Stáří

Tvář odráží stav duše,

každičká rýha má svůj původ,

osobní příběh i trápení,

nebo snad radost ze života,

to, jak ses smál, jak jsi plakal,

člověče, to vše je vepsáno v ní.

---

A oči jsou jak studna,

studna zapomnění i vzpomínek,

voda čirá či zakalená,

jak mraky před bouřkou,

jak křídla havraní,

moře dobroty, vlnobití citů.

Ústa, teď stářím ochablá,

kdysi také toužila políbit svou lásku,

šeptem se svěřovala spolužákovi

a žehrala na příliš těžký domácí úkol.

Chutnala cukrovou vatu z pouti

co koupil táta za poslední peníze

a okusila pelyňkovou hořkost neúspěchu.

Vrásčité ruce složené v klíně

se spletí žil jak povodí Mississippi,

prsty propletené navzájem,

pohlazení po vlasech,

i ránu, co by radši padla vedle,

něžnost i síla, prchavá jak okamžik.

Dávno je pryč svěžest mládí,

snad se ukrylo do kytice uschlých růží

co ti visí na trámu na půdě.

Práší se na ně, jsou křehké a zranitelné,

nehýří barvami, ani neoslňují vůní

a přesto dokážou potěšit....