Blues ztracené lásky

Má veršovaná variace na téma 'místo schůzky', tak trochu v archaickém duchu - jak to mám ráda.

***

Ztichlá tančírna, slabá zář sinalá,

k zemi se lehký prach pomalu snáší.

Klávesy utichly, basa hrát přestala,

bubeník v klobouku cigáro zháší.

---

Utichl hudby hluk, na pultu u baru

poslední hosté si poručí sklenku.

V rohu si mladíček brnká na kytaru

a skládá veršíky - pro milenku.

Strunami probírá se s hlavou skloněnou,

dokola hraje jen jediný kus.

Kytara zmučeně zazpívá s ozvěnou,

to krásné a posmutnělé blues.

Do noci se nese ta píseň tesklivá,

do noci vonící ovzduším vlahým.

Tichounce, pomalu do dáli doznívá,

tak jako začala, skončila záhy.

Poslední sbohem v mollové tónině,

ve sklence jen zbytek ledové tříště.

Dívá se do okna, kytaru na klíně,

dnes tedy nepřišla - snad někdy příště.

***

Skladba pouze ilustrační a atmosféru dokreslující...