Za zrcadlem bývá tma
"Podívej, jaký tady máš binec," prohlásila onehdy vyčítavě dcera a měla na mysli naši koupelnovou skříňku. Tu panelákovou omlácenou krabici s třemi vysunovacími zrcadly, za nimiž se v plastových policích neukrývaly jen zapomenuté poklady, ale hlavně hromadil prach a špína.
"Pořád to tu leštíš a když se člověk pořádně koukne, aby se pak styděl," řečnila dcerunka a vytahovala z prostoru za zrcadly pět let prošlé opalovací mléko, psí zubní kartáček a sprej s norkovým olejem na lesklou srst (ještě z dob, kdy se věnovala našemu psovi více než chlapcům), desinfekční roztok na ošetření bolavých dásní (který jsem si koupila v době, kdy mě trápil váček pod jedničkou vlevo nahoře, což už bude taky tak pět let), troje originál balené kleštičky na vytahování klíšťat (zřejmě dárek k psímu žrádlu), prázdnou plastovou krabičku od uchošťourů a na mýdlo (pozůstatek z dob, kdy děti jezdily na tábory), několik zašlých žiletek a starý bezzubý hřeben.
Složila to všechno do umyvadla a s hadříkem v ruce se snažila temný prostor za zrcadly uvést do jakéhos takéhos stavu.
"Prosím tě, kup si novou, vždyť to stojí pár stovek," pronesla ještě s lehkým despektem.
Dala jsem jí za pravdu. Ano, jsem nepořádná. Lížu každý den podlahu, hadr by mi k ruce za chvíli přirostl, ale tyto "černé skříňky" v bytě pro mě zůstávají tabu. Proč se s nimi taky zlobit, když je stačí neotevírat? Nevidět, co je za zrcadly? Naházet bubáky do kouta a zabouchnout za nimi dveře.
Tak jsem se poprvé jala zkoumat, jak se zbavit té nehezké věci z dob, kdy se příslušenství bytu skládalo zásadně z prefabrikovaných, nevkusných a uniformních krámů. Důkladnou prohlídkou jsem seznala, že to bude trochu těžší. Skříň obsahuje totiž i dvě žárovky, neuměle skryté pod průhledným plastovým poklopem (mimochodem nefunkční) a na zadní straně je ke zdi připevněná nejen šrouby, ale i masivní šňůrou, vedoucí k těm žárovkám elektřinu. Protože jsem tvor líný a nerada se zabývám takovými prozaickými věcmi, řešení situace "Zrcadlová skříňka" bylo odsunuto prozatím na neurčito.
Ovšem donutilo mě to přemýšlet o zrcadlech i prostorech za nimi.
Všude kolem nás jich je spousta. Nebo alespoň těch pomyslných, v nichž můžeme sledovat odraz dění kolem sebe. Samozřejmě se jako první nabízí výkladní skříně a okénka v dopravních prostředcích, ve kterých můžeme při příhodném osvětlení pozorovat svou tvář. Po ránu je to obzvlášť příjemné.
Ale jako zrcadla musíme vnímat i všudypřítomné oči průmyslových kamer, televizní obrazovky a monitory počítačů, dokonce i denní tisk. V nich se zrcadlí naše přítomnost, pokřivená dobou a všelijak upravená pro lepší stravitelnost obecenstva.
Jaképak temné stránky se skrývají za těmito zrcadly? Jsou taky plné zapomenutého harampádí, které se nehodí ukazovat a na které už jsme raději zapomněli? Tady už ale nestačí vyměnit starou skříňku za novou nebo přeleštit pro lepší viditelnost skla okenou. Možná je pak lepší prohrábnout poctivě ty staré krámy a vytáhnout je na světlo boží. Občas není špatné uklidit si nejen v koupelně, ale i ve svědomí.
Komentáře
Okomentovat