo pusto a prázdno. Zajásala jsem, šla držet fleka a kluky poslala do fronty pro pivo. Pak už jsme pokojně čekali na začátek, popíjeli dobré pivko a sledovali cvrkot.

Radim Hladík ve světle

Koncert začal přesně na čas a otevřel ho už legendární Slunečný hrob, který - jak prohlásil Pan kytarista Hladík - zná každý z filmu Pelíšky. Tahle skladba mě zaručeně vždycky dojme a nejinak tomu bylo i tentokrát.

Vystoupení trvalo přesně hodinu a bylo skvělé. Především mě dostala Hladíkova kytara, ten pán je naprosto úžasný borec. Kdyby se nenarodil v Československu, ale někde v Anglii, určitě by se dostal do encyklopedií nejlepších kytaristů. Kapela hrála skladby Effectů - Rosenku, kterou si troufám odzpívat celou a z plných plic, Sun Is So Bright, Blue Effect Street (pravda, anglická výslovnost zpěváka není zrovna nejlepší), Napříč a Čajovnu, jež koncert nakonec uzavírala jako jediný z přídavků.

Kromě těchto písní zazněla i Stále dál z původního repertoáru skupiny Flamengo, Rejdit a Drápky Křídla z repertoáru skupiny Honzy Křížka Walk Choc Ice, a taky improvizovala s řadou coverů světových hitů. Když zhruba v půli vystoupení vytáhl Hladík smyčec a začal jím přejíždět po strunách svého nádherného Gibsona, byla jsem v sedmém nebi. Hudebně je kapela opravdu dobrá a sehraná, zpěvák je docela sympatický chlapík, co se snaží lidi rozproudit - což se mu evidentně daří. Podařilo se to i tentokrát, lidi odcházeli spokojení a my taky - jen mě trochu mrzelo, že nezahráli Rajky a že Čajovna nebyla aspoň dvakrát tak dlouhá.

Koncert měl ovšem ještě dohru druhý den u nás doma, protože kluci si z našeho obýváku udělali zkušebnu a přestěhovali si do něj dvacetikilové kombo. Už se těším, až bude kapela kompletní - hlavně se tedy těším na to, co řeknou sousedi. Snad do té doby Plevel nějakou odlehlou zkušebnu najde. Držím jim i sobě všechny palce.