Tamikrest - Chatma

Není to tak dávno, co jsem tady psala o Tamikrest a jejich nejnovějším počinu, nahrávce jménem Chatma. Nestačil mi ovšem poslech několika skladeb na internetu a stalo se, že mezi tou dobou Chatma rozšířila mou domácí diskografii. O tento rozšířený pohled bych se teď ráda podělila.

Album Chatma (v překladu Sestry) vydala 13. září 2013 společnost Glitterbeat Record a jeho základním motivem je pocta odvážným tuaréžským ženám, které v Mali bojují za přežití svých dětí a zachování morálky svých otců a bratrů. Trpí v tichosti, daleko od televizních kamer, zraněné, vyčerpané a v každodenním útlaku.

Hudebníci z Kidalu se k hudbě dostali v roce 2006, v době, kdy navštěvovali školu v Tinzawatene na hranicích s Alžírskem. Když tehdy vypuklo na severu Mali povstání, jehož hlavním důvodem bylo neplnění mírové smlouvy z roku 1995 i vzrůstající chudoba a bezútěšná situace tamních obyvatel, byla jejich škola zavřena. Mladí Tuaregové museli odejít a z nedostatku jiných příležitostí začali hrát.

---

Hudba má pro Tuaregy trochu jiný význam, než jen jako oddechová a zábavná záležitost. Byla a je prostředkem boje za svobodu a nezávislost, upozorňuje na problémy a připomíná tragické události, o nichž mnohdy zahraniční posluchači netuší. Také bojuje za to, aby další generace nezapomněly na své kořeny a historii, neboť mnoho z mladých lidí odchází žít do měst a baží po západní civilizaci.

Skupina Tamikrest sestává z šesti členů. Vedoucí zpěvák Ousmane Ag Mossa (doslova to znamená Ousmane, syn Mossy) hraje na kytaru, čerstvá vokální posila Wonou Walet Sidati (Walet je v jazyce Tamashek dcera) přišla do skupiny od spřízněných Tinariwen. Djembe a calabash (západoafrický nástroj, vyrobený z vysušené tykve) ovládá Aghaly Ag Mohamedine, dalším mistrem rytmu je Ibrahim Ag Ahmed Salim. Se skupinou už několik let hraje i francouzský kytarista a hráč na dobro Paul Salvagnac, který má bohaté zkušenosti s blues z kraje Adrar des Ifoghas.

Na albu je k poslechu deset skladeb a je takovou perličkou, že se zčásti nahrávalo u nás v České republice - přesněji v Sono studiu v Nouzově za Prahou. Mix proběhl v slovinské Ljubljaně a provedl ho Chris Eckman z Dirtmusic.

Tamikrest kombinují průrazný rock s typickým zvukem pouštního blues a zjevně je jejich nový počin určen širšímu spektru posluchačů.

V úvodní skladbě Tisnant an Chatma (Utrpení mých sester) se zračí odhodlání žen bojovat za svobodu ve vlastní zemi. Další rytmická Imanin bas Zihoun s pro Tuaregy netypickým zvukem hammondek, zaujme především kombinací tří kytarových stop. Jako vzdálená písečná bouře duní baskytara v následující Itous (Cíl), melancholie na nás dýchne během akustického začátku Achaka Achail Aynaian daghchilan (Zítra, další den).

Djanegh etoumast (I řekl člověk) je výrazná skladba se silnými beaty a kytarovými ozdobami, vrcholem alba je ovšem šestá skladba Assikal (Cesta). Strukturovaná nahrávka poskytne nejprve typický zvuk djembé a strohých kytar, pak ovšem nastupuje atmosférická část se zvukem, který jakoby vypadl z některého alba Pink Floyd. Následuje opět návrat na poušť. Skladba je provázena naléhavými verši o hledání smyslu života.

Ten, kdo se chce něco dozvědět o životě
musí projít třemi fázemi.

Od dětství, přes mládí až po stáří.

Ousmane:

Žiju v poušti, kde jsem se narodil

v poušti bez stromů a bez vody.

Prožil jsem téměř dva roky

aniž bych viděl živou duši

Aghaly:

Ti, kteří milují poušť, jsou mrtví

pouze nepřátelé se umí pohybovat ve stínech

Wonou:

Zachovej si svou důstojnost

zachovej si svůj respekt k poušti.

K poušti, kterou jsi musel vyměnit

za život daleko ve městě.

Věřím, že naděje je smyslem života.

Toumast Anlet (We have a People) je promyšlená, rytmicky dokonalá píseň, divoce a neklidně pulsující Takma (Bolest) přechází do posmutnělé nádhery předposlední Adounia Tabarat (Život), v níž melodické dobro sublimuje podle djembé a calabasesh. Intimní Ousmanovo bědování v posledním tracku Timtar (Vzpomínky) nás přenese pod hvězdnou oblohu chladné pouštní noci a zanechá intenzivní prožitek z poslechu tohoto výjimečného alba.

Chatma je bezsporu zajímavým dílem - zejména pro dokonalou souhru rytmiky, malebného zvuku kytar a lidského hlasu. Působí téměř jako hmatatelný obraz vzdálené pouště - místa, které je pro život jedno z nejtěžších. Hudba, kterou Tamikrest hrají, je ovšem v tomto nehostinném světě oázou.

Celkové hodnocení 95%

Tamikrest - Assikal