The Honeydrippers Volume One - I Got A Woman

Za pár dní to bude devětadvacet let, co vyšel zajímavý projekt Roberta Planta pod názvem The Honeydrippers Volume One. Jeho samotný počátek můžeme sledovat až do doby po rozpadu Led Zeppelin, kdy Plant cítil potřebu distancovat se od své slavné minulosti. V Midlands, jenž proslulo v letech šedesátých coby líheň talentovaných britských muzikantů, se přidal ke skupině spřátelených muzikantů, co si říkali Honeydrippers. V kapele byl uznávaný kytarista Robbie Blunt, Robertův dlouholetý kamarád a spolupracovník, kromě něj i druhý kytarista Andy Sylvester, na bicí hrál Kevin J. O'Neil, na basu Jim Wickman, hráčem na harmoniku byl Ricky Cool a saxofon obstarával Keith Evans.

Spolupráce s těmito chlapíky byla vlastně tajná, protože Robert nepovažoval za nutné informovat nikoho z tisku, a kapela hrála po hospodách a klubech v Midlands i na severu Anglie. Jejich repertoár zahrnoval uznávanou muziku padesátých let - R&B a rockabilly; hrály se písně takových autorů, jako byl Gene Vincent nebo Albert King, ale i skladby starých bluesmanů. Robert Plant se tak vlastně vrátil na samý začátek své kariéry, i když jako muzikant už o mnoho zkušenější.

V těchto raných post-zeppelinovských časech s Honeydrippers Plant nahrál několik demosnímků a koncem roku 1983 s nimi stvořil ve studiu Sun v Memphisu předělávku Philadelphia Baby Charlieho Riche. Byla použita v soundtracku k filmu Porky's Revenge. Možná právě tehdy se v jeho hlavě zrodil plán nahrát celé album, složené ze skladeb jeho oblíbených autorů padesátých let. Přednesl svůj návrh řediteli Atlantic Records Ahmetu Ertegunovi a ten byl jím nadšen. Ahmetova společnost již dříve zaštiťovala R&B umělce - pod její značkou nahrával kupříkladu Ray Charles, Otis Redding, Ben E. King, Wilson Pickett nebo Charlie Brown - a nakonec, tento schopný Turek, který měl nos na talenty, před mnoha lety nabídl k podpisu smlouvu i Led Zeppelin.

Na jaře roku 1984 se Plant přesunul do Atlantic studia v New Yorku a nahrál s uznávanými studiovými hudebníky minikolekci převzatých skladeb pod názvem The Honeydrippers Volume One. Jak název napovídá, měl v úmyslu nahrát v budoucnu pokračování, ale k tomu už nedošlo. Jednou ze zajímavostí chystaného minialba byla skutečnost, že se Plant po několika letech setkal opět se svým spoluhráčem z Led Zeppelin Jimmym Pagem. Šlo vlastně o jejich první spolupráci od rozpadu skupiny. A Jimmy si zase připomněl svou dávnou kapitolu v The Yardbirds, kdy hrál na kytaru s Jeffem Beckem, a Jeff se stal dalším z hostů na albu. Mimo tento zajímavý muzikantský trojúhelník se na albu podíleli také doprovodný kytarista Neil Rodgers, klávesák Paul Shaffer, basák Wayne Pedziwatr, bubeník David Weckl a aranžér Dave Matthews.

Nahrávání bylo spontánní - muzikanti se do něj pustili s vervou - a během studiových sekvencí vzniklo takřka naživo několik nahrávek. Z nich Robert vybral ty nejlepší, Jimmy v Londýně nahrál sóla do dvou z nich - I Get A Thrill a Sea of Love - a hotové album vyšlo 12. listopadu 1984. Jako producenti se pod něj podepsali Nugutre and The Fabulous Brill Brothers, což nebyl nikdo jiný než samotný Ertegun coby Nugutre a "bratři" Robert Plant s Philem Carsonem.

Mezi skladbami na albu byla i I Got a Woman slepého pianisty a zpěváka Raye Charlese, jeden z jeho prvních průrazných hitů, jež v sobě mísil Charlesovu lásku ke gospelům a blues. Tato směska stylů, co k sobě zdánlivě nepasovaly, dokazovala jeho umění skloubit neskloubitelné - radostná spirituální skladba přecházela v takřka milostnou rozkoš ve verších:

Je tu, aby mě milovala ve dne v noci,

nikdy nereptá ani se nehádá, je na mě hodná,

nikdy neutíká a nenechává mě samotného,

ví, že ženino místo je doma.

Této bezstarostné písničce Robert Plant propůjčil svůj hlas, zrychlil malinko její tempo a se srdcem na dlani ji nabídl svým posluchačům. Šlo o retro se vším všudy - koncerty Honeydrippers si zachovávaly atmosféru starých časů, scéně vévodil obří cadillac z padesátých let a kapelu doprovázela dechová sekce a zpěvačky. Kapela se ucházela o přízeň fanoušků až do prosince 1986, kdy odehrála charitativní koncert na památku zesnulého Johna Pasternaka, midlandského hudebníka, který kdysi účinkoval v Band of Joy. V nové sestavě se Honeydrippers představili až v roce 2006, kdy zahráli na benefičním koncertě na podporu Plantovy sousedky Jackie Jenningsen, trpící nádorem mozku. Díky vybraným penězům a podpoře z vládních zdrojů přišla záchrana včas. V charitativní činnosti koncerty Honeydrippers pokračovaly i v následujícím roce - a výtěžek šel na výzkum rakoviny.

My se dnes zaměříme na skladbu uvedenou v názvu článku, tedy I Got a Woman. Podíváme se na to, jak zněla v originále z roku 1954 i jak se povedl její návrat o třicet let později. Musím přiznat, že minialbum The Honeydrippers mám moc ráda, má jen jedinou chybu a tou je krátká stopáž - za pouhých osmnáct minut je po všem. Krátký nostalgický výlet se však vydařil. Hezký poslech!

---

Robert Plant - I Got a Woman

***

A Charlesův originál...