Jimmy Page sedmdesátiletý
James Patrick Page slaví 9. ledna 2014 významné životní jubileum - dožívá se právě sedmdesáti let. Kytarista The Yardbirds, Led Zeppelin a The Firm, sólista, skladatel, producent, sběratel, vyznavač okultních věd, hudební inovátor a tvůrčí perfekcionista si určitě zaslouží samostatný článek.
Tak jako jeho pozdější kolega z Led Zeppelin John Paul Jones i Jimmy začínal svou kariéru ještě jako chlapec. Ve čtrnácti letech se s pár kamarády objevil v televizní soutěži talentů, kde hráli skifflovou píseň Mama Don't Allow No Skiffle a taky Cotton Fields od Leadbellyho. Moderátor se poté Jimmyho zeptal, čím by chtěl být, až vyroste. Jimmyho odpověď byla "biologem výzkumníkem", což se naštěstí nepotvrdilo, protože by svět přišel o jednoho z nejvýznamějších kytaristů všech dob.Jimmy Page začínal jako mnoho chlapců té doby jako samouk, později nějaký čas chodil na hodiny kytary do Kingstonu nad Temží. Okouzlení vibratem způsobilo jeho zájem o Jamese Burtona a mladíkovi přestala stačit stará španělka s ocelovými strunami. Koupil si tedy kytaru značky Hoffman Senator s elektrickým snímačem a později levnou kytaru Grazioso, kopii klasického rokenrolového nástroje, slavného Fendera Stratocastera.
V šestnácti letech už Jimmy vystupoval s mnoha kapelami. Když mu bylo sedmnáct, unikl o fous vojenské službě a potkal uhlazeného zpěváka a manažera Neila Christiana, který mu nabídl angažmá ve své kapele.
S jeho Crusaders pak projezdil celou jižní Anglii, jenže tento nápor křehkého mládence začal zmáhat. Jednou zkolaboval v šatně a s hraním byl pro tuto chvíli ámen - Jimmy se vrátil na výtvarnou školu k malování, které bylo dalším jeho koníčkem. Jakmile to ale jeho zdravotní stav dovolil, vrátil se zpět ke své milované kytaře.
V té době pravidelně jamoval v Marquee s Cyrilem Davisem a tak se také seznámil s Ericem Claptonem. Nabídky živého hraní musel ale Jimmy odmítat, jeho zdraví bylo stále podlomené, a tak se přesunul do studií. Pro své schopnosti se stal velmi vyhledávaným, stejně jako John Paul Jones pomáhal k lepšímu zvuku nahrávek mnoha kapelám.
Jimmymu bylo jedenadvacet, když nahrál vlastní singl "She Just Satisfies" s B stranou "Keep Movin". O rok později přišla nabídka od The Yardbirds na místo baskytaristy. V kapele už působil Jeff Beck jako kytarista - to byl Jimmyho starý kámoš z Wallingtonu, s nímž v roce 1966 hrál v rockové úpravě Ravelovo Bolero, přejmenované na Beck's Bolero.
Jimmy baskytaru brzy přenechal Chrisu Drejovi a spolu Jeffem se stali kytarovou dvojkou. Bylo to něco nevídaného a jedinečného, ale kapela v tomto složení moc věcí nevyprodukovala. Jediná nahrávka "Stroll On" se později objevila i v Antonioniho Zvětšenině.
Jeff byl sice virtuos a perfekcionista, ovšem měl i své slabé stránky. K nim patřila tvrdohlavost a sebestřednost a nakonec se projevila i únava a podrážděnost. Na konci vyčerpávajícího turné na podzim roku 1966 Beck z The Yardbirds odešel a veškerá zodpovědnost za upadající kapelu zůstala na Pageových bedrech. Ten si velmi dobře uvědomoval, že Yardbirds pomalu a jistě spějí ke konci, ale jeho loajalita a jistá konzervativnost mu nedovolovaly svou první velkou skupinu opustit. Po tolika letech hraní ve studiu se mu do toho zkrátka nechtělo a vyčkával.
Yardbirds dále koncertovali v Americe, Anglii i Skotsku a v únoru 1967 nahráli pod vedením známého producenta Mickieho Mosta singl Little Games s Puzzles na béčkové straně. Skupina se ovšem v plném složení na nahrávce nepodílela - Most si najal k nahrávání své hudebníky, a tak narychlo spíchl novou skupinu. V ní ovšem figuroval i John Paul Jones, Mostův oblíbenec a bubeník Dougie Wright.
Neúspěšnost singlu, na němž se projevila nevyrovnaná produkce, byla předzvěstí brzkého konce kapely. Singly vůbec nebyly prioritou skupiny tohoto typu a album Little Games - labutí píseň - se už obešlo bez Mostovy účasti. Po evropském turné na sklonku jara a začátkem léta sedmašedesátého se pokusili Yardbirds o další singl a příšerným názvem "Ha Ha Said The Clown", který totálně propadl - naštěstí. Poslední singl "Goodnight, Sweet Josephine" se objevil v dubnu 1968 v USA. Tato banalitka se určitě nemohla utkat s kusy Jeffa Becka, ano, toho tvrdohlavého kytaristy, který teď okupoval žebříčky s "Hi Ho Silver Lining", "Talleyman" a "Love Is Blue". Není divu, že se The Yardbirds začátkem července rozešli - jejich hudební souznění bylo fuč a zájmy jednotlivých členů byly diametrálně odlišné.
A začíná ta stará pohádka - o tom, jak Jimmy Page a Chris Dreja, odhodlaní dostát závazkům a smlouvám, dávali 
dohromady nové Yardbirds. Jako první člen nové sestavy se přihlásil studiový muzikant a starý známý John Paul Jones. Dalším v pořadí byl zpěvák Robert Plant. Původně chtěl Jimmy Terryho Reida, ale ten už měl závazky jinde a doporučil mu Planta - kluka s vizáží řeckého boha. 20. července 1968 se šli Jimmy, Chris Dreja a jejich manažer Peter Grant podívat na jeho koncert, který se konal v hale Teacher Training College v Birminghamu. Shodli se na tom, že Robert Plant bude pro ně ideálním zpěvákem; nejenže skvěle zvládal výšky, měl i cit pro rytmus a přirozené vystupování na jevišti.
dohromady nové Yardbirds. Jako první člen nové sestavy se přihlásil studiový muzikant a starý známý John Paul Jones. Dalším v pořadí byl zpěvák Robert Plant. Původně chtěl Jimmy Terryho Reida, ale ten už měl závazky jinde a doporučil mu Planta - kluka s vizáží řeckého boha. 20. července 1968 se šli Jimmy, Chris Dreja a jejich manažer Peter Grant podívat na jeho koncert, který se konal v hale Teacher Training College v Birminghamu. Shodli se na tom, že Robert Plant bude pro ně ideálním zpěvákem; nejenže skvěle zvládal výšky, měl i cit pro rytmus a přirozené vystupování na jevišti.Robert Plant doporučil na místo bubeníka svého kámoše Johna Bonhama a ten po dost dlouhém přemlouvání - po několika telegramech a jednom adresovaném do místní hospody - souhlasil. Chris Dreja v té době nově vznikající formaci opustil a tak se naplno vrhli do práce. Bylo třeba dostát závazkům, ke kterým patřilo turné ve Skandinávii.
V Led Zeppelin byl Jimmy samozřejmě kapelníkem a na něm ležela také většina zodpovědnosti. Po absolvování nasmlouvaného skandinávského miniturné se nová skupina odebrala do studia a během devíti dnů na podzim roku 1968 nahrála své debutové album. Chemie zafungovala a všechno do sebe začalo zázračně zapadat. Už tehdy, v dusné zkušebně v Gerard Street v Soho v Londýně, všichni cítili, že se rodí něco velkého.
Jimmy Page ovšem kromě zajišťování nákladů za studio a hraní také dohlížel na zvukovou stránku alba. Podle něj bylo velmi důležité, aby byla zachována atmosféra nahrávání, aby byl cítit prostor. To bylo důležité a tohoto pravidla se Page držel na všech nahrávkách Led Zeppelin.
Page je podepsán pod mnoha zeppelinovskými nahrávkami, jeho kytarová práce je velmi pestrá. Neomezuje se pouze na ryčný zvuk elektriky, dokáže v tvorbě prolínat mnoho vlivů a zkušeností, nasbíraných během let. Spontánní, živelná i propracovaná Pageova hra je dodnes inspirací a vzorem, hodným k následování. Stairway To Heaven, Since I've Been Loving You, Black Dog, Immigrant Song, That's To Way nebo Whole Lotta Love a mnohé další - to všechno jsou výborné a dodnes populární skladby. Zdá se, že v posledních letech opět zájem o tyto písně roste - stejně tak, jako roste zájem o Led Zeppelin. Skupina ovšem činnost ukončila v roce 1980 a nic nenasvědčuje tomu, že by se nyní, po více než 33 letech vrátila na pódia. Pokud jste nebyli v prosinci 2007 na velkém koncertě v Londýně, máte nejspíš smůlu. Ale zase - zůstaly nám nahrávky a záznamy z koncertů z dob, kdy Zeppelini stáli na rockovém Olympu. Nyní dokonce Jimmy Page připravuje novou reedici všech nahrávek Led Zeppelin a slibuje, že se na nich objeví i některé dříve nevydané skladby, tak se necháme překvapit.
Co se týče Jimmyho sólové práce, už jsem o ní psala loni zde. Z té doby stojí za vyzdvižení zejména spolupráce s Plantem v průběhu devadesátých let. Jinak se převážně zabýval producentskou prací a spravováním rozsáhlého archivu Led Zeppelin.
Čerstvý sedmdesátník Jimmy Page si určitě zaslouží víc, než jen tento krátký a zcela jistě neúplný článek, který zběžně nahlíží do jeho života. My všichni máme v paměti především záplavu černočerných kadeří, zakrývajících zcela jeho obličej a nádherné tóny, které prýští z jeho prstů, tak lehce tančících na hmatníku kytary. A taky tu fantastickou dobu, kdy Zeppelini kralovali pódiím. Naživo už se do ní přenést nemůžeme, ale s pomocí Jimmyho kytary to půjde. Milý Jimmy, všechno nejlepší!
Since I've Been Loving You - Madison Square Garden 1973
***
Achilles Last Stand - Knebworth 1979
Komentáře
Okomentovat