Good Times, Bad Times

Kdo by to byl řekl, že už tady straším tak dlouho? Před pár lety mě vůbec nenapadlo, že se spřátelím s klávesnicí natolik, že mi k ní prsty snad přirostou. A přece je to tady, pět let na blogu.

Časy dobré, časy zlé, řečeno písní. Za tu dobu se událo všelicos a mnohé bylo zachyceno v kyberprostoru. Z původní idey psaní o tvorbě a životě člověka, kterého si velmi vážím, jsem se posunula dál.

Nechci se ale svého záměru vzdát, jen vám nechávám nahlédnout více do svého nitra, což bych možná ještě před časem nepřipustila. Jsem ráda za tu možnost vypsat se. A jsem také ráda, že jste tu se mnou.

Díky všem, kteří během těch pěti let prošli a uvízli. Není jich mnoho, ale jsem za vás vděčná, věřte mi. Snad zůstanete, i když popravdě - není to se mnou jednoduché. Někdy se sama v sobě nevyznám, což je pro ženskou v mém věku docela prekérní situace.

Připíjím tedy blogu na zdraví, ať to tady se mnou ještě pár let vydrží. Už je to přece velký chlap.