Sedmé nebe
Proč se vlastně stavu nejvyšší blaženosti říká "sedmé nebe"? Sedmé proto, že sedmička je šťastné číslo? Nebo je v tom cosi hlubšího? Proč není nebe třetí nebo deváté? A jak je možné, že se do tohoto nebe dostaneme, když vůbec neznáme trasu a nemáme navigaci?
Čísla hrají v našem životě docela důležitou roli. Dalo by se říct, že mnohé z nich nás mimoděk provází už od dětství - no ano, známe je z pohádek. Král měl tři syny, vyslovit můžete tři přání, u kolébky princátka stály tři sudičky, tři oříšky skrývaly krásné šaty pro Popelku a Děd Vševěd radil pouze tehdy, když mu byl vytržen jeden z jeho tří zlatých vlasů. Také rozcestí v pohádkových příbězích skýtají možnost vydat se třemi směry - vesměs je to dáno tím, že poutníci bývají tři. A jen jedna cesta je ta správná, což pozná ten, kdo má dobré srdce a zdravý rozum.
Do třetího nebe by nás nejspíš buď zavál osud - tedy osudová věštba nebo zlatá rybka, plnící toužebná přání. Možná bychom tam došli tou správnou cestou, ale život je plný záludných křižovatek. Putování do tohoto nebe je také ztíženo špatným světelným označením, někdy signalizace nefunguje a místo zelené naskočí červená. I přes výstražné znamení se občas vydáme vstříc nebezpečí a ne vždy to dobře dopadne.
A co deváté nebe? Leží za devatero horami a devatero lesy a hlídá ho devítihlavá saň. Cesta k němu je dlouhá a nebezpečná - vždyť kdo by uměl setnout devět dračích hlav, chrlících oheň, kdo by riskoval, že se v devátém lese ztratí? Sílu takovému hrdinovi dodá jedině odvar z devatera býlí a léčivého koření, ten se ale musí umět správně připravit. Možná právě proto nám stačí doputovat do nebe sedmého.
Sedmička v sobě ukrývá magickou moc kouzel. Může znázorňovat určitý životní úsek - sedm let služby, sedm hubených let po nichž přichází sedm let hojnosti (nebo naopak), sedm let neštěstí. Také se vztahuje k počtu nebeských těles, viditelných pouhým okem - je to Slunce, Měsíc, Merkur, Mars, Venuše, Jupiter a Saturn. Sedm je dnů v týdnu, sedm světadílů, sedm divů světa, spektrum v duze má sedm barev. Sedm je základních tónů na hudební stupnici a na krovkách slunéčka napočítáme sedm teček. S tímto číslem se také v pohádkách setkáme velice často - sedmero krkavců, sedm trpaslíků, sedmero hor, které překonají sedmimílové boty. Prvních sedm let života pohádkových hrdinů je většinou věnováno dětským hrám a bezstarostnosti, po nich přicházejí další sedmiletá období, v nichž se postupně učí všem dovednostem, jež budou v životě potřebovat.
Sedmé nebe je také pohádkovým světem. Je tvořeno nadýchanými obláčky štěstí, na nichž se tak krásně usíná a které se večer zbarvují dorůžova. Jsou pak tak sladké; jako cukrová vata, kterou jsme v dětství s chutí mlsali na pouti. Vše se zde zdá lehké a nepřekonatelné, za oblaky se rozprostírá nekonečná nebeská modř jako z palety naivního malíře.
A jak se na ono kouzelné místo dá dostat? Možná stačí být na chvíli dítětem. Vzpomenout si na doby, kdy jsme se dokázali upřímně radovat, smát, těšit se. Roztáhnout křídla a vzlétnout, alespoň na chvilku ochutnat tu neodolatelnou sladkost. Dřív než nás zemská přitažlivost přitáhne zpět do reality.
Jednou z cest do sedmého nebe jsou pro mě tajemné schody, vedoucí kolem stromu u potůčku, na němž sedí slavík a zpívá. Čirá nevinnost.
Komentáře
Okomentovat