Tony, písni!

Při pohledu na téma týdne mě hned napadla malá slovní hříčka, která by parafrázovala dnešní výrazové prostředky. Tedy z tónů písní jsem stvořila báseň, kterou napsala zhrzená dívka Tonymu, jenž ne a ne písnout. Čeká na těch pár slov na facebooku, má zapnutý mobil a stále sleduje, zda se neozve esemeskový tón a když už ji to čekání přestane bavit, pustí si ze žalu své oblíbené vyzvánění. Slzy kapou na displey nejmodernějšího chytrého telefonu a hrozí, že Tony už nezavolá...

---

Když už se nevyjádříš písní,

tak mi, Tony, aspoň písni!

Písni třeba na facebook,

to je přece, Tony, fuk...

Stačí mi tak dvě tři slova,

budu je číst zas a znova.

Hlavně musíš ukázat

že máš mě pořád ještě rád.

Pošli třeba esemesku, Tony,

nebo zkus mě prozvonit,

neboj, vím, že kredit nemáš,

hlavně moje číslo nemaž!

Zavolám ti klidně zpátky,

z telefonu od mé matky.

Nebuď nedostupný, Tony,

a zvedni mobil, když to zvoní.

V hlavě nechám tóny znít,

neříkej, že je to shit,

tóny písní, melodii,

bez tebe tu nepřežiji,

Tony, písni, prosím tě!

Tolik k básni pointě.