Colours of Ostrava 2014 - den druhý

Páteční program na Colours jsme zahajovaly s Lucií v Gongu, kam jsme si pořídily rezervace na Taksim Trio. Jirka si mezitím skočil na koncert Asteroids Galaxy Tour, který pak zhodnotil jako elektropop víceméně pro dámskou část publika - takže žádné velké nadšení se nekonalo. Zato my s Luckou jsme v Gongu zažily nadpozemskou a čistou krásu hudby tureckého tria, sestávajícího z loutnisty, klarinetisty a hráče na qanun.



Taksim Trio
***

Taksim Trio
***
Mám moc ráda tyto komorní koncerty a Taksim Trio naplnilo má očekávání. Melodické instrumentální skladby navozovaly intimní náladu, orientální zvuk nástrojů připomínal atmosféru horké letní noci pod hvězdnou oblohou. Sympatičtí páni muzikanti si právem vysloužili ovace ve stoje a i když z organizačních důvodů přidávat nemohli, přesto tahle hodina v jejich přítomnosti patří k těm velmi příjemně stráveným a okouzlujícím. Jsem ráda, že díky Colours mohu vidět tyto hudebníky, které bych za normálních okolností u nás na koncertě nepotkala - i když mi připadá, že rok od roku je jich méně.
Po Taksim Triu jsme měly akorát patnáct minut na přechod k druhé největší scéně, kde o půl sedmé vystoupil Charles Bradley se svými Extraordinaires. Charles Bradley je jedním z těch muzikantů, jimž osud příliš nepřál - prosadil se teprve v třiašedesáti, kdy nahrál své první album. Černošský zpěvák přišel na pódium v kratičké kožené bundě, z níž mu vylézalo poněkud větší bříško, ale hned na úvod přesvědčil publikum, že nepůjde o jen tak obyčejný koncert. A nebyl to jenom jeho hlas; emoce, které z tohoto úžasného muže doslova prýštily, zaplavily publikum a jeho doširoka rozpřažená náruč do nás pumpovala enegii a pozitivní náladu. Charles zkrátka zpívá srdcem a to se cení, muzikantů, kteří by se publiku takto rozdali, moc není.


Charles Bradley
***
***
Po koncertě přišel za námi dolů - stáli jsme v první řadě - tak jsem mu podala ruku a špitla své "Thanks" a on jí nepotřásl, jak jsem přepokládala, ale rovnou mi ji políbil! Hned jsem si v duchu řekla, že se nebudu mýt...:-) Když jsem se dívala do jeho potem zbrocené tváře, v níž se zračilo štěstí a třpytily slzy, měla jsem sama na krajíčku. Dlouhé objímání s lidmi pak Charles ještě opakoval, když přišel podruhé a podepisoval vinyly.


***

Přišel čas na trochu osvěžení - zašli jsme si do jednoho z mnoha stanů Radegastu a přitom pozorovali ruch. Miluju tuhle festivalovou atmosféru, když člověk sedí na trávě s pivem v ruce, všude kolem usměvaví a pozitivní lidé, z pódií se line hudba a ozývá se potlesk, to je pro mě ráj. Měli jsme docela dost času před koncertem islandské zpěvačky Emilíany Torrini, na niž jsme se chtěli jít podívat ještě před Zaz.
Emilíana má sympatický projev a hlas, který místy hodně připomíná Björk (nakonec obě začínaly u stejného labelu One Little Indian) a její vystoupení bylo až křehce krásné. Na Colours přivezla své poslední album Tookah, my však stihli jen polovinu koncertu, protože jsme se chtěli dostat na Zaz někam dopředu a lidí u největší scény přibývalo přimo geometrickou řadou.

Povedlo se nám ukořistit celkem dobrá místa - v davu jsem se dokonce zdravila s paní, vedle níž jsem stála na Seasickovi - a ještě než koncert začal, měli jsme o zábavu postaráno. Objevil se tam totiž mimořádně upovídaný (a trochu otravný) pán, který nás oblažoval neustále svými vtípky, jimž se ovšem smál jen on. My kolem jen převraceli oči a měli z něj psinu, což nás tam trochu sdružilo. Schytala to nakonec vedle stojící mladá dvojice, na kterou se pán doslova přicucl a neustále je tam bavil svými rádoby duchaplnými historkami.


Zaz
***

***

***

Poslední páteční koncert mě doslova nadchl. Sympatická, milá, roztančená, se srdcem na dlani - taková je Zaz. Těžko se o tom píše, tyto zážitky jsou nepřenosné, ale můžu jedině potvrdit, že Zaz je prostě miláček ostravského publika, což už potvrdila předloni. Bylo to vystoupení, po němž vám v duši zůstane pocit výjimečného zážitku, obrovského souznění a dobré nálady, kterou tato mladá zpěvačka rozdává štědře plnými hrstmi. Bezvadná tečka za perfektním programem druhého festivalového dne!

Související články:

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator