Variace na rockové téma

Psát o rocku jakožto hudebním stylu by vydalo na knihu, na to formát blogového článku opravdu nestačí. Jeho vývoj je bezesporu zajímavý a rovněž zajímavé je i zkoumání nejrůznějších odnoží; přesto si myslím, že zlaté období, kdy rocková muzika ovládala zcela světová pódia a trh s gramodeskami, byl přelom šedesátých a sedmdesátých let.

---

V této poměrně krátké době vznikl a zažíval svůj rozlet jeden z nejzásadnějších hudebních stylů - hardrock. Skupiny, které byly v té době populární, dodnes představují nevyčerpatelnou studnici nápadů a k jejich odkazu se hlásí - ať už vědomě či nevědomky - celé další generace muzikantů. Rock se oproti lízátkovému popu a agresivnímu heavy metalu zaměřoval na emocionální stránku posluchačovy duše, nutil ho vnímat, prožívat a přemýšlet. Stal se tak určitým ekvivalentem kvality a náročnosti.

Za přelomový by se dal označit rok 1968, který dal světu tři zásadní představitele hardrocku, jejichž tvorbu dnešní hudební historikové označují jako klíčovou, nadčasovou a inspirativní. Všechny tyto kapely pochází z Anglie, i když předchůdci rockového žánru se hudebně vyvíjeli především na americké scéně. Britská invaze, kterou odstartovali v roce 1964 The Beatles, otevřela do Ameriky dveře mnoha skupinám a mnohé z nich využily větší přívětivosti jak zdejší koncertní infrastruktury, tak i publika, které bylo otevřenější a vnímavější. Také zázemí koncertů bývalo lepší, nehledě na to, že se za ně také lépe platilo. Zkrátka - kdo v té době v hudbě něco znamenal, ten se vypravil za oceán.

Vypravila se tam také první kapela zmiňovaného rockového triumvirátu - Led Zeppelin. Těsně před Vánoci v roce 1968 se poprvé představila zvědavému publiku v Los Angeles a Denveru. Nováčci začínali jako předkapela slavnějších kolegů, ale povedlo se jim zaujmout a i když v té době neměli dostatečný repertoár, poradili si i s touto skutečností. Když jim došly vlastní skladby, improvizovali a hráli kousky, které všichni dobře znali. Brzy se jejich koncerty natáhly do neuvěřitelné délky - zvlášť vydařené show končívaly až po třech, čtyřech hodinách.

Koncerty šly ruku v ruce s vydanými alby - za celou desetiletou kariéru Zeppelini nahráli osm řadových desek, jeden soundtrack a po nedobrovolném rozchodu v roce 1980 ještě vzpomínkovou Codu (1982). Materiál dostačující k tomu, aby skupina ani po letech nezůstala zapomenuta. Zásluhu na tom mají především netradiční hudební postupy, revoluční přístup a stylotvorné prvky, které se staly pilířem, na němž mohla rocková hudba dále stavět.

Hudba Led Zeppelin je také výjimečná střídáním "světla a stínu", což byla představa Jimmyho Page o tom, že píseň musí vystihovat obě tyto polohy. Nebylo to tedy obvyklé schéma - sloka, refrén - skladby měly promyšlené, gradující aranže a podtrhovaly schopnosti všech čtyř členů - zpěváka Roberta Planta, kytaristy Jimmyho Page, basáka a hráče na klávesy Johna Paula Jonese a bubeníka Johna Bonhama.

Led Zeppelin mají na svém kontě spoustu zásadních skladeb a snad není člověka, který by nikdy neslyšel jejich hymnickou a poetikou překypující baladu Stairway To Heaven. Ovšem rockoví bohové mají v rukávě více takových zásadních kousků, snad méně známých, ale neméně působivých. Skladba Ramble On z druhého alba, vydaného v roce 1969, v sobě snoubí onen kontrast protikladných nálad a kombinace akustického a elektrického zvuku je pro jejich další tvorbu určující.

Led Zeppelin - Ramble On

***

Další klasici hardrocku, kapela Deep Purple, byli poněkud z jiného těsta. Vycházeli podobně jako Led Zeppelin z blues, ale v jejich hudbě to příliš vidět nebylo. Od počátku se zaměřili na hudbu klasickou, kterou roubovali do svých spíše popově orientovaných písní. V prvních letech působení na scéně se teprve rozkoukávali a jejich alba byla tak trochu nevyvážená, vždyť si jen vezměte, že za první rok působení původní sestavy se zpěvákem Rodem Evansem nahráli během pár (doslova) měsíců tři alba.

Všechno se ale změnilo s příchodem nových členů - baskytaristy Rogera Glovera a sólového zpěváka se silným, znělým hlasem - Iana Gillana. Kapela se zaměřila na živočišný, přímočarý hardrock, který se příliš nelišil od toho, co produkovala v té době spousta kapel. Párpli ovšem vynikali virtuozitou a během sedmdesátých let - i přes neustálé změny ve svém amsámblu - nahráli několik skvělých alb a také jeden z nejlepších živáků v historii rocku - Made In Japan z roku 1972. Hned zkraje sedmdesátých let se uvedli albem Deep Purple In Rock, které obsahuje zásadní momenty nejen muziky Párplů, ale též rockové muziky jako takové.

Kapela koncertuje - i když v částečně pozměněném složení - dodnes, naposledy se českému publiku představila 17. února v Pardubicích. Přitom stále dbá na kvalitu, mistrnou práci s melodií a jejich vystoupení jsou strhující podívanou.

Deep Purple - Child In Time

***

Do třetice se podíváme za temnou hadrockovou legendou - Black Sabbath. Původní název Polka Tulk Band si krátce po založení změnili na Earth a do temnějších vod se pustili po napsání skladby Black Sabbath, inspirované hororem italského režiséra Maria Bava. V jejich hudbě najdeme temnou směs okultismu, mystiky a hororové šílenství magie. Hlavními články této kapely byl kytarista Tony Iommi( kvůli useknutým konečkům dvou prstů si přelaďoval skladby do nižší tóniny, aby mohl bez bolesti mačkat struny; výsledkem byl typicky temný zvuk), hlavní textař a basák Geezer Butler a zpěvák Ozzy Osbourne.

Přiznám se, že nejsem Ozzyho příznivcem, hudbu však uznávám jako výbornou. Co se zpěvu týče, mám raději období s Ronnie Jamesem Diem. Přesto uvedu jako ukázku jednu z progresivních skladeb z roku 1971, která vyšla na albu Black Sabbath Vol.4.

Black Sabbath - Wheels of Confusion the Straightener

A co vy? Co pro vás znamená rock?