Indie - Na skok zpět do Ladakhu
V prvním článku o Ladakhu jsem vás ochudila o návštěvu Likiru, který leží asi osmdesát kilometrů od Lehu, a také o fotografie z treku do Temisgamu. Vynechala jsem i návštěvu chrámu z 11. století v Alchi a v zásobě zůstalo několik krásných fotografií, dokumetujících životní styl Ladačanů. Je škoda, abyste přišli o možnost nahlédnutí, proto je zde pokračování.
Sluší se také podotknout, že v Ladakhu měli naši turisté příležitost nahlédnout pod pokličku života běžné rodiny. Ubytování u místních přinášelo zcela jiný pohled na zemi i lidi, kteří v ní žijí.
Lucii zachutnaly taštičky momo, které se připravují na páře z tence vyváleného nudlového těsta, naplněného mletým masem a kořením (něco na způsob ruských pelmení). Ochutnala také palak paneer (špenát se sýrem) a aloo ghobi (brambory s květákem, dušené v omáčce). Samozřejmě nezapomínala dobroty zajídat svou zlatou trojkombinací (imodium, smecta, živočišné uhlí, mňam!). Ale i tak se mírným trávicím obtížím nevyhnula.
Při večeři se usadili všichni v kuchyni a povídali si - tedy s Lucií a Ladislavem si povídali jen ti, kteří ovládali angličtinu. V jedné rodině byla na návštěvě také Francouzka, žijící a pracující v Indii. Lucie říkala, že moc anglicky neuměla, což jí bylo trochu divné, když se pohybovala v bývalé britské kolonii. Zato byla prý vášnivou vyznavačkou jógy.
V souvislosti s Francouzi jsem si vzpomněla ještě na jednu historku. Při návštěvě kláštera přišli naši cestovatelé do styku se zájezdem z Francie a nebyl to vůbec hezký zážitek. Kromě toho, že Francouzům každý překážel ve výhledu a při fotografování, podivovala se Lucie nad zabedněností mladého páru, který odmítal vstoupit dovnitř jen proto, že by si musel zout boty... Trochu nepochopitelné, což?
A také nevyzpytatelné počasí měnilo plány. Trek na Nubra-Valley musel být z důvodu sněžení zrušen a ve vysoké nadmořské výšce (nejvýše se ocitli až ve výšce 5360 metrů nad mořem v Chang La, třetím nejvyšším sedle světa přes které mohou projíždět auta) byly trochu problémy s aklimatizací a dýcháním. Naše těla, stavěná na život v nížinách a pahorcích, nejsou na takové výšky zvyklá. Počasí se během putování měnilo z -5°až na 30°, což je pro organismus taky docela záhul. No ale to všechno je vyváženo vskutku nevšedními zážitky, které už jim nikdo nevezme...
P.S.: Příště se podíváme na památky v Dillí a Táj Mahál
Související články: Indie - Kašmír
Pozlacený Buddha z Likiru. Jsou tři Buddhové - Minulosti, Přítomnosti a Budoucnosti. Jak se přesně od sebe rozeznávají, to nevím, ale vím, že tento je Buddha Budoucnosti. A to proto, že má nohy spuštěné dolů.
Zde pro srovnání můžete vidět jeho velikost.
Mandala
Trek z Likiru do Temisgamu. Vpravo vidíte průvodce Tendzina, řečeného Tso, držícího v ruce krabici s pizzou. Oběd, který si turisté chtěli původně dát, se pro značnou ušmudlanost malé hospůdky nekonal a pizza se jevila jako nejpřijatelnější řešení. Byla vegetariánská a prý velmi dobrá.
Hory vytváří abstraktní obrazce. Mám dojem, jako bych viděla tlapu nějakého obrovského zvířete.
Kontrastující azurová modř oblohy. Na treku se osvědčily hůlky, zvláště při příkrých sestupech sloužily jako opěrný bod.
Tady to vypadá jako foto z Havaje na pozadí s nějakou tapetou. Lucie odpočívá pod jedním ze stanů, které byly postaveny z amerických padáků. Na těch zde v minulosti přistávala humanitární pomoc, dnes slouží jako přístřešky unaveným poutníkům.
...
Ladacký venkov je poklidný
Příroda je jeden velký nádherný kýč
Na pozadí jsou zasněžené vrcholky hor
Měsíční krajina v Lamayru
Rozkvetlá zahrada uprostřed kamení
Údolí v Temisgamu se klikatí
Silnice v horách vyhlížejí nebezpečně. Občasně sypající se kameny nejsou na závadu...
Vesničan se vrací z pole
...
Práce je stále dost
Zde žena ze střechy shazuje otepi slámy a trávy
Dobytek už čeká
Letící krmení
Tradiční účes Tibeťanek
Rimpočhe (v buddhismu oslovení lámů)...
a jeho slavnostní průvod
Pokud chcete lidi fotit, musíte je požádat o souhlas ( a nebo to dělat tajně). Někteří stále věří, že jim fotoaparát ukradne duši.
Chrám v Alchi je vyzdobený v kašmírském stylu a nabízí pohled na překrásné dřevořezby. Uvnitř se nesmí fotit, aby se nepoškodily staré fresky. Samozřejmě se na ně nesmí ani sahat. Ale indickým turistům to nevysvětlí ani všudypřítomná upozornění.
Zaujala mě ta květinová výzdoba ve vlasech
Komentáře
Okomentovat