Před zrcadlem

Dnešní móda stroze velí

býti štíhlá jako proutek,

dívky chroupou čínské zelí

odvrací zrak od pochoutek.

---

Špeky tu a špeky tady,

koukni, jak ti zadek narost.

Nebudeš mít nikdy vnady,

toť jediná tvoje starost.

Chtěla by být jako víla,

křehká, jemná jako vánek.

O postavě vždycky snila

z časopisů předních stránek.

Stydí se za svoje kila,

ňadra sotva pod dlaň schová,

kvůli jídlu by se bila,

jak Agáta Hanychová.

Jednoho dne řekla dost,

a naběhla na dietu.

Nebudu jíst, budu kost,

tloušťku jednoduše smetu.

Ráno jogurt, večer vata,

k tomu cvičí jako divá.

Už se diví její táta,

jak je holka neduživá.

Kila letí rychle dolů,

a jíst nechce skoro nic.

Nezvládá už ani školu,

třese se, i když je hic.

Na vše strany trčí kosti,

ještě není dokonalá.

Nejedla už dosytosti

snad od letošního jara.

Máma dceru k jídlu nutí -

vždyť je to vývar domácí -

kdepak, není jí po chuti

a když tak všechno vyzvrací.

Slabá je už jako moucha,

kdysi holka jako květ.

Na mozek jí váha šplouchá,

hrůza na ni pohledět.

Tělo už to nezvládalo,

jednoho dne řeklo stop!

V nemocnici bylo haló,

holka - buď hop, nebo trop...