Hej, mistře basu! (2. část)
V další části mého seriálu o slavných baskytaristech zabrousíme do vod jazzu - a budeme se věnovat nejlepšímu baskytaristovi na světě, jak si bez nadsázky říkal Jaco Pastorius.
John Francis Pastorius se narodil v Norristownu v Pensylvánii 1. prosince 1951 jako první ze tří dětí bubeníka a zpěváka Jacka Pastoriuse. Od útlého věku byl vystaven působení široké škály hudebních vlivů - přes jazz, k němuž se dostal díky otci, až po karibský sound a kubánské rytmy, které vstřebával po přestěhování do Fort Lauerdale na Floridu. Mimo to se mladík seznamoval s hudbou, která "frčela" v rádiích - Rolling Stones, Beatles i Elvisem a Jamesem Brownem.Na Floridě Jaco ještě na střední škole založil svou první kapelu The Sonics a jeho hudební obzory zůstaly otevřené i reegae, country, westernu a soulu. Díky tomu nezůstal zaškatulkovaný v jednom žánru, což mu později při hraní přineslo obrovskou svobodu.
Původně hrál mladý Pastorius na bicí, dokud si při fotbalu ve třinácti letech neporanil zápěstí. Po operaci v roce 1968 se k bicím už nevrátil, přesedlal na baskytaru. Ta úplně první byla zakoupena v místní zástavárně za patnáct dolarů.
Jacův velký talent se rozvíjel při hraní s lokálními kapelami, mimo to psal aranže pro místní big bandy. Zlom přišel v polovině sedmdesátých let, kdy byl Pastorius představen bubeníkovi kapely Blood, Sweat & Tears, který hledal nové talenty v jazzové hudbě. Když Bobby Colomby slyšel Pastoriuse hrát, okamžitě zavolal Herbiemu Hancockovi a domluvil mu v New Yorku nahrávání prvního sólového alba. To vyšlo v roce 1976 a bývá považováno za jedno z nejlepších baskytarových alb.
A hvězda dál stoupala - následovalo hostování na deskách Peta Methenyho, Iana Huntera a Joni Mitchell a přijetí do skupiny Joea Zawinula Weather Report. Tomu předcházela ovšem roztržka - sebevědomý Pastorius se před Zawinulem prezentoval jako nejlepší basák na světě, což slavný muzikant považoval za nabubřelé chvástání. Když mu ale Jaco poslal kazetu se svou nahrávkou, zůstal jako zkoprnělý - měl fantastickou techniku i harmonický výraz. Původně si myslel, že hraje na kontrabas.
Období u Weather Report bylo pro Pastoriuse nejplodnější - Zawinul mu dal volnou ruku k aranžování skladeb a v roce 1977 mu svěřil úlohu koproducenta alba Heavy Weather. Jaco vyvinul převratný styl hry na bezpražcovou baskytaru, hrál na jazzového Fendera s vytrhanými pražci. Jeho hra byla nejen technicky dokonalá, ale také plná lyriky a melodického "zpěvu strun". Bývá právem považován za Hendrixe mezi baskytaristy.
Bohužel Pastoriusova výbušná povaha ve spojení s maniodepresivní psychózou, kterou ke konci kariéry přiživoval braním drog a pitím, si vybrala jednoho dne svou daň - po rvačce s majitelem klubu byl vážně zraněn na hlavě a v obličeji a týden poté 21. 9. 1987 umírá v pouhých pětatřiceti letech.
Poslechneme si tři ukázky Jacovy hry, nejprve to bude Birdland z alba Heavy Weather.
***
Jako další si dáme spolupráci s Joni Mitchell na albu Hejira. Stejnojmenná skladba, poslouchejte tu nádhernou temně něžnou basovou linku, souznící s Joniným hlasem.
***
A do třetice všeho nejlepšího - Portrait of Tracy z prvního sólového alba. Jaco Pastorius v roce 1976.
Toť pro dnešek vše. Doufám, že se vám alespoň jedna skladba líbila a přeji sladkou dobrou noc!
Komentáře
Okomentovat