Nahlédnutí do Peru (1)

května 10, 2014

Cestovatelská vášeň zavedla letos mou dceru a jejího přítele až do dalekého Peru; země tajemných prastarých kultur, vysokých hor, rostoucích měst i nádherné rozmanité přírody. Tentokrát necestovali na vlastní pěst jako loni po Indii, ale v turistické skupině vedené zkušeným průvodcem, jenž se cestám po Jižní Americe věnuje už mnoho let a zná dokonale tamější zvyklosti i zajímavosti a navíc - což je neméně zásadní - se domluví španělsky.

První část jejich cesty, kterou bude tento článek fotograficky mapovat, zahrnovala přílet do Limy, ubytování v hotelu a krátké seznámení se zajímavostmi a památkami hlavního města, poté následoval odjezd do rezervace Paracas, návštěva ostrovů Ballestas, na nichž díky studeným mořským proudům z Antarktidy, zajišťujícím hojnost potravy, žijí početné kolonie tučňáků, tuleňů a mořských ptáků. Naši cestovatelé se pak přesunuli do Nazcy, kde z paluby malého letadla ohromeně sledovali planinu pokrytou obrovskými záhadnými obrazci. Ty vytvořila lidská ruka v mezidobí 200 let před Kristem až 800 rokem našeho letopočtu.

Další zastávkou byla Arequipa, jedno z nejkrásnějších měst v Peru - říká se mu bílé město, protože bylo postaveno z šedobílého vulkanického kamene sillar. Kámen pochází ze sopky El Misti, na jejímž úpatí Arequipa leží. V této oblasti není nouze o zemětřesení, ze sopky vycházel oblak kouře, plnou silou však neudeřila už několik století.

Odtud skupina odjela obdivovat krásy národního parku Colca, který tvoří druhý nejhlubší kaňon na světě. Peruánci ovšem ve všech příručkách pro turisty tvrdí, že je první. V okolí kaňonu lze spatřit kondory, kteří zde hnízdí, což je podívaná vskutku majestátní.

Prohlídku tohoto dílu zakončíme u jezera Titicaca, které leží v nadmořské výšce 3850 metrů a u jehož břehů se rozkládá město Puno. Je to největší jezero Jižní Ameriky a také nejvýše položené splavné jezero na světě. Na loďce se dostanete k plovoucím rákosovým ostrovům, jež představují jeden z turistických cílů a nabízí ukázku života obyvatel kmene Uros, kteří si je postavili kvůli útokům svých agresivních sousedů.

Klíčovým pro život těchto lidí je rákos zvaný torora, který tvoří základní hmotu těchto ostrovů a zároveň slouží i jako materiál k výstavbě jednoduchých obydlí. Balíky torory jsou pevně svázány rákosovým provazem a připevněny jeden ke druhému. Povrch ostrovů je tvořen posekaným rákosem a ke dnu jezera jej kotví lana - původně rákosová jsou dnes nahrazena umělými.

Chatrče na ostrovech nemají okna a jediným vstupním otvorem jsou dveře bez výplně. Příbytky slouží pouze k přespání, takže uvnitř žádné vybavení nenajdete. Pokrok ovšem postoupil i tady, takže díky solárním panelům na střechách z rákosu mohou vesničané sledovat i televizi. Ta se stala běžnou součástí mnoha domácností.

Jídelníček ostrovanů představuje opět torora. Jí se vařená na ohni z torory. Kromě toho loví ryby z jezera a sbírají vejce vodních ptáků. Pokud chtějí k obědu něco jiného, musí plout na loďkách na pevninu. Lodě zhotovují - překvapivě - zase z torory.

Lidé na ostrovech žijí kromě těchto přírodních darů také z přílivu turistů, z nějž dostávají poměrný díl financí. Čas zde vyplňují obnovou tlejícího rákosu a výrobou tradičních suvenýrů.

Lucie přiznala, že byla ostrovy trochu zklamána - dost ji zarazilo, že turisté šmejdí zdejším obyvatelům až v "ložnici" a taky, jak přiznala, zápach tlejícího rákosu není zrovna nic moc. Dospělí ostrované jí připadali apatičtí, asi zvyklí na to, že jim někdo neustále leze do soukromí, a tak jedním z mála oživení byly děti - jako všude na světě bezprostřední a veselé.

Teď tedy slíbený fotoreport, pojďte nahlédnout do Peru. Fotografie jsou dílem Lucie a Ladislava, text, výběr a úprava fotek v mé režii.