Dobet Gnahoré - palác Akropolis, 15. 9. 2014

září 21, 2014

Stalo se už takovou tradicí, že se na podzim vypravím za dcerou do Prahy a zajdeme si spolu za kulturou. Samozřejmě je pojem "kultura" dost široký a každý si pod ním může představit cokoliv. Pro mě bývá jednoznačně nejlepším zážitkem koncert některého mého oblíbence (občas jde o někoho, kdo se teprve mým oblíbencem stane), takže volba vstupenek je jasná. Letos to byla právě dcera, která koupila lístky do pražského klubu Akropole, v němž se v pondělí 15. září odehrál koncert zpěvačky Dobet Gnahoré z Pobřeží slonoviny.

Dobet Gnahoré vystoupila loni u nás na festivalu Colours of Ostrava coby členka uskupení, pojmenovaného Acoustic Afrika. Tři ženy - baskytaristku Manou Gallo (Pobřeží slonoviny), krásnou Kareyce Fotso z Kamerunu, která hraje na kytaru a zpívá a Dobet Gnahoré, úžasnou zpěvačku, tanečnici i hudebnici (v Acoustic Afrika kromě zpěvu hrála na bicí nástroje) doprovázeli hudebníci z Mali, mezi nimiž vévodil Aly Keita s dřevěným balafonem a Zoumana Diarry s kytarou.

Tehdy jsem koncert navštívila, což je zdokumentováno i v sekci článků o Colours, a vystoupení mě nadchlo. Proto jsem byla nadšena možností vidět Dobet znovu, zvlášť když jsem zjistila, že jí letos vyšlo nové album Na Drê.

Koncert začal sice s hodinovým zpožděním, ale ani to nám nemohlo zkazit náladu. Vlastně si ani nepamatuji, že bych někdy v Akropoli nemusela čekat. Naštěstí je to velmi uvolněný klub (ve foyeru se dokonce může kouřit!), navíc se zde nabízí možnost posezení, takže jsme se nenudily.

Kolem půl deváté to vypuklo - na pódiu se objevila Dobet v doprovodu své skupiny. V zelených šatech, vysokých stříbrných botech a s vlasy spletenými do malých cůpků zahájila koncert v poklidnějším tempu a postupně přidávala na tempu. Zazněly skladby z nového alba, zpívané s procítěným přednesem, v němž krásně vynikl zpěvaččin sametový hlas.

Dobet i přesto, že žije už patnáct let mimo svou rodnou zemi (odešla kvůli občanské válce) stále udržuje ve svých písních živé africké tradice a nesnaží se podbízet evropskému publiku. Většina písní je tudíž zpívaná její mateřštinou a mnoha dalšími africkými jazyky (včetně svahilštiny), občas také francouzsky. Ve francouzštině také probíhala komunikace s publikem, protože jak Dobet přiznala, anglicky moc neumí. To však vůbec nevadilo - obecenstvu bohatě stačila energická hudba, která téměř všechny přítomné roztančila a nabila pozitivní energií. Sama Dobet předváděla během vystoupení neuvěřitelné kousky - během instrumentálních pasáží to byly výkony vskutku akrobatické. Bylo ji vidět za bicími, brala do ruky akustickou kytaru i cizokrajné nástroje a vzápětí se vracela ke zpěvu. S hlasem si pohrávala - od tišších, citlivých poloh ho vytáhla až k neuvěřitelným výškám, což byl vzhledem k její pohybové aktivitě na jevišti obdivuhodný výkon.

V melodických pasážích se k ní přidával její manžel, kytarista Colin Laroche de Féline, hudební barvy dokresloval i baskytarista a klávesák v jedné osobě. Ovšem sama Dobet byla pravým klenotem na jevišti a její nezkrotná energie i hlas, v němž se potkává něha a jemnost se vztekem, byl tím hlavním nástrojem celého vystoupení. Úžasný koncert a úžasné nasazení!