Výběr roku 1993 a vyhlášení nejlepšího songu roku 1992

Čas letí jako splašený a datum v kalendáři mi připomíná, že je třeba nejen vyhlásit výsledky ankety o nej (lepší, oblíbenější, dosaďte podle svého) skladbu roku 1992, ale také uvést v život anketu novou. Nejprve si v krátkosti zrekapitulujeme, jak dopadlo vaše hlasování.

Musím říct, že výsledky jsou velmi zajímavé, neboť rozdíl mezi prvním a posledním místem představuje 58 hlasů. K tomu si přičtěte, že první song od vás získal hlasů devětapadesát a hned zjistíte, že poslední má tedy jen jeden a to ještě můj. Kdepak se stala chyba, že by skladba od Blind Melon měla podobný osud, jako ta holčička na začátku videa?

První a druhé místo od sebe dělí 26 hlasů, druhé a třetí sedmnáct. Začíná se to zamotávat jako slovní úloha, co? Čtvrtí Faith No More dostali hlasů devět, pátý Eric Clapton osm. Šestí Rage Against The Machine má o dva hlasy méně než pátý Eric Clapton a ještě o jeden hlas míň získal Jason Bonham a jeho Band. Předposlední je Tori Amos a Sonic Youth s třemi hlasy. Tak a teď jsem zvědavá, jestli to někdo spočítá a zjistí, kolik hlasů do ankety přišlo celkem.:-)

Podíváme se raději na vítězné příčky, abychom si ujasnili, které skladby se vám nejvíce líbily.

Bronz si odnáší Alice In Chains za píseň Rooster.

Stříbro si vybojovali Manic Street Preachers s Motorcycle Emptines.

Na stupni vítězů stanul hit skupiny R.E.M. Everybody Hurts. Ten už se nemusí strachovat o svůj postup do finále, kde se koncem roku utká s ostatními favority celých devadesátých let. A abychom zjistili, kdo bude R.E.M konkurovat v roce 1993, mrkneme se na další výběr.

---

1. Robert Plant - I Believe - album Fate of Nations

Po předchozím výbušném a drsněji znějícím albu Manic Nirvana z roku 1990 působilo vydání Fate of Nations v roce 1993 jako chladivý deštík z nebe. Jako oáza v Plantově milované poušti.
Fate of Nations čerpá z lidové hudby, z odkazu kapel 60. let, jako Fairport Convection, Traffic a dalších. Dalo by se označit za návrat do minulosti, ke kořenům a přiklání se opět k nástrojům lidovým - jako je mandolina, akustická kytara, viola, niněra. Na albu spolupracovala řada vynikajících hudebníků, například Nigel Eaton (niněra) či Richard Thompson (kytara v "Come Into My Life) a malou kuriozitou je, že na kytaru si na albu zahrál i samotný Plant a to ve skladbě Promised Land.

Jednou z mých nejoblíbenějších písní z tohoto alba a i z Plantovy tvorby celkově je I Believe. Prolíná se v ní smutek nad ztrátou milovaného dítěte, která nikdy nepřebolí; smutek mísící se s pokorou a prosbou o odpuštění.

2. Radiohead - Creep - album Pablo Honey

První singl z debutového alba alternativních rockerů Radiohead kapelu proslavil. Vyšel samostatně už o rok dřív a napsal ho Tom Yorke v pozdních osmdesátých letech během studia na univerzitě. V textu popisuje příběh studenta(sebe sama), který se snaží získat přízeň dívky, ale bohužel nemá dostatek sebevědomí. Skladba vyšla ve dvou verzích, originální obsahuje slovo "fucking" a radio edit "very", tato "cenzurovaná" verze vyšla na několika kompilacích a také jako bonus track na americké verzi Pablo Honey.

3. Smashing Pumpkins - Cherub Rock - album Siamese Dream

První singl z druhého alba byl napsán kytaristou a zpěvákem Billy Corganem. Kromě tohoto výrazného frontmana působili v "rozbitých dýních" James Iha (kytara), D´Arcy Wretzky (baskytara, vokál) a Jimmy Chamberlin (bicí). Hudba na pomezí psychedelického, snového noise, melodického rocku s místy až orchestrálním aranžmá a grunge ve své době soupeřila o přízeň s kapelami, jako byla Nirvana, s níž měli Smashing společného producenta.

V písni Cherub Rock můžeme slyšet kytarové sólo, nahrané na dva pásky, které byly spuštěny současně. Jeden z nich má ovšem pozměněnou rychlost, což vytváří dojem hutné kytarové stěny.

4. Nirvana - Rape Me - album In Utero

Představovat kapelu asi netřeba, už jsme se tu s ní setkali v roce 1991. Tak jenom pro pořádek - vokály, kytara a mozek Kurt Cobain, bicí Dave Grohl a baskytara Krist Novoselic. Oproti Nevermind zní In Utero syrově a přirozeně, skoro jako nahrávka z koncertu. Poslední studiové album bylo nahráno za pomoci producenta Steve Albiniho během dvou týdnů, ale původní verze byla později pro odmítavou reakci vydavatele pozměněna. Některé skladby z první verze se tak objevily až na různých výběrech a neoficiálních nahrávkách.

5. Suede - Animal Nitrate - album Suede

Masivní mediální kampaň vystřelila debut Suede na vrchol nejprodávanějších a nejrychleji prodávaných alb ve Velké Británii. Skupina je označována za zakladatele žánru britpop a jejími vzory jsou David Bowie, T-Rex a The Smith.

Výstřední frontman Brett Anderson se svým ukňouraným hláskem a pozérským vystupováním byl ale docela schopným skladatelem a spolu s Bernardem Buttlerem (kytara) vytvořil slušnou a hudebně rozmanitou desku.

6. Manic Street Preachers - La Tristesse Durera ( Scream to a Sigh) - album Gold Against the Soul

V roce 1993 skupina vydala druhé album Gold Against The Soul, na němž se vůbec nejzřetelněji podepsaly duševní pochody kytaristy Richey Jamese Edwardse, jenž se stále častěji ve své tvorbě zabýval sebevrahy. Singl La Tristesse Durera je pojmenován podle posledních slov malíře Vincenta van Gogha, které údajně řekl těsně před smrtí - tedy v překladu něco jako "smutek zůstává".

7. Pearl Jam - Rearviewmirror - album Vs.

Po úspěšném debutu Ten se Pearl Jam stali velmi vyhledávanou koncertní kapelou, v roce 1993 společně vystupovali i s Neilem Youngem. V té době kapela šokovala některé fanoušky sympatickým rozhodnutím nevydávat singly a nenatáčet videoklipy. Její členové to odůvodnili tím, že chtějí, aby si lidé kupovali jejich desky především kvůli samotné hudbě a ne aby si písně pamatovali jako videa. Tento sympatický postoj připomíná trochu odpor Led Zeppelin i Pink Floyd k vydávání singlů.

Skladba Rearviewmirror je jednou z mála, ke které kromě textu Eddie Vedder složil i hudbu.

8. Coverdale&Page - Don't Leave Me This Way - album Coverdale&Page

Stejně jako Robert Plant se činil v roce 1993 i Jimmy Page. Spojil své síly se zpěvákem Davidem Coverdalem (Deep Purple, Whitesnake) a stvořili desku, která však díky době, nepřející příliš těmto hudebním stylům, téměř zapadla.

Album jako celek je trochu rozporuplné, zejména díky Coverdalovi, který je pro mě plagiátorem Planta, ale přesto stojí určitě za poslech. Milovníci pomalých balad a vybroušených kytarových riffů si přijdou na své. Vybrala jsem svou nejoblíbenější skladbu z tohoto alba, která podle mě představuje jeden z jeho nejkrásnějších momentů. Coverdale zpívá s citem a potřebnou vášní a kytarové sólo uprostřed písně vyvolává lehounké mrazení v zádech.

9. Verve - Butterfly - album A Storm in Heaven

Další výborný debut na anglické scéně. Kapela Verve nahrála své těžce psychedelicky dezorientované album, na němž hojně využívá echa a zpětných vazeb kytar a vokálů, které desce dodávají nádech mystična. Kromě členů (Richard Ashcroft - vokály, baskytara, kytara; Nick McCabe - kytary, klavír, akordeon; Peter Salisbury - bicí, perkuse; Simon Jones - basa, doprovodné vokály) se na albu podíleli také další hudebníci, kteří obohatili nástrojový park o flétnu, trubky, saxofony a lesní roh.

10. Björk - Human Behavior - album Debut

Z obalu shlíží na svět černovlasá dívka s rukama sepjatýma před obličejem a se strachem a pokorou v tmavých očích. Debut sklidil úspěch v odborných vodách - odnesl si dvě BRIT Awards a nominaci na cenu Grammy za nejlepší video Human Behaviour. Ale nejen v odborných kruzích, i u posluchačů se Björk si s tímto albem dobře zapsala a její emocionální projev si našel cestičku k srdcím posluchačů.

Snad si najde i k tomu vašemu. To je pro dnešek vše, přeji hezký poslech a dobrý výběr!