Návštěva

Včera večer u mých dveří
zazvonili dva hipsteři.
Věru jsem se nejdřív lekla,
div jsem strachy nevyjekla.


Dlouhý vous jim tváře zdobil,
v jedné ruce super mobil,
a v té druhé koflík kafe
jeden z nich byl fotografem.

Kalhoty jen ke kolenům,
nepatřili k džentlmenům.
Koukli na mě drzým zrakem,
zašustili dlouhým sakem.

Myslela jsem chvíli málem,
že jsou kluci z elektráren,
a že mi jdou vnutit smlouvu,
co z ní jen tak nevycouvu.

To by ovšem mátli vzhledem,
pohodili mastným dredem,
a hned že prý - to se pleteš,
nemáš doma nějakou veteš?

Dala jsem jim troje gatě,
nosil je můj děd na chatě.
Po babičce okuláry,
vytáhla jsem zpod almary.

Děkovali převelice,
i za staré beranice.
Táta už je nechtěl nosit,
i kdybych ho měla prosit.

Dopadlo to prostě skvěle,
nemusím chodit se sběrem.
Kluci budou honit módu,
díky za tu epizodu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator