Barvy jsou za dveřmi!

Před více než dvěma měsíci jsem vás zde informovala o svých favoritech, které bezpodmínečně chci vidět na Colours a ani jsem se nestačila otočit a festival je za dveřmi. Nemusím asi psát, jak moc se těším - mimo jiné i na to, že naše rodinná partička bude zase pěkně pohromadě. Jako každý rok si projíždím program a sestavuji festivalový "jízdní řád", který se ovšem s prvotními plány může trochu rozcházet.


Mrzí mě jedna zrušená zastávka a to ta u Hill Country. Ano, bohužel nepřijede avizované trio bluesmanů North Mississippi Allstars, o němž tento měsíc vyšel článek na jedné z posledních stran časopisu Rock&Pop. Přátelé Roberta Planta, jenž hostoval na jejich loňském albu World Boggie Is Coming, mají bohužel nějaké problémy. Ach jo, škoda.

Dalším z těch, kdo mi ujede, bude Ólafur Arnalds, jehož koncert v multifunkční hale Gong bude začínat v sobotu o půl osmé. Do Gongu je třeba koupit rezervace - už loni to takto fungovalo a ukázalo se to jako správný tah. Mačkat se ve frontě zpocených návštěvníků a čekat, jestli na vás zbude místo, to mě zrovna neláká a teď si tedy z nabídky vyberu, který koncert v Gongu chci vidět a zaplatím rezervé v ceně padesáti korun.

Arnaldsovi jsem ale musela dát košem. Hodinu po jeho koncertě začíná můj zlatý hřeb programu a já se hodlám probojovat do prvních linií. Robert Plant a Sensational Space Shifters vystoupí na hlavní scéně o půl desáté a jejich koncert je vklíněn mezi vystoupení Angélique Kidjo z Beninu a tuctovou indiepopovou partičku Bastille. Vzhledem k množství lidí na festivalu předpokládám, že u hlavní scény bude neustálý nával a nehodlám riskovat. Vždyť na Planta a jeho staronovou sestavu čekám už sedm let!

Srovnání s rokem 2006, kdy u nás Robert Plant naposledy koncertoval, se bude určitě vtírat do mysli. Tehdy byl festival ještě daleko menší i cenově přívětivější. Prostým pohledem na vstupenku z onoho roku se dá zjistit, že za těch osm let její cena vzrostla třikrát! Docela mě to samotnou překvapilo, schovávám si totiž lístky ze všech ročníků a tam je ten cenový nárůst pěkně vidět.
No a protože nespoléhám jen na svou chabou paměť a schraňuji si také výstřižky z tisku, můžu si dnes přečíst krátký rozhovor, který spáchal Břetislav Uhlář v sobotu 22. 7. 2006, tedy v den příletu Roberta Planta do Mošnova. Z něj se lze dozvědět, že Robert měl v plánu navštívit některá zajímavá místa našeho regionu, což se také povedlo. Festivalový tým mu zařídil celodenní pobyt na Pustevnách, s kapelou se podívali také na Libušín, který - jak asi víte - v březnu vyhořel. Tato krásná, architektonicky pozoruhodná stavba tehdy Planta i jeho doprovod uchvátila a Libušín s jeho jménem zůstal spjat - a letos se podle svých slov budou organizátoři znovu snažit ho tam znovu dostat. Na festivalu proběhne sbírka na obnovu této secesní lidové stavby, která by snad do tří let měla získat zpět svou krásu. Pořadatelé Planta v souvislosti se sbírkou oslovili, není tedy vyloučeno, že se na ní bude osobně podílet.
Další zastávky mého jízdního řádu by měly být plynulé, bez výluk a snad jen s občasnými změnami trasy. Ve čtvrtek se těším na Seasicka Steva a MGMT, ještě předtím se asi rozehřejeme při Shaka Ponk. Bude to třeba, program nám končí o čtvrt na dvě v noci a následující den už nás čekají Charles Bradley a Zaz, mě a Lucii ještě speciálně v Gongu Taksim Trio. V sobotu nás najdete převážně u hlavní scény, což mně vůbec nevadí - uvidím Dana Bártu a již zmiňovanou Angélique Kidjo. A jestli mě ještě neopustí energie a budu schopná to ustát, asi se podíváme na šílenost jménem Skip&Die. No a neděle bude zčásti africká - pro mě Debademba a Jupiter & Okwes International, k tomu John Buttler Trio a snad ze zvědavosti i koncert hlavní hvězdy Johna Newmana. O tom, jak vše proběhlo, vás ovšem barvitě poinformuji až celá akce skončí. Do té doby se tedy mějte fajn a pokud někdo z vás na festlival půjde, pochlubte se, co chcete vidět!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator