Mých pět TOP obalů alb

O tom, že výtvarné ztvárnění obalu desky je jedním z kritérií její úspěšnosti jistě není pochyb. Ovšem tady by se slušelo podotknout - bylo jedním z kritérií. Při dnešním formátu cédé se zmenšuje prostor, na němž může vyniknout krása obalu a jeho umělecké vyjádření. A pokud jdeme ještě dál, díky digitální distribuci hudby na internetu už obal ani není potřeba. A to je velká škoda. Výtvarná stránka poskytovala umělci prostor k doplnění informací, k určité zhmotněné představě díla. Přesněji řečeno měla být jednoduše jeho obrazem. Čtvercový formát gramodesek byl ideálním plátnem, na němž mohly vyniknout jemné malířské či fotografické finesy.

---

Návrhy obalů svěřovali hudebníci většinou výtvarným skupinám (známá je Hipgnosis Storma Thorgesona), někteří si je ale dělali sami. Je to případ těch umělců, kteří kromě hudby studovali výtvarné a umělecké školy, ale i talentovaných samouků. Mezi osobnosti, které si covery svých alb navrhovali ( případně tak činí dodnes), patří kupříkladu Joni Mittchel, Bob Dylan (Self Portrait, Planet Waves), na obalech Queen se podílel Freddie Mercury, John Lennon tvořil obal ke své desce z roku 1974 (Walls and Bridges), John Entwistle zase přispěl na album The Who By Numbers.

Příběhy, které provází vznik výtvarné stránky alb, jsou přinejmenším stejně tak zajímavé jako hudba na nich obsažená. Na počátku býval geniální nápad - jako kupříkladu u pyramidy, která mění paprsek bílého světla v duhu na jednom z nejslavnějších obalů skupiny Pink Floyd The Dark Side of the Moon. Výtvarník Storm Thorgeson odcestoval až do Gizy, aby si osobně nafotil záběry, které znal zatím jen z propagačních materiálů.

Stálými zákazníky Storma Thorgesona byli také Led Zeppelin, jejichž páté album, zobrazující nahé malé děti lezoucí na skálu, bylo některými kritiky označeno za kontroverzní a mylně si vykládalo zpodobnění dětské nahoty jako sexuální úchylku hudebníků. Nahota ovšem měla symbolizovat nevinnost, čistotu a touhu po objevování. Doslova - stejnou touhu pociťovali fanoušci při vyjmutí alba z obalu. Thorgeson fotil dvě malé modelky v děsném lijáku, proto se musel vzdát barvy a fotit černobíle. Vznikla koláž jedenácti postav a dobarvovaly se dodatečně - barvy byly pak hlavním problémem, který zdržoval vydání alba.

Londýnský bohém a obchodník s moderním uměním Robert Fraser dohlížel na finální podobu legendárního alba The Beatles - Stg. Pepper's Lonely Hearts Club Band. Jeho známý, pop-artový umělec Pete Blake s manželkou vymysleli podobu koláže, v níž je jméno kapely vysázeno v záhonku s květinami a název alba nese blána bubnu, stojící před čtveřicí muzikantů, pózujících v cirkusových oblečcích. Další panoptikum postav je složeno z několika desítek známých osobností, jakož i několika figurín z muzea Madame Tussaud, mezi nimiž jsou i dvojníci kapely.

Některé obaly alb byly natolik šokující, že bylo zakázáno jejich vystavování v obchodech s hudbou - pro nás dnes úsměvné. Kupříkladu obal desky Lovedrive(1979) německé skupiny Scorpions znázorňoval muže, jenž natahuje žvýkačku přilepenou na prsu vedle sedící ženy. Na zadní straně měla žena prsa zcela odhalená. Vše v tomto případě vyřešil neprůhledný papírový obal, do něhož se album muselo zahalit.

Otevřená nahota by ovšem nebyla tím nejhorším, co nás při prohlížení coverů desek může překvapit. Daleko horší nevkus je kupříkladu tohle:

Zdroj

Zřejmě signál, že se tu něco posralo...

Následuje pět mých pět oblíbených obalů - nebudu jmenovat ty nejlépe hodnocené (jako třeba banánové Velvet Underground), ty zná každý.

1. Robert Plant - Mighty Rearranger (2005) - desing a ilustrace Grahame Baker Smith

Fantastické, snové ztvárnění obalu je podtrhnuto kombinací barev. Pro mě jednoznačně přitažlivé a s hudbou souznící. Autor ilustroval i několik knih pro děti - namátkou kupříkladu FArTHER.

2. Led Zeppelin - Led Zeppelin I (1969) - návrh obalu George Hardie a Jimmy Page, fotografie na zadní straně Chris Dreja

Hořící vzducholoď Hindenburg se stala předlohou pro obal debutu Zeppelinů a zároveň měla souvislost i s názvem kapely.

Traduje se, že ho vymysleli John Entwistle a Keith Moon z The Who. Ti dva totiž v roce 1966 vážně uvažovali o odchodu z Who a chtěli vytvořit novou skupinu s Jeffem Beckem a Jimmy Pagem. Přitom žertovali, že pokud se takové spojení vůbec uskuteční, půjde k zemi jako olověný balon, což je slovní hříčka pro něco, co skončí úplnou katastrofou. Pageovi se nápad zalíbil a zároveň ho nadchla představa něčeho lehkého a zároveň těžkého.
Tento nápad využil pro pojmenování kapely, jen balon vystřídala vzducholoď Zeppelin a v původním názvu Lead - olověný, vypustili písmenko 'a' - to proto, aby nedocházelo ke komolení názvu.

Já se dívám na tento obrázek s dvěma myšlenkami - jednak to byl opravdu výbuch, když Zeppelini vydali tuto první desku a za druhé tam vidím falický symbol ...

3. Pink Floyd - Wish You Were Here (1975) - Storm Thorgeson

Dokonalé sladění. Potřesení rukou a fyzická přítomnost je okázalé přátelské gesto, které často neznamená víc, než bezvýznamný a prázdný rituál...

4. The Doors - Strange Days (1967) - fotograf Joel Brodsky

Jediné album The Doors, na jehož přebalu nefiguruje fotografie skupiny. Jim Morrison nechtěl být na obalu - doslova prý řekl : "Dejte tam nějakou holku nebo cokoliv. Dejte tam třeba pampelišku nebo nějakou kresbu. Původně jsem chtěl, abychom byli v místnosti s třiceti psy, ale nemohli jsme jich tolik sehnat. Tak se každej ptal: K čemu ti psi? A já odpovídal, že je to symbolické, neboť to vyjadřuje obrácení k Bohu..."

Citace z knihy Doors jejich vlastními slovy, Anrew Doe & John Tobler, strana 25

Jarmareční figury v New Yorku, které na obalu vidíme, doplňuje asistent fotografa (jako žongléř) a náhodný taxikář, který za pět dolarů předstíral hru na trubku. A záběr na skupinu se stejně na albu objevil - v pozadí ve výloze si můžete všimnout vylepeného plakátu s názvem alba a typickou grafikou.

5. Big Brother & The Holding Company - Cheap Thrills (1968) - undergroundový karikaturista Robert Crumb

Nápaditý obal s komiksovými obrázky byl spíš náhradním řešením - původní koncept měl zobrazovat kapelu v posteli tak, jak je Pánbůh stvořil. Tento návrh ovšem u šéfů Columbia Records neprošel. Janis Joplin se zase nezamlouvala možnost, že by na desce figuroval jen její samostatný portrét. No a jelikož milovala komiksy, nakonec se dohodli na obrázkové podobě. Z náhradního řešení vznikl jeden z nejlepších a nejzábavnějších obalů historie.

***

A co vy? Všímáte si obalů alb, kupujete vinyly či cédéčka, nebo se spíš zaměřujete na samotné poslouchání hudby? A jaké jsou vaše nejoblíbenější obaly?