Robert Plant - Lullaby and... The Ceaseless Roar (recenze nového alba)
Fanoušci Roberta Planta se konečně dočkali; dnes oficiálně přichází na trh jeho nové album Lullaby and... The Ceaseless Roar. A věru stálo za to si na něj počkat - novinka je zatím jedním z jeho nejrozmanitějších, nejprogresivnějších a hudebně nejodvážnějších alb.
I když před několika dny Robert Plant oslavil své šestašedesáté narozeniny, stále potvrzuje přísloví o tom, že věk je jen nepodstatné číslo. Mluví za něj hudba, v níž je zakódován dobrodružný duch, touha po objevech i mladistvé nadšení, jež z jeho tvorby doslova prýští. Připočtěme si k tomu neodolatelný hlas, jenž má moc posluchače očarovat a přesvědčit o pravdivosti každého slova a jako bonus skvělou kapelu, složenou z hudebníků různých žánrů i koutů světa.
Robert Plant se před několika lety vrátil zpět k sestavě, která tvořila Strange Sensation - tedy ke svému dvornímu kytaristovi Justinu Adamsovi, baskytaristovi Billy Fullerovi a mistru elektronických mašinek a kláves Johnu Baggottovi. Kromě těchto prověřených muzikantů ale do nové kapely přibral i Adamsovy kolegy - gambijského virtuose na jednostrunné housle ritti a zpěváka Juldeha Camaru i bubeníka Davea Smithe. Propojením dvou samostatných projektů - Robertových Strange Sensation a Adamsových JuJu (JUstin Adams a JUldeh Camara) - vznikla skupina s názvem Sensational Space Shifters.
Kdo by čekal, že novinka bude jakýmsi bratříčkem Mighty Rearranger z roku 2005, byl by asi zklamán. Robert Plant se ve své tvorbě nerad vrací a nenahrává alba na pokračování, tudíž ani Lullaby and... The Ceaseless Roar není výjimkou. Album je zajímavým propojením hudebních křižovatek, na nichž se v posledních letech ocitl a snoubí v sobě harmonii mnoha různých vlivů. Hudba nezná hranic a během poslechu můžeme ochutnat jak africké a středněvýchodní melodie, tak i příchuť Irska, Ameriky a v neposlední řadě i Plantovy domovské Anglie. Návrat domů byl ovšem v tomto případě podmíněn i zcela intimní záležitostí - Robert se v nedávné době rozešel se svou partnerkou a kolegyní, zpěvačkou Patty Griffin. Album se tedy textově pohybuje v rovině melancholie a je takříkajíc zpěvákovou osobní zpovědí.
Otevírá ho jeden ze dvou coverů na desce - tradicionál Little Maggie, který je původem z rodiny takzvaného bílého blues. Velmi stará píseň kolovala v Round Peak na počátku dvacátého století a ve čtyřicátých letech ji nahráli bratři Stanleyovi. Aranžmá na Lullaby and... the Ceaseless Roar je kombinací zvuku amerického banja se západoafrickými houslemi na pozadí hypnotizujících elektronických melodií. Podle mě jedna ze skladeb, která dokonale propojuje historii se současností.
Následující Rainbow; singl, který jsme už měli možnost slyšet před dvěma měsíci, je poměrně jednoduchou, ale kouzelně nakažlivou písničkou, již zdobí kromě afrických ručních bubnů úžasný Robertův hlas. Když už jsme u toho, hlas Roberta na albu je citlivý a ztišený, takže spíš než řev můžeme čekat ukolébavku.
Pocketful of Golden - skladba, kterou jsem si okamžitě zamilovala, v textu ukrývá odkaz na jednu z písní Led Zeppelin. Možná ji poznáte v tomto přeloženém úryvku:
Pokud slunce odmítne svítit
nad mým domovským ostrovem
temnota padne na zemi
(a jednou) půjdu sám
Mám kapsy plné zlata
a o trochu víc každý den
Zevnitř mého kabátu stříbrnou podšívku
kdo ví, jakou cenu musím zaplatit...
nad mým domovským ostrovem
temnota padne na zemi
(a jednou) půjdu sám
Mám kapsy plné zlata
a o trochu víc každý den
Zevnitř mého kabátu stříbrnou podšívku
kdo ví, jakou cenu musím zaplatit...
Měkký Robertův zpěv vyjadřuje smutek z rozchodu a osamění, hudební doprovod je obohacen mezihrou Juldehových houslí, které zde evokují atmosféru středního Východu.
Embrace Another Fall je dynamická, náladová a proměnlivá. Robertův hlas naříká zahalen do tajemných mixů, chvílemi píseň zní jako soundtrack k neznámému arabskému filmu a poté přichází překvapení největší - Julie Murphy s úryvkem velšského tradicionálu Marwnad yr Ehedydd. Fanoušci Roberta Planta ho budou dobře znát ze skladby Life Begin Again, nahrané s touto vokalistkou na album skupiny Afro Celt Soundsystem The Volume 3: Further in Time.
Atmosférický kousek, který má podle mě ty největší předpoklady stát se vrcholem alba.
Turn It Up představuje Robertovo bloudění krajem Charleyho Pattona (Tunica, Mississippi), čemuž napovídá i opakující se bluesový riff na začátku. Temnou atmosféru podtrhuje vokál, přecházející od úsečného odsekávání veršů až k typickému kvílení v refrénu.
Stolen Kiss překypuje něhou - v hlavní roli hlas a klavír. Komorní atmosféru této balady s nádechem vážné hudby si vychutnáte i po několikátém poslechu.
Následuje Somebody There s neodolatelným kytarovým riffem (Skin Tyson hraje obrácené kytarové sólo), po ní už přichází druhý cover - Poor Howard, pod níž je podepsán Lead Belly a Alan Lomax. Bluegrassová skladba s banjem a houslemi doslova vybízí k tanci.
House of Love - fanoušci Planta a Page si možná pamatují, že skladba stejného jména vyšla na albu Walking Into Clarksdale v roce 1998. Tato píseň však není žádnou předělávkou. Poměrně svižný kousek s chytlavým refrénem je ozvláštněn netradičně znějícím arabským riffem - snad trochu připomínajícím píšťalky, uspávající nebezpečné hady.
Upon on the Hollow Hill (Understandig Arthur) je poháněna vpřed infekčním elektronickým podkresem a vynalézavým kytarovým riffem. Text vyjadřuje jediné přání - "Všechno, po čem toužím, je láska co bere dech".
Poslední skladba alba je vlastně pokračováním Little Maggie, podobný remix (ovšem poněkud delší) už se objevil na Mighty Rearranger (Shine It All Around). Jmenuje se Arbaden (Maggie's Babby) a kromě Planta v něm uslyšíme zpěv Juldeha Camary, neodolatelně spějící v duetu ke skvělému finále.
Co říci závěrem? Pro mě je Lullaby and... the Ceaseless Roar jedním z vrcholů Plantovy tvorby (souběžně s Mighty Rearranger) a jsem velmi potěšena, že právě tato poslední deska potvrzuje jeho stoupající kvalitu. Ani o jedné skladbě se nedá říct, že by byla výplní - každá má potenciál zaujmout a rozhodně to není album na jedno použití. Písně se vám budou pomalu zarývat pod kůži, budou vás překvapovat i těšit. Lullaby and... the Ceaseless Roar je dílem, které rozhodně stojí za pozornost a určitě o něm ještě uslyšíme. Za mě deset bodů z deseti a všemi deseti také doporučuji!
10/10
***
Little Maggie live
Celé album poslouchejte zde
Recenze na Metacritic zde
Související články:
Komentáře
Okomentovat