Výběr roku 1986

1. Metallica - Master of Puppets - album Master of Puppets

Poslední deska, na níž se podílel baskytarista Cliff Burton. Ten v září téhož roku tragicky zahynul při nehodě autobusu ve věku čtyřiadvaceti let.

Master of Puppets je považováno za milník v historii heavy metalu a za jedno z nejlepších metalových alb vůbec.

2. Depeche Mode - Stripped - album Black Celebration

Páté studiové album pánů v černém. Pokračují na něm v budování temného stylu, který oslovil celou generaci mladých fanoušků a originální mix elektroniky s takřka gotickým rockem jim zajistil nehynoucí popularitu.

Skladba Stripped je prvním singlem z alba Black Celebration a je dobře známá pro inovativní využití nasamplovaného zpomaleného zvuku startujícího motoru na pozadí zkresleného rytmu.

Zajímavostí je, že tohle album má nejvíce písní s Martinem Gorem, coby vedoucím vokalistou. Celkem jde o čtyři písně, ostatní odzpíval David Gahan, což se týká i této skladby.

3. R.E.M. - Fall On Me - album Lifes Rich Pageant

Příjemná kytarovka s "duetem" Michaela Stipea a Mika Millse. V refrénu je zpěv dvojice spojen se slovy Billa Berryho: "It's Gonna Fall." Skladba má ekologické zaměření a je údajně jednou ze Stipeových nejoblíbenějších.

4. Paul Simon - Graceland - Graceland

Eklektická směs stylů, ovlivněna dřívější spoluprací s jihoafrickými hudebníky. Jedno z nejúspěšnějších alb Paula Simona, které představuje národnostní mix hostujících hudebníků - za všechny jmenuji kupříkladu členy kapely Los Lobos Davida Hildago a Steve Berlina, americkou zpěvačku Lindu Ronstadt, nebo slavného senegalského zpěváka a hudebníka Youssou N'Doura. Album bylo mimořádně úspěšné a také pomohlo propagovat hudebníky černého kontinentu - jako kupříkladu mužskou vokální skupinu Ladysmith Black Mambazo z Jižní Afriky.

A určitě z alba znáte nejpopulárnější skladbu You Can Call Me Al.

5. Peter Gabriel - Red Rain - album So

Přelomové album a taky Gabrielův doposud největší komerční úspěch. Ovšem v jeho případě nemusíme pochybovat o kvalitě. Písně jako Red Rain, Don't Give Up (s Kate Bush), In Your Eyes nebo Mercy Street jsou nabity emocemi a hudba na pomezí vorld music a vkusného poprocku určitě neurazí žádného posluchače, který hledá v písních něco navíc.

6. Midnight Oil - Beds Are Burning - album Beds Are Burning

Australská rocková kapela a její největší hit. Je známo, že tvorba skupiny byla vždy silně politicky a ekologicky zaměřená a frontman Peter Garrett v roce 2002 odešel, aby se mohl politice věnovat přímo v parlamentu. V roce 2007 se stal ministrem životního prostředí australské vlády. Ostatní členové pokračují v hudební činnosti, ale už ne pod názvem Midnight Oil.

Zdá se, že ekologie začala být právě v osmdesátých letech jedním z nosných témat, kterými se hudebníci zabývali.

7. Run-DMC - Walk this Way - Raising Hell

No, pokud tohle budete poslouchat, jistě si vzpomenete na Aerosmith a jejich známou stejnojmennou klasiku z alba Toys In The Attic (1975). Byla to jedna z písní, které pomohly Aerosmith v začlenění se do hlavního proudu sedmdesátých let a v osmdesátých letech vzkřísila její popularitu a zároveň pomohla ke zrození a popularizaci nového hudebního subžánru, takzvaného rap rocku. Vše pod záštitou komerce a mainstreamu. A z písně se stal mezinárodní hit. Tak se to dělá!

8. Beastie Boys - (You Gotta) Fight For Your Right (To Party) - Licensed to III

Debutové album amerických hip-hoperů, kteří začínající kariéru vystavěli na použití známých samplů ve svých skladbách. Vypůjčili si Led Zeppelin (She's Crafty - The Ocean, Rhymin&Stealin - When The Levee Breaks) i kupříkladu Black Sabbath, Aerosmith či The Clash. A byl z toho jeden z nejslavnějších debutů v dějinách.

9. Van Halen - Why Can't This Be Love - album 5150

První album, na němž nezpíval David Lee Roth, ale nový vokalista Samy Hagar. Mimořádné množstvím milostných písní, které dříve nebyly součástí jejich přímočarého stylu.

10. Big Black - Kerosene - Atomizer

Big Black hráli agresivní a nekonvenční hudbu s uřvanou kytarou a automatickými bicími. Albiniho texty se otevřeně zabývaly tabuizovanými společenskými tématy, jako je znásilnění, vraždy, rasismus a pohlavní zneužívání dětí. Některé byly založeny na skutečných událostech, nebo vycházely z Albiniho osobních zkušeností. První album Lungs (1983) nahrál vlastně jen on sám s kytarou, basou a bicím automatem doma v obýváku na zapůjčeném čtyřstopém nahrávacím zařízení. Teprve pak dal dohromady skupinu v pravém slova smyslu - jejími členy byli ještě Santiago Durango a Jeff Pezzati, pocházející původně z Naked Raygun. V roce 1985 byl Pezzati nahrazen Davem Riley (basa), se kterým nahráli dvě studiové desky - Atomizer (1986) a Songs About Fucking (1987).

Big Black se vyznačovali naprostou nezávislostí - neměli žádný management, právníky, ani nebyli finančně závislí na nahrávacích společnostech. Koncerty a všechno kolem nich si platili a zařizovali sami, což jim poskytovalo svobodu. Bylo jim jedno, jestli jsou populární a kolik prodají desek. Přes tento postoj byla jejich turné výdělečná - koncerty byly intenzivní podívanou, při které tekla krev - z prstů kytaristů.

Po rozpadu v roce 1987 se Steve Albini věnoval zvukařině - jeho jméno najdete pod nahrávkami Pixies, Nirvany a také Jimmyho Page a Roberta Planta. V roce 1998 s nimi nahrával Walking Into Clarksdale.

A to je pro tentokrát vše. Těším se za měsíc u dalšího dílu a doufám, že si vyberete!