Písně roku 1990
Milí přátelé, letos se poprvé setkáváme u naší hudební ankety, která bude po celý rok zaměřena na devadesátá léta. Tato doba, některým známá rozmachem elektronické taneční scény, jiným zase díky po povrchu lehce klouzajícímu popíku a ještě dalším jako zviditelnění do té doby nepříliš známé world music, je hudebně ještě víc nepřehledná než nechvalně proslulé osmdesátky.
Připočtěme k tomu stárnoucí rockové hvězdy, snažící se zalíbit VŠEM a kvanta nových kapel, z nichž jen zlomek stojí za řeč a dostaneme bohatou nabídku, z níž si může vybrat opravdu každý. Populární hudba se stala už dávno konzumním produktem, bohužel. Pomalu se začal stírat generační rozdíl mezi posluchači a nebýt krátkodobé grungeové rebelie, skoro bychom zapomněli, že hudba je především vyjádřením originality a názorové rozdílnosti.
Dalo by se říct, že čím víc hudby je tvořeno, tím složitější je její cesta k posluchačům. Když se podíváte na seznamy skupin v letech šedesátých a sedmdesátých, všimnete si, že existovalo opravdu jen málo skutečně proslulých kapel, které poslouchala většina lidí. Ostatní skupiny buď nebyly dostatečně originální, nebo prostě neměly to štěstí. V průběhu osmdesátých a devadesátých let se situace značně znepřehlednila - na scénu nastoupily další styly, do hry vstoupilo všemocné médium - televize, a také se objevila dlouhá řada interpretů, jejichž tvorba měla jepičí život a v podstatě nepřinesla krom chvilkového okouzlení nic nového.
Probírat se dlouhou řadou skupin, alb a písní devadesátých let je celkem fuška. A vybírat tak, aby výběr byl opravdu reprezentativní a zahrnoval to důležité, to je ještě tvrdší oříšek. Samozřejmě se ve volbě promítne i můj hudební vkus, takže je jisté, že vzhledem k množství vydané hudby ve výběru některé tituly postrádáte.
Budu se taky snažit dělat malou soukromou hitparádu world music, která bude zveřejňována mimo oficiální anketu vždy v jednotlivých článcích. Půjde o skladby, které bych ráda představila a jejichž autory mám ráda.
No a ještě se zmíním o české scéně. Začátek devadesátých let u nás byl znamením svobody a otevření hranic, tudíž se dalo čekat, že se objeví něco čerstvého a zajímavého i na našem zatuchlém dvorečku. Bohužel je toho žalostně málo, jak se časem ukazuje. I to málo si ale zaslouží vzpomínku na dobu, kdy jsme měli možnost teprve poznávat zahraniční kapely nejen na deskách a kdy jsme byli plni nadšení z rodící se demokracie.
A teď už dost řečí a vzhůru do devadesátých let - tedy přesněji řečeno do roku 1990.
1. Extreme - More Than Words - album Pornograffiti
Mladá rocková krev z Bostonu, nabízející kromě líbivého vzhledu i instrumentální virtuositu a romantické balady. Tohle je jedna z nich.
2. Thunder - Shes' So Fine - album Backstreet Symphony
Další mladíci, tentokrát z Londýna. Když se pořádně zaposloucháte, chtě nechtě slyšíte silný vliv Led Zeppelin, minimálně v projevu zpěváka Dana Bowese.
3. Eric Johnson - Desert Rose - album Ah Via Musicom
Vynikající texaský kytarista a pozdější člen Satrianiho první sestavy G3 nahrával především převzaté skladby, tohle je ovšem jedna z jeho původních. Skvělá práce.
4. Iggy Pop - Candy - album Bric by Brick
Duet s Katie Pierson je určitě známý i těm, kteří neholdují Iggyho muzice. Za poznámku stojí, že cover na ni nahrály Tři sestry a jejich verze se jmenuje Venda.
5. Alice In Chains - Man In The Box - album Facelift
Jedna ze zásadních kapel seattelské scény. Posloucháme jejich debutový singl, který jim dopomohl k obrovské popularitě.
6. Happy Mondays - Step On - album Pills 'n' Thrills and Bellyaches
Alternativní rocková partička z Manchesteru nahrála své zásadní a zároveň poslední album devadesátých let. Vrátili se pak až v roce 2004 - přestávku zapříčinila nejen drogová závislost zpěváka Shauna Rydera, ale také krach jejich nahrávací společnosti. Album Pills 'n' Trills and Bellyaches je považováno za jednu z vrcholných ukázek žánru Madchester a v roce 2000 bylo magazinem Q zařazeno na 31. místo v žebříčku 100 nejlepších britských alb všech dob.
7. Sinead O' Connor - Nothing Compares U2 - album I Do Not Want What I Haven't Got
Kontroverzní aktivistka z Irska a její nesmrtelný hit nesmí chybět. Skladbu napsal Prince v roce 1984 původně pro funkovou kapelu The Family, ovšem popularity se jí dostalo teprve ve verzi Sinead.
8. Depeche Mode - Enjoy The Silence - album Violator
A když už se tak trochu pohybujeme v popových vodách, je namístě si připomenout slavné pány v černém. Netřeba představovat Depeche Mode, snad zmíním jen to, že koncem osmdesátých let a začátkem devadesátých se u nás mezi mládeží, vyznávající tento styl muziky a mezi rockery a metalisty rozpoutala slovní bitva, jejímiž argumenty bylo pokřikování Depeš - veteš.
9. Gary Moore - Still Got The Blues - album Still Got The Blues
Dáme si i dávku blues od kytarového velikána Moora.
10. Robert Plant - Liars Dance - album Manic Nirvana
Akustická drobnůstka z "nejvíc sexy alba" Roberta Planta tak trochu připomíná staré časy zeppelinské trojky. Album, na němž na kytaru hraje Doug Boyle, bubnuje Chris Blackwell a baskytaru ovládá mladý Charlie Jones, patří k vyrovnaným a zvukově spíše tvrdším Plantovým počinům, i když podle ukázky to tak zdaleka nevypadá. Jeho hlasová forma je zde ovšem excelentní.
Teď nakoukneme pod pokličku world music...
1. Yossou N'Dour - Set - album Set
2. Ali Farka Toure - album River
3. Mory Kanté - Touma
4. Oumou Sangare - Moussolou - album Moussolou
5. Ismaël Lô - Tajabone - album Ismaël Lô
A nyní ještě české luhy:
2. Lucie - Dotkni se ohně - album Lucie
3. Progres-Pokrok - Lavina - album Otrava krve
Komentáře
Okomentovat