Lapače
Mít doma lapač je výhra a zároveň i prokletí. Lapač totiž, jak už název napovídá, má za úkol lapat, tedy chytat. Některé lapače zachycují sny, jiné lapou mouchy či prach, další třeba nečistoty při umývání nádobí. Vůbec si myslím, že v domácnostech je přelapačováno - kupříkladu taková pračka slouží jako definitivní lapač a požírač ponožek (jó, mohla bych vám vyprávět o té hromadě nespárovaných chudinek, které marně čekají na svou družku na dně skříně) a portmonka je zase penězolapačem. Nechápu, proč to nemůže být naopak - že by se namísto ztenčování mých financí v peněžence bankovky množily. Povíme si teď něco o lapačích a jejich vlivu na náš život.
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že existují lapače užitečné a škodlivé. Někdy je ovšem hranice užitečnosti velmi křehká a tudíž nelze dost dobře určit, do které skupiny lapač zařadit.
Třeba taková mucholapka. Lepkavý pruh čehosi, co nevzhledně visí v kuchyni na lustru, má sloužit k lapání přemnožených much. Nedávno se mi při výměně žárovky stalo, že si mé vlasy mucholapka spletla s muším rojem a než jsem se stačila ze sevření vyprostit, měla jsem je plné nahnědlé, nevábné hmoty. Nedobrovolně jsem si s mucholapkou vyměnila role a najednou nebylo jasné, jestli jsem větším nebezpečím pro mouchy já a nebo ona.
Další neužitečnou věcí je lapač prachu. Jak už název napovídá, má prach zachytávat, ovšem pravdou je, že se na něm pouze hromadí. Pokud ho v záchvatu uklízecí mánie odstraním, zvýší se prachová kapacita lapače na maximum. Nastává věčný kolotoč usazování nových prachových vrstev na lapači a jejich uklízení, což je - jak jistě chápete - velice kontraproduktivní činnost. Takže je výhodné nechat prach hromadit až do té doby, kdy už lapač ztratí svou lapací schopnost. Pak ho jednoduše můžete buď vyhodit nebo si ho prostě nevšímejte. Co oko nevidí, srdce nebolí.
Velice užitečným pomocníkem v domácnosti se jeví další lapač, známý též pod archaickým názvem Myšolap. Podlehla jsem kdysi jeho kouzlu a i když se u nás žádné myši zatím nevyskytují, nastěhovala jsem si jednoho pruhovaného Myšolapa domů. Zjistila jsem záhy, že za a: kromě myší chytá i mouchy a pavouky, za b: při nedostatku myší, pavouků a much chytá mě, za c: jeho působení vyžaduje nákup lapačů kocouřích výkalů a pachů. Život je prostě samý lapač.
Myšolap se zdatně snažil lapat, já lapala po dechu a občas i vzteky, když došly lapače exkrementů. Z nedostatku příležitostí tento malý tvor uzurpuje pro sebe pozornost s takovou hlasitostí, že jsem začala přemýšlet o vyoperování kocouřích hlasivek. Neboť zvuky, které vyluzuje, vyžadují použití dalšího lapače - zvukolapu.
Zvukolap je jedinou pomůckou, díky níž na chvíli uniknu Myšolapovu řvaní. Stačí si nasadit sluchátka a vybrat hudbu, která vás pohltí - čili lapne. Zvukolap je proti jiným zde jmenovaným lapačům balzám na nervy. Škoda jen, že ho nemůžu používat i během spaní - neboť můj Myšolap přejal i funkci lapače snů a díky němu už se mi ani žádné nezdají. Má to jednu výhodu - pojem noční můra je mi slovo neznámé.
Komentáře
Okomentovat