Óda na ruce

ledna 25, 2014

V hudbě téma rukou najdeme často, vždyť ona mnohokrát ulehčovala těžkou práci a pomáhala najít společný rytmus. Vzpomeňme kupříkladu na černošské blues, zpívané při práci na plantážích. "Pleskání", nahrazující zvuk bubnů, jejichž používání bylo mnohde černým otrokům zakázáno, provázelo tanec, zvaný "juba" - jednou rukou se plesklo do pravého ramene, druhou do levého, podupáváním nohou se udával rytmus a přitom se zpívalo.

"Ring shout", černošský posvátný tanec, při němž se věřící pohybovali v kruhu, pochází z první poloviny osmnáctého století a provází ho tleskání dlaní a podupávání. Podpatky, bušící do dřevěné podlahy kostela, vytvářely rezonující zvuk, podobný bicím nástrojům. Rytmus měli zkrátka Afričané v krvi a dokázali ho využít nejen při tanci a zpěvu, ale také během různých rituálů i v obyčejném všedním životě. Hra na prázdné plechovky, barely či lahve byla v životě černého venkovského obyvatelstva běžná a ceněn byl především ten hudebník, který dokázal provizorní buben "rozmluvit", tedy sladit jeho rytmus s frázemi skladby.

Tělo a duše jsou během hudební produkce v souladu - a to jak u hudebníků, tak u posluchačů. Během poslechu nás hudba nutí tleskat, tančit, poskakovat, nebo rytmicky zvedat ruce nad hlavu. Ruce hudebníků jsou zase obdivovány pro schopnost vyloudit z nástroje ten správný zvuk, někdy ne nepodobný lidskému hlasu. Co třeba takový bottleneck - tedy původně hrdlo láhve nasazené na prstu, nebo nůž mačkající struny, vydávající poté kvílivý a naříkavý zvuk. Bottleneck je také africký "vynález" a původně vychází z hudebního luku o jedné struně. Tento nástroj přežil údajně hlavně mezi černými dětmi, které si přiloukly ke stěně kus měkkého drátu a hrály na něj kamínkem, nebo prázdnou lahvičkou od pilulek. Dnes je slide vyráběno převážně z oceli a jeho používáním lze při hře na kytaru vytvořit plynulý přechod mezi tóny.

I v dnešní technické době je hudba záležitostí rukou, úst a srdce. Zatím... doufám, že i přes automatizaci, které se nevyhnula ani hudební scéna, nevymizí muzikanti, pro něž budou tyto tři atributy důležité. Hudba je přece otázkou citu.

Vyrazíme si dnes na takový malý výlet, který věnuji oslavě lidských rukou - rukou tvořivých, struny probírajících, hladivých i razantně udávajích rytmus. Hezký poslech!

Informace z knihy Opravdové blues, Robert Palmer, nakladatelství Argo a Dokořán 2006

1. Lightnin' Hopkins - Mojo Hand