Mimoň

Na větvi staré jabloně

viděla jsem sedět mimoně.

Tedy spíš měla jsem tušení,

že je to mužíček zelený.

---

Oči mu září jak halogen,

jak jenom honem z toho ven?

Cítím, že už mě zmerčil,

a má mě ve svém terči.

Bojím se a zdrhnout se chystám,

nejsem si vůbec jistá,

zda přijala bych pozvání

k tomuhle blízkému setkání.

Nohy mi strachy dřevění,

už slyším jeho funění,

je tak vzdálené a cizí,

jak říkali to v televizi.

I když věřit se všemu nedá,

přesto jsem z toho celá bledá,

čekám, že se mě pokusí

sebrat na ty jejich pokusy.

Tohle mi hlavou problesklo,

když znovu se světlo zalesklo,

a ten tvor z jiné soustavy

ke skoku na mě se připravil.

Nikdy bych nebyla věřila,

že budu jednou za debila.

To, co mě náhle přepadlo

nemělo jediné tykadlo.

Záhada to žádná není

teď čekejte rozuzlení,

až do dna si tohle vypije

ta moje kocouří bestie.