O dění v Autorském klubu

V posledních dnech jste určitě všichni zaregistrovali revoluční články na titulce Autorského klubu a požadavky, které blogeři prosazují v jeho nové podobě. Sama jsem se zatím k této situaci nevyjádřila, což ovšem neznamená, že by mě to nezajímalo, nebo že bych před problémy strkala hlavu do písku. Své pocity z celé akce i názor na ni tedy shrnu jednoduše v tomto článku.

---

Už delší dobu blogeři během přijímání nováčků do klubu vyjadřují svou nespokojenost nad tím, že je Standův výběr neobjektivní a že jeho sympatie k novým členům (nebo tedy spíše členkám, neboť blog, jak je známo, je především doménou dívek a žen) se rodí především z obdivu ke krásné tvářičce (a tomu, co je níž) a mnohdy nesplňuje ani základní požadavky na to, jak by měl autorský blog vypadat. Samozřejmě se každý může vyjádřit, co se mu na přijímaném blogu nelíbí a známkou ohodnotit přijímaného autora - jenže jak jsme se v minulosti několikrát přesvědčili, ani názor většiny není směrodatný. Příkladem budiž slavná kauza Lotty Biondi, která se odehrávala tuším někdy v létě roku 2012.

Vlna nevole, kterou Standa zvedl přijetím této - mírně řečeno - kontroverzní slečny do klubu, jenž má sdružovat zdejší 'elitu', byla opravdu obrovská. Bylo to blogové tsunami, které ještě přiživila ona dívenka svými provokativními výplody na hlavní stránce a Standa tvrdohlavým tvrzením, že Lotty do klubu prostě chce.

Víte, mně se tehdy zdálo, že její přijetí byl záměr. Vůbec si totiž neumím představit, že by kdokoliv, kdo má jen trochu rozumu (což Standa má), s klidným svědomím prohlásil její blog za hodný propagace. Podle mého šlo o rozvíření příliš klidných vod blogového rybníčku a tato dívka posloužila tak trochu jako oběť.

A jak už se stává, tahle černá ovce (nebo spíš kozička) rozpoutala vášnivé debaty o kvalitě autorského klubu. Hlupáci totiž přitahují lidi odjakživa, takže není divu, že pod jejím přijímacím článkem to vřelo a komentáře utěšeně přibývaly. A aby toho nebylo málo, rozjela se akce Kozy na titulce; mnohé blogerky odhodily stud a zveřejňovaly fotografie svých vnadů. Blog prostě na nějaký čas ožil touto kauzou, což byl podle mého celý její účel. Lotty se za pár dnů z Autorského klubu vytratila, vše vyšumělo do ztracena. Kvůli tomu humbuku se ovšem parádně nas.alo pár lidí, pro něž to byla poslední kapka k opuštění klubu.

Abych řekla pravdu, sledovala jsem tuhle žabomyší válku se znechucením. Vždycky mě dokáže rozčilit, když je hlupákům věnována nadměrná pozornost a Lotty si ji opravdu užívala. Minimálně se potvrdilo staré známé - špatná reklama je taky reklama. Vylezlo to na povrch před krátkým časem, kdy se blog tohoto děvčete začal zcela samozřejmě objevovat na titulce Autorského klubu. Stará známá byla do klubu navrácena ve vší tichosti a bylo jen otázkou času, než si toho někdo všimne. Její znovupřijetí bylo takovým posledním hřebíčkem - vzpomeňme znechucení většiny nad novou podobou hlavní stránky blogu, rozčilování se kvůli odstranění výpisu nejnovějších článků, propagace podivných blogů, přijímání průměrných a podprůměrných autorů do klubu, mazání komentářů, výpadky funkcí a neinformování blogerů a tak dále.

Teď to vypadá, že se Standa pod tíhou argumentů blogerů rozhodl k smířlivému kroku a vzal v potaz jejich požadavky. Jedním z nich je znovuobnovení Kladiva, které zde vládlo v dobách Kittanyi - ovšem v lidštější podobě, neboť čas prokázal, že ani Kladivo v jeho původní podobě nebylo to pravé. Navíc funkce kontrolora (nebo chcete-li Kladiváře) není příliš populární a vždy se najde spousta těch, co budou remcat. Taky je třeba vzít v úvahu, že prolézání blogů a hledání "závadného obsahu" je jednak velká práce, kterou nedokáže dělat každý, a taky za ni nic nedostane (možná tak uznalé poplácání po rameni, nebo spršku nadávek). Hnidopišské rýpání v archivu blogů a upozorňování na jeden neozdrojovaný obrázek - to by podle mě nemělo být hlavní náplní nového Kladiva. Daleko větší problém než pár obrázků bez zdroje jsou dvouvěté výkřiky o nedostatku inspirace, informace o tom, kdy vyjde na blogu článek (dělá to tady jedna blogerka a je to věru nepochopitelné), publikování několika za sebou jdoucích článků (není třeba být netrpělivý, dá se počkat a třeba si i nastavit pozdější vydání, aby titulka nebyla zahlcena jedním autorem), nebo vulgární články o ho - vínku.

Víte, i když jsem nebyla v Autorském klubu, vždycky jsem se snažila psát tak, abych se za blog nemusela stydět. Podle mě je respektování jakési blogerské etiky naprosto samozřejmé. Psát s určitou kulturou vyjadřování, s ohledem na čtenáře, kteří budou mé výplody číst, a taky přemýšlet o tom, v čem je článek přínosný. Pokud někdo dává okázale najevo, že má návštěvníky někde u konce zad (což je moderní), může si koupit papírový deník a škrábat do něj po libosti.

Jistě není možno se zavděčit všem a každý si oblíbené autory hledá podle svých zájmů. Někdo preferuje deníčky, jiný zase fotografie nebo cestopisy. Je fajn, když si čtenář na blogu najde to, co ho baví. Autorský klub by měl být odrazem toho nejlepšího, co blogové vody nabízí. To je dost odvážné tvrzení, vezmeme-li v úvahu, kolik je na blog.cz stránek. A to, co bude zajímat patnáctileté holky, nemusí oslovit blogery mé věkové kategorie (tedy 40+) a naopak. Což je naprosto v pořádku.

Jsem pro to, aby nastávající členy Ak vybírala skupina blogerů různého věku a hlavně - aby to byli autoři, kteří dodržují podmínky klubu a mají v komunitě jakousi přirozenou autoritu. Nemusí se tak dít pravidelně jednou týdně a nemusí to být vždy jeden blog. Pamatuji si na doby hromadného přijímání, kdy se k jednotlivým příchozím vyjadřovali jednotlivě všichni přijímající a v případě pochybností se hlasovalo v anketě. Ale v tomto hromadném přijímání vidím spíš ten problém, že dobrých blogů je nedostatek a navyšovat počty členů Ak za každou cenu by určitě věci nepomohlo.

Co se týče Kladiva, jsem toho názoru, že pokud psavci nebudou nad sebou mít nějakou kontrolu, budou pravidla stejně vesele porušovat dál. Takže jsem v zásadě pro. Mělo by se to spíš dít jako upozornění na nedostatky s tím, že hříšník bude mít nějaký čas na nápravu. Určitě by nemělo fungovat jako sekání hlav ve jménu revoluce.

Jsem v Autorském klubu krátce, i když na blogu už funguji šestým rokem. Přiznávám, že jsem se do něj hlásila s úmyslem oslovit více čtenářů, což mi umožňuje umístění článku na titulce. Pokud bych stejný článek napsala jako nečlen, nikdo si ho totiž nepřečte. Ale nejsem tak povrchní, aby mě zajímala jen návštěvnost. Jako člen klubu cítím daleko větší zodpovědnost, když klikám na tlačítko 'hned zveřejnit'.

Jsem ráda, že mi blog dává možnost propagace a zpětné vazby, těší mě, že se v klubu objevila nová rubrika Forum musicum, do níž se s chutí zapojuji ( a je dobře, že zůstává otevřená pro všechny), na blogu jsem našla mnoho přátelských a milých lidí. Doufám, že se nám všem podaří uskutečnit alespoň část toho, co bylo navrženo. A jak už někdo dříve psal - každý by měl začít u sebe.