Jako droga
Nikdy bych si nepřiznal, že budu na někom závislý. To my kočky přece nejsme, všude se píše o naší nezávislé povaze. A houby s octem. Už když jsem poprvé viděl svoji novou mámu - tedy paničku - hned jsem se na ni pověsil za drápky. To mi šlo dobře, semtam jí hupsnout za krk, když nic netušíc stála ke mně otočená zády a zavěsit se tam. Pak jsme řvali oba: ona bolestí a já strachy z jejího řevu. A taky, proč to nepřiznat, jsem se bál, jestli třeba nedostanu na zadek. A řeknu vám, skoro nikdy jsem nedostal. Vždycky stačilo narafičit smutný kukuč a bylo vymalováno.
Máma, tedy panička, měla ale ještě dva haranty. Jeden z nich byla holka a ta docela ušla. Snažila se mi nosit dobroty, semtam mi přihřála trochu mlíčka a hladila mi kožíšek. Jenže pak se jednou stalo, že mě zavřela do takové pitomé zelené krabice s mřížemi a nesla mě k doktorce. Bylo mi hodně špatně, ale takový podraz jsem nečekal. I když jsem byl skoro na umření, stejně jsem se jí pomstil.
Když mě ta baba v bílém píchala nějakou jehlou do boku, tak jsem využil situace a holce se zahryzl do palce. Aby jako věděla, jak to bolí. Fakt jsem nechtěl nic jiného a vůbec mě nenapadlo, že holka je takové béčko a prst jí oteče jak kdyby ji štípl sršeň. No a nakonec jsme byli na umření oba, protože holka dostala z mých zoubků do palce infekci a musela navštívit sadistu v bílém. Abych se přiznal, trochu mě to pak mrzelo a styděl jsem se. Snažil jsem se holce dát najevo svou přízeň tím, že se jí nevyčurám na boty dvakrát, ale jen jednou, což nepochopila. No jo, ženské. Copak ty rozumí kočičině?
Jak jsem říkal, panička měla dva haranty. Ten druhý harant byl kluk a to vám bylo dílo! Takhle uřvaný kotě aby kocour pohledal. Hned jsem pochopil, že se musím mít před ním na pozoru a taky to, že je to můj největší konkurent. Ona se totiž panička s ním maznala a když jsem se ho jen drápkem dotkl, tak na mě byla zlá. Co vám mám povídat, já toho kluka nesnášel. Tedy, do jisté doby.
Stalo se totiž něco, s čím jsem já, starý kocour, nepočítal. Víte jak se říká - co se škádlívá, rádo se mívá? No tak přesně to se stalo. Já vám toho kluka začínám mít rád. Je to divné, co? Vůbec to nechápu. Asi se tomu dá říkat láska.
Spojuje nás vášeň a společné zájmy... Tím nejdůležitějším je ležení.
Vykazuji všechny symptomy závislosti... zde coby dementní zhulený pankáč...
Když tu není kluk, stačí mi alespoň jeho oblečení. Strašně rád v něm ležím a očuchávám ho. Ale samozřejmě nesmí být vyprané, ten smrad z pracího prášku mi nevoní. Klukovy věci jsou pro mě jako droga - když mě k nim panička nepustí, řvu tak dlouho, dokud to nepochopí a neotevře mi dveře do jeho pokoje. Panička říká, že to tam vypadá jak po výbuchu, ale to mi vůbec nevadí. Uklízet mu tam nebudu, že? Navíc - kdyby tam nebyl bordel, tak bych se nemohl tak krásně vyvalit na jeho černé tričko a zelenou mikinu. A zkuste mě z vyhřátého pelíšku vytáhnout! Hned byste viděli, zač je toho loket! Nebo palec...
Moje droga
***
A klidně vám i zapózuju, jen mě tu nechte...
Komentáře
Okomentovat