Led Zeppelin - Babe I'm Gonna Leave You (a cover Miley Cyrus...)

Jednou z prvních nahrávek Led Zeppelin byla původní folková skladba Babe I'm Gonna Leave You. Na pohled nezvyklá volba pro skupinu, která zejména v počátcích své existence proslula hlasitou a těžkotonážní hudbou - ovšem ten, kdo zná důkladně jejich diskografii, ví, že zejména na prvních albech se projevovala inspirace vzory, k nimž kromě blues patřili i folkoví oblíbenci. V tomto případě jde o ženu, zpěvačku Joan Baez, která tuto píseň nahrála na své živé album In Concert v roce 1962.

---

Babe I'm Gonna Leave You ovšem nepochází přímo od Baez, má daleko hlubší a zajímavější historii. Koncem padesátých let ji napsala americká folková zpěvačka Anne Bredon během svých studií na univerzitě v Berkeley a někdy na počátku roku 1960 ji představila naživo ve vysílání rozhlasové stanice KPFA v takzvaném "Půlnočním speciálu". Skladbu převzala další folková zpěvačka té doby, Jane Smith, jejíž verzi se Joan Baez naučila. Když nahrávali tuto skladbu Led Zeppelin, byla už potřetí přepracovaná, ale její podstata zůstávala stejná - šlo o bílé blues; hudební formu, v níž se setkává černošské blues s jižanskými žalozpěvy a starými baladickými skladbami.

Traduje se, že během prvního setkání kytaristy Jimmyho Page s budoucím zpěvákem Robertem Plantem v Pageově domě v Pangbourne na řece Temži došlo ke zvláštní události - když byl jednoho dne Plant v domě sám, vytáhl si z obsáhlé sbírky Jimmyho elpíček právě ty, které mu jeho hostitel chtěl později pustit. Mezi hromadou desek byla i ta od Joan Baez...

Další verze této historky je poněkud odlišná a dlužno říct i nepřesná - Plant měl vzít Pageovu akustickou kytaru a vybrnkávat motivy, které se později objevily na albu Led Zeppelin I. Tuto verzi ovšem Page vyvrátil; aranžmá měl v hlavě už dřív a Plant tehdy údajně na kytaru nehrál. Ať to už bylo tak či onak, skladba Babe I'm Gonna Leave You zůstává neodmyslitelně spjata se vznikem skupiny.

Kdybychom šli v souvislostech ještě dál, zjistili bychom, že inspirace a prameny, z nichž čerpali oba muzikanti z Led Zeppelin, se obdivuhodně shodovaly - oba milovali britskou i americkou folkovou hudbu (Page obdivoval zejména styl famózního akustického kytaristy Berta Jansche a neméně výbornou kytaristku a písničkářku Joni Mitchell,) a také hudbu amerických bluesmanů. Na prvním albu se objevilo množství bluesových výpůjček, mezi nimiž vévodily dvě skladby z pera Willieho Dixona - v době vydání Led Zeppelin I se ovšem Jimmy neobtěžoval uvést ho coby původního autora, což mělo za následek pozdější soudní tahanice. Na dalších vydáních už je tento renonc napraven a Dixonovo jméno najdeme u skladeb You Shook Me a I Can't Quit You Baby.

Anne Bredon, původní autorka Babe I'm Gonna Leave You, by se možná o svá práva nikdy nehlásila - nebýt jejího syna. Ten dobře znal hudbu Led Zeppelin a věděl, jak moc se proslavili, a proto svou matku začátkem osmdesátých let přesvědčil, aby se spojila s právníky. Došlo pak k jakési dohodě a jméno Anne Bredon se objevilo na seznamu autorů.

Mimoto se na novějších verzích alba Led Zeppelin I objevuje mezi autory i Plantovo jméno - dříve nemohlo být uvedeno pro jeho přetrvávající závazky vůči společnosti CBS, u níž v letech 1966 a 1967 nahrál několik singlů.

Přestože jde o převzatou skladbu, je Babe I'm Gonna Leave You v podání Led Zeppelin výjimečná. Vlastně definovala Plantův pěvecký styl, v němž nenuceně přechází z tichých, téměř šeptaných pasáží k ostrému křiku a neodolatelnému naříkavému "Babe, Babe", které se později stalo jeho poznávací značkou. Text je bluesově jednoduchý, přesto je však silný díky rozporu mezi touhou a skutečností - vyjadřuje smutek i mučivé výčitky ze zvolené cesty. S kombinací Jimmyho akustické a elektrické kytary, Jonesovy kráčející basy a rytmické kadence Bonhamových bicích se píseň proplétá zákrutami světla a stínu, postupně graduje její napětí, které v závěru přechází v úlevné ztišení a zklidnění.

Dnes už by asi málokdo uvažoval při poslechu této nádherné skladby o tom, kdo ji původně složil a jak zněla kupříkladu v podání Joan Baez. Je neodmyslitelně spjata s počátky Led Zeppelin a dodnes ji můžeme (i když v malinko jiné podobě) slyšet na koncertech Roberta Planta. Nedovedla bych si ani představit, že by ji zpíval někdo jiný - ovšem z tohoto přesvědčení mě vytrhla popová hvězdička Miley Cyrus, která měla odvahu zprznit tohle dokonalé dílo. A to jak hudebně, tak především pěvecky. V jejím podání vznikl jakýsi paskvil, který s atmosférou původní skladby nemá vůbec, ale vůbec nic společného. Miley si ukousla příliš velké sousto a vypadá to, že jí uvízlo někde v krku...