Kam kráčíš, hudbo?
Právě v těchto dnech si připomínáme výročí Britské invaze - přesněji řečeno 9. února to bude přesně padesát let od chvíle, kdy se The Beatles poprvé představili v televizní show Eda Sullivana a otevřeli tak cestu k americkému snu dalším rockovým skupinám. Hysterický jekot fanynek provázel tohle první vystoupení "Brouků" a čtyři mladí chlapci ze špinavého přístavního města Liverpool poprvé okusili, jaké to je být světově populární. Začala rokenrolová revoluce, v níž vítězilo mládí, rebelie, a také snaha o vymanění ze světa zkostnatělých dospělých, kteří se nespoutané muziky děsili.
Nastala doba, v níž se první výplata rozplynula v gramodeskách a koncertech, na nichž mladí muži snili o kariéře muzikanta a po večerech pilně zkoušeli akordy. Děvčata se svůdně vlnila v rytmu hudby a doufala, že si jich někdo z kapely všimne - je jisté, že někdy v té době se zrodila éra groupies, poskytujících hudebníkům a jejich doprovodu (nejen) sexuální služby. Tehdy ještě neexistovaly přísné bezpečnostní předpisy, které by ochraňovaly hvězdy před příliš dotěrnými fanoušky a o AIDS nikdo nevěděl, takže nebylo těžké dostat se ke svým idolům.
Skupiny byly také samostatné co se textů a hudby týče, což znamenalo, že nepotřebovaly přebírat díla starších a známějších kolegů. Mladé kapely skládaly hudbu pro mladé publikum a dobře rozuměly jejich problémům - nakonec věkově si bývali blízcí. To vše stíralo rozdíly mezi pódiem a sálem a atmosféra koncertů bývala uvolněná a nespoutaná.
Počátkem šedesátých let nastal rozmach v prodeji přístrojů, které dokázaly hudbu přenášet - tedy televizorů, rádií, gramofonů a magnetofonů. Tento technický boom zajistil jednoduchý přístup k hudbě a vlastně to znamenalo počátek globalizace hudební scény jak ji známe dnes.
Když porovnáme dnešní scénu s tou z počátku britské invaze, zjistíme, jak se za těch padesát let změnil svět. A není to jen v tom, že počet kapel a muzikantů roste geometrickou řadou a stejně tak se rozšiřuje spektrum hudebních žánrů a podžánrů. Ale jak už to známe i z jiných uměleckých odvětví, je v dnešní době velice těžké přijít s něčím novým, s něčím, co tu ještě nebylo. Tím se dostáváme k prvnímu zádrheli a tím je recyklace.
Recyklovat kupříkladu starý papír je určitě správné a šetří to přírodu. V hudbě je tato činnost celkem rozšířená, což by nebylo až tak divné, protože vypůjčování motivů a námětů je známo už z dob starých bluesmanů. Inspirace je ovšem věc jedna, druhá je jednoduché přežvýkávání bez vlastních nápadů. A toho jsme bohužel svědky čím dál častěji. Mnohé kapely jdou v tomto umění ještě dál a přežvýkají i své vlastní skladby, které posléze vydají jako novinku. Případně je ještě zremixují a znovu vydají.
Další kapitolou dnešní doby je přesycenost trhu. A s tím ruku v ruce jde i to, že muziku dneska může dělat každý blbec. Nepotřebuje k tomu nic víc, než mít počítač. Složit písničku nikdy nebylo jednodušší. A má to ještě tu výhodu, že ji můžete rovnou sdílet. Je ovšem otázkou, kdo ji bude poslouchat. Hudby je dneska zkrátka moc a vyznat se v tom labyrintu je nemožné.
Když se nad tím zamyslíte, stejnou situaci můžete vysledovat i v literatuře. V éře internetu si dneska může hrát na spisovatele každý (třeba i já) a pokud bude mít dost peněz, nechá si své dílko i vydat. Ale kdo to bude proboha číst? Knižní trh je přesycen podobně jako hudební a táhnou jenom známá jména. Pokud se někdo vyšvihne z neznámých hlubin na výši, bývá to většinou důsledek šikovného marketingového tahu. Samozřejmě i dnes existují lidé, kteří se vypracují vlastní pílí a umem, ale není je tak vidět. Do popředí se dostávají právě ti, kterým reklama zajistí sledovanost a pokud masáž trvá dost dlouho, není tak těžké jí podlehnout.
Problémem číslo tři je vyrábění umělých idolů, což vlastně navazuje na předchozí bod. Hudební scéna se zaměřuje na nejsilnější cílovou skupinu náctiletých, na níž stojí její zlatý důl. Tyto děti (hlavně děvčata) jsou schopny přimět rodiče k utrácení peněz - ne za desky a koncerty, protože dneska je všechno na internetu, ale za módní doplňky. Od oblečení, parfémů a líčení až po přívěsky na klíče, batohy, penály, sešity, propisky, hrnečky... Je tedy nasnadě, že je žádoucí, aby uměle vyrobená hvězdička byla krásná a mladá (nebo krásný a mladý) a mohly se s ní ztotožnit. V časopisech a na internetu se pak dočtou, co jejich idol má rád, kde kupuje ty stylové hadříky a proč má tak krásně zářivý úsměv - a je zaděláno na další obchody. Peníze jsou dnes na prvním místě.
K tomuto bych chtěla podotknout ještě jedno. Všimli jste si, že zatímco dříve byli mezi děvčaty oblíbení drsní hoši, dnes jsou to modelové, perfektně vystajlovaní, načesaní a načančaní? Kam se poděla rebelie z dob rokenrolu? Copak je možno považovat kupříkladu One Direction za rebely? K smíchu... dovedu si představit, že je může poslouchat i vaše babička.
Ovšem abych dnešní dobu jen nehaněla, musím přiznat, že i mně v lecčem vyhovuje. Oceňuji především to, že jako hudební fanoušek můžu na internetu sledovat novinky mých oblíbených kapel, poslouchat hudbu, kterou už bych dnes neměla možnost jinde slyšet, a taky to, že o tom všem tady můžu svobodně plkat. Nepatřím už k cílové skupině, na niž je zaměřen trh s hudbou, tudíž si mi nikdo neurčuje, co je in a co out. Mohu si tedy svobodně vybírat, za co utratím své vydělané peníze a vím jistě, že móda, parfémy a krabičkové diety to nebudou.
Komentáře
Okomentovat