Indie - Kašmír

Zvu vás k dalšímu indickému zastavení, jehož hlavní náplní bude návštěva Kašmíru. Historické území, usilující od pádu britské nadvlády o samostatnost, v roce 1947 po napadení Pákistánem připojeno k Indii. Je členěno na několik územních celků, takzvaných svazových států, jedním z nichž je Džammú a Kašmír.

Hlavní město (letní) je Šrínagar, zimní pak Džammú. Obyvatelstvo je převážně muslimské, vztahy s Indií velmi napjaté. Všude hlídkují vojáci a každý příchozí se musí podrobit důkladné kontrole. Lucie mi líčila, jak musela při celní kontrole vyházet obsah celého svého asi šestnáctikilového zavazadla a nerudná úřednice pak brala do ruky kus po kuse a ptala se, co to je. Legrační bylo, že se ptala, co je to mýdlo, nač převáží modlitební mlýnek a mana kámen, zabalený pečlivě v novinách (musela ho rozbalit). Ovšem na místě to asi taková legrace nebyla.

V Kašmíru byli cestovatelé překvapeni čistotou, ubytování bylo natolik slušné, že se ve sprše dalo chodit boso. Průvodce jim dělal mladý hoch jménem Javeed, trošku vyčůraný a nespolehlivý Kašmířan. Bylo třeba ho několikrát usměrnit přes českou agenturu, aby si uvědomil, jaké jsou jeho povinnosti. Slova "já ho přetrhnu" slyšeli naši cestovatelé od pana Štětiny dost často. To třeba když místo zamluvených čtyř nocí v guest house zabookoval pouze tři.

Náhradou za tento incident měla být plavba na hausebootu po jezeru Dál, které leží poblíž Šrínagaru. Javeed se opět snažil vytřískat nějaké rupie navíc za jídlo, tak se nakonec domluvili, že jim připraví dvě teplá jídla, snídaně a kávu. Cenu usmlouvali na 1000 rupií, což je v přepočtu asi 400 korun. Je důležité se předem na všem domluvit, protože jinak můžete být nemile překvapeni.

Plavba po jezeře byla krásná, ovšem když začal padat soumrak, začala se Lucie starat o to, kde přenocují. Javeed spolu s pádlovači manévroval plavidlo k jednomu z ostrovů, ale odtud je vyhodili, neboť se tam pěstovala zelenina. Na dalším ostrově to taky nešlo a zbývala poslední záchrana - maličký ostrůvek. Přesto, že už se na jezero snášela tma, viděla na něm Lucie mezi stromy pobíhat asi deset "Inďáků" s baterkou a obořila se na Javeeda s tím, že s nimi tedy na ostrově nocovat nebude. Slíbil, že oni Inďáci hned odjedou, což se naštěstí potvrdilo.

Javeedův bratranec v roli kuchaře připravil všem večeři - rýži s masem a bramborami (ty se zde používají jako zelenina). Lucie polkla jedno sousto rýže a říkala si, že je to celkem dobré. Pak ovšem zajela lžící do brambor a na patře ucítila chuť ne nepodobnou spálenému plastu. Láďa jedl jen do chvíle, než mu to Lucie znechutila a oba své talíře nenápadně vyprázdnili do jezerní vody. Teprve později se dozvěděla, že jídlo bylo překořeněné fenyklovými semínky, které mu dodaly onu nepříjemnou příchuť. Bylo jediné, které v Indii označila jako nepoživatelné. Jinak byla se stravou navýsost spokojena.

Spát do stanu šli tedy hladoví a i když Javeed měl "všechno pod kontrolou", zapomněl na karimatky, tudíž si své spacáky dali jen tak na zem. Noc byla teplá, takže to vůbec nevadilo. Pár brouků ve stanu se taky dalo přežít.

Dalším zážitkem na jezeře byl ranní trh. Ještě za tmy vyplouvají prodavači se svými loďkami, naplněnými zeleninou a přímo na jezeře se odehrává její prodej. Prodavači i přes nevlídné počasí vtipkují, dochází k přátelskému pošťuchování a žertování a taky samozřejmě smlouvání. Lucie s Ladislavem byli u toho, tudíž vám mohou ukázat i několik velmi zdařilých fotografií. Vůbec musím říct, že fotografie se jim moc povedly. Mám ráda záběry lidí, připadají mi totiž velmi zajímavé jejich tváře a výraz. Lidé jsou živoucím obrazem země.

Tak se tedy pojďte podívat do Kašmíru! Fotografie vás zavedou i do Mughalských zahrad a podíváme se i na to, jak žijí cikáni v Aru. Hezký zážitek!

P.S.: V příštím povídání se vrátíme ještě na skok do Ladakhu.

Související článek: Indie-Ladakh 1. díl

---

Vítejte v Kašmíru! Zde zažijete, co jste ještě nezažili, uvidíte, co jste ještě neviděli! Ó, krásná je to země!

Šrínagar, mešita se opravuje.

Javeed vařil dobré kafe.

U vody je hlad...

Soumrak na jezerem Dál.

Zrcadlení...

Na vodě jsou leknínové a lotosové zahrady.

Květy, kam se podíváš...

Kvetoucí nádhera

Když na to koukáte, cítíte se najednou hrozně malí...

Ranní zeleninový trh na Dallake.

Ještě je přítmí...

a trochu prší, ale i tak se najde důvod k úsměvu...

Starý muž nemá deštník, ale pytel z jutoviny ho taky ochrání.

Chvíle rozjímání

Prodej je ale vážná věc.

Na jezeře se projíždí také děvčata.

Munghalské zahrady

Cikánské děti v Aru. Z Cikánů měli naši cestovatelé nejprve trochu strach, ale ukázalo se, že jejich obavy byly zbytečné. Lidé je zdravili, usmívali se a byli příjemní.

To jsou obydlí, v nichž cikáni žijí

Scenérie jako do nějakého filmu

Nedotčená divočina

Pasou se tu stáda koz...

telátka zvědavě očumují...

můžete vidět pasoucí se koně...

i malé hříbátko...

stáda ovcí...

Ale copak je tohle? Má blankytně modré oči, bílou čupřinu a hladkou srst...

Počasí se může měnit každou chvíli. Lucie mi popisovala úprk před bouřkou - měli pocit, že běží rychle, ale bez problémů je dohnala místní žena v žabkách a s dítětem na rameni...

Ze stínu borovic vypadá krajina jako někde na Slovensku...

...

Ale je třeba se vrátit do civilizace. Páteční rozdávání šafránové rýže.

A nakonec místo úsměvu... příště přijďte zas!