Eric Gales Trio, 20. 2. 2014

I letos se v nabídce koncertů už tradičního festivalu Ostrava Jazz Nights představuje světová muzikantská špička především z oblasti jazzové scény - jak nakonec napovídá sám název této výjimečné akce. Setkat se můžete s hudebníky, jejichž projekty často přesahují veškeré žánrové škatulky a dalo by se říci, že co jméno to perla a záruka kvalitního hudebního zážitku. Osobně tyto akce vyhledávám, i když nenavštěvuji tolik koncertů, kolik bych chtěla - to je ovšem tak trochu záležitost financí - a dnes se vám tedy pokusím přiblížit atmosféru včerejšího koncertu i osobnost vynikajícího bluesrockového kytaristy Erica Galese. Pokud jste z Prahy, mohli jste ho o dva dny dřív spatřit v Lucerna music baru.

Na úvod pár slov o protagonistovi: Eric Gales je původem z Memphisu (Tennessee), kde se před devětatřiceti lety narodil. Spolu se svými dvěma bratry Eugenem a Manuelem vyrostli na bluesové hudbě, ovlivněni B.B. Kingem i Jimi Hendrixem. Přes účast v různých bluesových soutěžích se bratři vypracovali v sehrané trio, které počátkem devadesátých let vydalo ceněné album The Eric Gales Band. Tehdy bylo Ericovi patnáct a jak hrál, na to se můžete podívat kupříkladu v tomto videu: Eric Gales in Ardent Studios at 15 . V anketě magazínu Guitar World byl v témže roce jmenován jako nejlepší nový talent.

Bratři Galesové vydali v roce 1993 album Picture of a Thousand Faces, o tři roky později Left Hand Brand - to už měl Eric ale za sebou spolupráci s mistrem Santanou, s nímž si zahrál v roce 1994 na Woodstocku.

Gales hraje na kytaru pro praváky s převrácenou druhou stranou a opačně nataženými strunami (tedy nejnižší basovou nejblíže palci) podobně jako Hendrix - ale není to z důvodu upřednostňování levé ruky. Tento styl pochytil od svého bratra leváka a vypracoval ho k technické dokonalosti. Hardrockový drajv a bluesový feeling tvoří pevné základy Galesovy hry, občas okořeněné příchutí funky a soulu.

V Parníku se pan kytarista představil se svými přáteli - basákem Orlandem Thompsonem a bubeníkem Nickem Hayesem. Trio vynikajících muzikantů odehrálo vystoupení, sestávající ze skladeb z nového alba Ghost Notes (2013), objevily se ovšem i písně notoricky známé (kupříkladu Hendrixova Hey Joe či Superstition od Stevieho Wondera). Koncert nabitý emocemi a přátelskou atmosférou podpořílo jak příjemné prostředí ostravského Parníku, tak i skvělé publikum, složené (jak jinak) především ze starších fandů a fanynek bluesrockové muziky.

***

Bubeník velmi zaujal mou kamarádku...

***

Basák. V pozadí logo Ostravany nenáviděného Arcelor Mittalu, největšího znečišťovatele ovzduší. Zde ovšem v roli sponzora.

***

Žasla jsem nad instrumentální dovedností celé kapely (musím přiznat, že zvlášť bubeník se mi líbil - jeho ruce byly snad rychlejší než světlo), a tak jako po každém takovém lahůdkovém hudebním zážitku jsem odcházela s přesvědčením, že některý z dalších koncertů ostravských jazzových nocí nesmím minout. Vřele doporučuji!

Dále v článku hudební ukázky.

---

***

A takhle nějak to probíhalo...:

"Pickin' N' Grinnin'" - Ghost Notes

***

Pro srovnání jednu studiovou - New Beginnings