Indie - Ladakh

Dcera Lucie si splnila další ze svých cestovatelských plánů - podívat se do Indie. Předcházela tomu poměrně dlouhá doba příprav; studování materiálů a návštěva přednášek, nákup nezbytných cestovatelských potřeb i řádné proočkování na cestovní medicíně. Jet do Indie není zkrátka jen tak.

Měsíční pobyt díky pečlivé přípravě proběhl v klidu. Samozřejmě se dalo počítat se změnami programu, ať už v důsledku počasí či příslovečného a všudypřítomného zmatku a nespolehlivosti místních průvodců. Největší obavy měli naši cestovatelé z tamního jídla a hygieny. Lucie dokonce po návštěvě Maroka prohlašovala, že do Indie jet nemůže, právě z důvodu zažívacích problémů, které ji z marockého jídla postihly. Ale na špatné zážitky se rychle zapomíná, tak přece jen překonala strach a nastolila si preventivní program proti zažívacím potížím, sestávající z účinné trojkombinace léků (smecta, živočišné uhlí a imodium). S touto nerozlučnou trojkou se jí povedlo se nejhorším problémům zdatně vyhnout.

Třináctého června se naši milí cestovatelé pustili vzhůru za dobrodružstvím. Cesta probíhala v klidu - nejprve odletěli z Prahy do Curychu a z Curychu je čekal šest a půl hodinový let do Dillí. Se Švýcary se cestuje prý skvěle, v letadle byl komfort, takže mohli valnou část letu prospat nataženi na sedačkách. Z Dillí pak odletěli do Lehu, což je hlavní město Ladakhu, státu na severu Indie. Tam nastal první menší zádrhel.

Na letišti v Lehu měl čekat člověk, který by je zavedl do guest house. Ovšem nikdo tam nebyl. Takže následovala cesta do místa ubytování taxíkem, a pak domlouvání na recepci. Paní recepční byla naštěstí ochotná a zatelefonovala (v Indii naše české sim karty nefungují) a asi po hodině se znavení cestovatelé mohli ubytovat. Pokojík byl sice malý, ale s krásným výhledem a nad očekávání čistý. V posteli prý Lucie našla jen jednu malinkatou housenku.:-)

První dny v Lehu měli na aklimatizaci - vzhledem k vysokému převýšení se zde velmi špatně dýchá, což poznáte zvláště při chůzi. Tudíž se doporučuje chodit pomalu a jen opatrně zvyšovat dávky fyzické námahy. Luciin přítel, nedbalý tohoto doporučení, tak musel první dny v Ladakhu dýchat čistý kyslík, zakoupený v lékárně.

Ladakh je velmi chudá země. Žijí zde v hojném počtu tibetští uprchlíci, proto se jí také říká Malý Tibet. Jsou však devalvováni jako příslušníci nejnižší kasty a zažívají nejrůznější absurdní příkoří - například mají velký problém s vyřizováním víz k vycestování, bývají na úřadech přehlíženi a nemohou podnikat.

Podnebí v Ladakhu je velmi drsné - jsou zde kruté a dlouhé zimy, teplé období trvá jen tři měsíce a během té krátké doby stihne na políčcích vyrůst veškerá úroda.

Ladačani jsou milí a příjemní lidé, kteří se povahově liší od klasických Indů ( s nimiž mimochodem nemají vůbec dobré vztahy). Bude to mít zřejmě i souvislost s náboženstvím - v Ladakhu je většina obyvatel budhistického vyznání. Je zde také spousta krásných klášterů, do nichž se můžete bez problémů dostat.

Do Ladakhu se dá dle Lucie vyjet klidně i na vlastní pěst, je tam bezpečno a lidé jsou ochotní a pohostinní. Krajina je nádherná a zdejší život opravdu zajímavý a pro nás Evropany překvapivý. Lidé jsou zde chudí, ale šťastní...

S pomocí Luciiných a Ladislavových fotografií vás teď provedu několika místy Ladakhu, podíváme se do kláštera, školy i knihovny, zajedeme si k jezeru i do hor. Ať se vám procházka touto úchvatnou zemí líbí.

P.S. : Příště bude na programu Kašmír.

Související články: Indie - Kašmír

---

Klášter v Hemisu. Zde se Lucie s Ladislavem účastnili ranní modlitby mnichů, a také dostali snídani. Mnichové žijí z milodarů, které jim lidé přináší. Jsou to většinou sušenky, čaj, obiloviny a také olej, potřebný ke svícení ve speciálních lampičkách.

Stůpa. Nahoře je měsíček, který představuje Buddhovo vědění.

Překrásně propracovaná výzdoba...

V pozadí modlící se mnich, v popředí činely a zvonečky, na které se během mše hraje.

Texty - takzvané sútry

...

V buddhismu jsou čtyři hlavní řády - v Ladakhu jsou aktuální žluté a červené klobouky.

Zde vidíte muzeum v Hemisu

Pod Buddhův oltář dávají mnichové obětiny.

Kolo života. Uprostřed je Buddha, kolem zvířata, představující špatné lidské vlastnosti, způsobující utrpení.

Nádvoří kláštera

Dvanáctimetrový Buddha v Tiksey. Byl postaven na počest dalajlámy.

Modlitební mlýnky. Kolem se chodí vždy doprava.

...

...

...

...

Můžete obdivovat tato překrásná božstva...

Lucie, na pozadí modlitební praporky.

Tiksey, klášter buddhistické školy Gelugpa

Pevnost Shey

Pohled do údolí. Ty malé bílé stavby se jmenují čorteny.

Tsemo Gompa

Výšlap na Shanti Stupu (kolečko uprostřed je opět symbol budhismu)

Detail...

Děti se rády fotografují...

Chemrey - klášter na cestě k Pangonglake.

Tohle autíčko vezlo naše cestovatele k jezeru Pangonglake

Zvíře, podobné syslu, se nazývá Marmot.

Fascinující atmosféra jezera...

Podle oblečení poznáte, že je ukrutná zima.

Opuštěné jezero působí opravdu záhadně. Je v něm slaná voda a na délku měří 135 kilometrů. Vítr vytváří vlny jako na moři. Naši cestovatelé zde přespali ve stanu, který byl komfortně vybaven dokonce i splachovacím záchodem.

Jedno foto s řidiči.

...

Hory u jezera jsou jakoby ozdobené solí

Jak se prý nechtěl fotit.

Leh. Královský palác a mešita.

Ženy prodávají sušené ovoce a oříšky.

Ulice v Lehu

Hory vytvářejí neuvěřitelně nádherná panoramata.

Vesnické prodavačky zeleniny

Paní spřádá vlnu

Něco pro jedlíky brambor...

Návštěva v knihovně

A ve škole pro tibetské děti. Má název SOS Tibetian Children Village a děti jsou zde po celý rok, kromě prázdnin, které trvají tři měsíce v zimě a deset dnů v létě. Pokud děti nikoho nemají, jsou ve škole i přes prázdniny.

Organizace shání sponzory, můžete si "adoptovat" dítě, kterému budete platit školné. Vychází na 750 korun měsíčně.

Když se podíváte do tvářiček těch malých špuntů, tak byste se rozdali... Děti jsou prý neuvěřitelně hodné.

Třída

A ještě jeden záběr.

I takto maličké děti jsou ve škole.

A prohlídku pro dnešek zakončíme tímto krásným pohledem.