Vliv reklamy
Už dávno je pryč doba, kdy jsme zírali na Vizír (pro neznalé - byla to reklama na prací prášek, která proslula sloganem "Vy zíráte, my zíráme! Vizír! Zářivě čisté prádlo!") a nebyli daleci uvěřit její pravdivosti. Snad i ten uzel jsme zkoušeli udělat, abychom vyzkoušeli sílu onoho pracího zázraku. Pak ovšem přišlo rozčarování a zjištění, že onen zázrak není o nic lepší, než jakýkoliv jiný prací prášek na trhu a reklamu na Vizír jsme si švejkovsky pojmenovali na V.ser. Pamatuji si na onu reklamu zcela živě - udivený výraz ženy, která dělá na rukávu košile uzel a pak ji vkládá do pračky, aby ji posléze s údivem ještě větším vytáhla zářivě bílou a samozřejmě už vyžehlenou.
Od těch dřevních dob reklamy u nás se toho změnilo mnoho a snad nejvíc asi to, že málokdo už věří v jejich pravdivost. Přesto se najdou lidé, kteří berou reklamu za slovo a věří všemu, co vidí v televizi.
Pracuji se starými lidmi a součástí mé pracovní náplně je i zásobování jejich domácností potravinami a předměty běžné denní spotřeby. Můžu vám prozradit, že nejvíc se vždycky orosím při vyslovení formulky: "V reklamě jsem viděl(a)..." a následujícím neurčitém popisu zaručeně nejúčinnějšího čističe, nejvoňavější aviváže, osvěžovače vzduchu, a tak dále.
Televizi totiž téměř nesleduji, tím méně reklamy, takže při otázce: "Viděla jste to? Ta paní tam nalila trochu takové té (jaksetojmenuje), mělo to modrý obal, a pak když vytáhla tričko z pračky, tak to krásně vonělo!"
Neviděla jsem to, nevím. V obchodě očuchám pár lahví a zblblá chemickou vůní vyberu tu, která je nejmíň protivná a hlavně (to je nejdůležitější!) má modrý obal. Většinou se člověk uspokojí, ale někdy se najdou rýpalové, kteří budou tvrdit, že ta vůně v reklamě byla daleko úžasnější a dokonce se v podobě jakýchsi kytiček z prádla uvolňovala ještě měsíc po vyprání.
Další specialitou jsou čističe všeho druhu. "Stačí jen nalít na špínu a utřít; jde to úplně samo!" Jo, stoletá špína na sporáku mizí v reklamě mávnutím kouzelného proutku (jak je možné, že někdo může takhle sporák zas.init!), ale v praxi to je jiná! Ale vysvětlujte to bábince, která byla zvyklá na všechno používat Žabku a teď se jí do ruky dostal Cif nebo Bref. Podle reklamy zázrak, který vyčistí bez škrábanců a námahy - ve skutečnosti dryják, který vám vyžere do gumových rukavic díru. Následuje prozření a udivený výraz: "Ale oni říkali...."
Jasně, říkali. A taky říkali, že tenhle kloubní preparát uleví od bolesti, že po namazání nejzázračnější mastí budete skákat jako dvacátníci, že zubní pasta, doporučovaná devíti z deseti lékařů, zaručí, že zemřete s vlastním chrupem v ústech, že... Nemoci, stáří a nevědomost jsou prostě byznys podobně jako hravost, dětství a neznalost hodnoty peněz.
Ale ne každý starý člověk se reklamou řídí. Někteří vynalézají své postupy, tak jako jeden svérázný klient, který vybafl při jedné z návštěv na kolegyni se zcela specifickým požadavkem. Vypadl mu totiž zub a on si před jejím příchodem připravil lepidlo na železo, onen zoubek a poté vznesl verdikt: "Budete operovat!". Operace spočívala v přilepení inkriminovaného zubu lepidlem (kolegyně: "Proboha, vždyť se otrávíte!", klient: "Neotrávím, lepte!") a proběhla úspěšně, ovšem už při příští návštěvě pán kolegyni přivítal s děravým úsměvem a slovy: "No tak to nevyšlo! Co takhle zkusit vteřinové?"
Věřit v moc propagovaných přípravků se nevyplácí a fušovat zubařům do řemesla taky ne. Ale v tom druhém případě se alespoň oceňuje kreativnost a nápad, což je věc, kterou reklama spolehlivě zabíjí. A teď se jen modlím, abych se zítra zase v práci nesetkala s oním: "V reklamě říkali, že...."
Komentáře
Okomentovat